Ráno jsem překvapivě nezaspala.Šla jsem se vysprchovat,když v tom jsem uslyšela zvonek."To si museli vybrat zrovna teď,když se sprchuju?Řekla jsem naštvaně.Šla jsem do tuď neznámému otevřít.Ve dveřích stal v plné své kráse ten kokoˇ Cave."Ahoj"řekl mile a začal si vyzouvat boty."Kam si sakra myslíš že jdeš?"řekla jsem ještě v klidu."Žeby k vám?"řekl a lehce se pousmál."A jak víš kde bydlím?"řekla jsem už napůl naštvaně."To je snad jedno".Už stál za naším prahem."Co si myslíš že děláš?Za prvé je ráno a ty tady ani zdaleka nemáš co dělat.Za druhé nechovej se tu jako doma.A za třetí VYPADNI."Ne".Řekl a já jsem nemohla věřit vlastním uším."Zopakuj to"už jsem řvala."Ne"odvětil znovu.A začal se ke mě přibližovat."Co to děláš?"zeptala jsem se ho mím teď už slaboučkým hláskem,který se mi ještě k tomu chvěl.I když jsem si to nechtěla přiznat bála jsem se ho.Pořád se přibližoval.Díval se na mé rty pak do mích očí a takhle pořád dokola.Najednou sebou trhl a odtáhl se.Byla jsem překvapená."Pustíš mě teda?!"Nevím čím to bylo,ale musela jsem mu říct"Promiň,ale teď se to opravdu nehodí,mám časový skluz."Tak já počkám a potom tě hodím do školy."."Opravdu NE,řekla jsem.Začal couvat zpět,když už byl za naším prahem prudce jsem švihla dveřmi.Dívala jsem se z okna jak odjíždí.Nevypadal naštvaně,ale zkameněle a nepopsatelně.Bylo mi ze sebe i z něho na blití.Běžela jsem do pokojíčku a bych si urovnala myšlenky.U toho jsem si četla JOY.Co to mělo znamenat?Říkala jsem si v duchu.Vlastně jsem na něj nebyla naštvaná,ale spíš na sebe.Když jsem si uvědomila,že už je po deváté vyrazila jsem.Ve škole jsem byla V 9:20.Usadila jsem se v jediné volné lavici,kterou jsem viděla.Cave tu ještě nebyl už jsem doufala,že nepříjde,ale on přišel.Bohužel.A co víc,sedl si vedle mě.Neřešila jsem to.Bylo mi to vlastně v celku jedno.Na nic se mě neptal a vlastně dělal jakoby se dnes ránno vůbec nic nestalo.Ani mě nepozdravil což už mi bylo trošku líto,protože jsem si navikla,že mi věnuje určitou část své pozornosti.Den uběhl jako voda,a já měla den konečně jen a jen pro sebe
