Můj Poslední Výstřel

Zlatý domove

Takže byla neděle ráno a já měla jet na tábor.Vyčistila jsem si zuby,oblékla se a učesala.Maminka plakala i ráno a bylo mi jí líto ale táta byl na mě hrdý,že jsem tak statečná "Jsi opravdu silná Sáro" "Já vím chci abyjste byli na mě hrdí".Mamce jsem dala pusu a přijelo pro mě auto.Nastoupila jsem a těšila se na to až budu střílet,běhat přes překážky a tak podobně.Ale zajímá mě jestli tam budou nějaké holky.Já se potřebovala vyspat tak jsem usla.Ale ten sen byl divný,zdálo se mi že tam budu jediná holka,ale to je blbost."Tak jsme tu slečno" " Ano děkuji a nashledanou" "hodně štěstí děvče".Zavřela jsem dveře od auta,vzala jsem si kufr a uviděla velitele."Veliteli!! Zakřičela jsem,velitel ke mě přišel a byl rád že mě vidí teda aspoň to tak vypadalo."Pojď jsem Sarah" přišla jsem k veliteli a tam stáli samí kluci " Ani...jedna holka" zamumlala jsem si."Takže hoši tohle je Sarah.Nejlepší dívka ,je mnohem víc schopná než vy.Takže si jí važte"já z  zčervenala."Pane můžu otázku?" " Můžeš vojíne" " To je vaše dcera" " Ne " odpověděla jsem."A čí teda?" "Dejvida Lakrberda" řekla jsem hrdě,ale ten kluk se začal smát " Jo ten Chlap byl břídil a ty určitě taky".Já se naštvala"Tak schválně dáme souboj platí?" " S holkou se neperu" já se pousmála "SRABE!!" " Tak fajn za hodinu na tomto místě platí?!" "Platí!!"." No Sarah tak jdeme ukážu ti kde máš chatu dobře?" " Ano děkuji pane".Velitel mě zavedl do chaty a já tam měla spolubydlící,ale byli to jen..k..kluci?!!."Ale pane já nemůžu být s klukama!" " Proč ne?" "Pane...jsem žena a když se budu převlíkat..no víte" " No to máš sice pravdu,ale jinde volné místo neni.A vy hoši se k ní chovejte hezký jasné?!!" " Ano pane!!" .Já si našla jednu postel,která byla prázdná tak jsem si vybalila věci.Ale jak jsem si ty věci vybalovala někdo na mě šáhl a mé reflexy byly rychle.Chytla jsem jeho ruku zkroutila ji,bouchla jsem ho do břicha loktem a složila k zemi."Hej uklidni se!!Já jsem Tom a ty?""Ježiš promiň Tome já nechtěla".Ale Tom se zvedl jako by na to byl zvyklí."Opravdu se ti omlouvám nechtěla js-".On mi zakryl pusu rukou a zašeptal mi "Honem zachvíli máš ten zápas".Já sebou škubla " Jo vlastně!Honem!!A díky Tome!!".A Honem jsem běžela k bojišti.Ale vlastně já nevím kde to bojiště je,takže jsem se musela vrátit za Tomem."Ehm..Tome??" "Nevíš kde je bojiště že?" " Ne.." pousmála jsem se a Tom se začal smát "Tak pojď doprovodí tě" " Tak děkuji"a vyšli jsme. Celou cestu jsme si povídali a zjistily jsme že toho máme hodně společného."Tak tady to je" "Děkuji" "Nemáš zač a držím i palce". Mrknul na mě a já na něj taky "Díky"
A co se stane mezi Sarah a Tomem?
Vyhraje vůbec Sarah zápas?!