Můj Poslední Výstřel

Romantika přerušena

Když jsem vešla do školy nikdo nebyl na chodbě. Bylo mi to divné že by ten ples byl až zítra,ale pak jsem uviděla nástěnku kde bylo napsané že ples byl v osm hodin. Byla jsem zklamaná že jsem ples nestihla. Najednou za mnou přiběhl Tom,chytl mě za ruku a dovedl mě před tělocvičnu."Co se děje Tome?" zeptala jsem se zmateně " Ples už skončil ". Tom se na mě jen mile usmál " Zavři oči a podej mi ruku".Řekl a já mu podala ruku,jakmile jsem vešla uslyšela jsem hudbu. " Co je to Tome?" " Teď otevři oči" otevřela jsem oči. To všechno nachystal jen kvůli mě? To mu na mě opravdu tak záleží? Jeho holka má opravdu štěstí. Pak mi Tom podal ruku a pustil mou oblíbenou písničku. "Půjdeš se mnou tančit Sáro?" " Jak víš že je tato písnička má oblíbená?" " To přece nejlepší přátelé vědět musí".Pak mě Tom přitáhl k sobě a ruce mi dal kolem pasu a já mu okolo krku. Byl to můj nejlepší ples. Nechci aby tato noc někdy skončila. Ale pak se stalo něco co nemělo.Najednou zhasly světla a Tom mě políbil.Jenže nad střechou přistál vrtulník se světlem hned jsem poznala že to není obyčejný vrtulník. Vrtulník našeho bývalého velitele. " Honem musíme pryč!!" popadla jsem Toma za ruku a běželi jsme na parkoviště. Problém byl ten že jsem nikdy neřídila a ženy za volantem moc bezpečné nejsou. Na parkovišti bylo jedno auto. Rozbila jsem mu sklo u řidiče a odemkla. Nastoupila spolu s Tomem a nastartovala jsem drátky. A jedem!. " Sáro?!" řekl Tom " No co je ?" "Kdyby nás chytli tak ti chci něco říct" " A co?!" "Já tě-"  A pak ten vrtulník do nás začal střílet. Mám nápad vyjedu na tu horu co je ve středu města." Teď se drž Tome!!" Ale byla to moc prudká zatáčka a mi z toho auta vyletěli. A já prorazila přední sklo a Tom se mnou.Já se jen dívala na to jak padáme a ten vrtulník na nás svítí ale jeden chlap od nich mě zachytil. Ale Tom padal pořád a pořád. Já se mu vyvlíkla a rychle jsem spadla k Tomovy objala jsem ho a padala s ním.A dopadli jsme na zem. Já se asi po pár hodinách probudila. Ale tom nikde nebyl a já byla znovu zavřená ve skleněné kukle jako motýl který nikdy neunikne. Proč já?Ptala jsem se. Já už nechci znova už ne a já opět upadla do spánku . Stalo se mi to co minule. Objevila se mi maminka." Mami proč?!" " Na to musíš přijít sama". Ale já ji chytla za ruku. " Ale já to chci vědět od tebe" " Já taky pracovala pro tuhle zemi Sáro" " Proč?!!" a já se rozbrečela." Mami prosím já už nechci....už ne.. prosím tak mi pomoz" maminka mi zvedla hlavu a řekla " Já už ti pomohla  a ty jsi zas pomohla mě,zachránila jsi mě a já ti zas pomohla se dostat z předešlé kukly teď jsi na to sama". Já se postavila a řekla jsem " Takže mě zase opustíš?!! To jsem tak špatná dcera?! No řekni!" " Sáro nech toho" " Nenechám řekni mi pravdu že jsem adoptovaná?!!". Maminka se zarazila "Jak to víš a kdo ti to řekl?!" " Policie a vojáci mají právo vidět minulost v dokumentech hledala jsem kdo vlastně jsem a já jsem dcera Johana". Maminka se otočila a ignorovala mě. " To je můj pravý otec byl to tajný agent že jo?!! Pracoval pro tajnou společnostNOAV ." "Ano je to tak.." " Tak proto mi ty kulky neublížily"

(PS: NOAV= národní organizace a výzkum )