Uběhla daná hodina.Já si protáhla ruce,nohy a hlavně krk.Už se začínalo a já se trošku bála,ale musím to překonat"Snaž se Sáro,snaž se!!"šeptala jsem si.Bylo to tady zápas začal.Nastoupil ten kluk s nějakým kamarádem."Neříkal jsi náhodou jen my dva?!""Změnil jsem pravidla!".Asi se bojí že prohraje"Ty musíš mít taky partnera!" Já se zasmál "Já nepotřebuji cizí pomoc".Jak jsem to pověděla dav lidí začal fandit,jak jinak než jemu.Ale pak Tom přišel za mnou a řekl že bude bojovat se mnou."Budu s tebou neboj""Já se nebojím" podívala jsem se na něho."Dáme to?!!" řekla jsem sebevědomě "Jasně že jo nejsem přece jedničky""Jo...Jasně....".Boj měl začít,ale zavřely nás do klece,byla obrovská.Po chvilce přišel rozhočí a řekl pravidla: 1)můžou se používat střelné zbraně 2) pokud oba hráči co k sobě patří,budou ležet na zemi déle než 10 sekund automaticky vyhrál druhý tým a 3)můžeme se tam klidně zabít.Broboha..Já mám strach.No ale boj začal. 1.KOLO!!!
Tom se rozběhl na protějšího hráče a já tam jen tak stála.Co to dělám??? Uvidíte.Kluk co mě vyzval se vrhnul na Toma a já už musela zakročit.Rozběhla jsem se a Tomovy přeskočila jeho záda a bodla jsem ho do ramene a ještě aby upadl do nohy.Tom se nejspíš divil.A teď druhý kluk ten co mě vyzval.Rozběhl se na mě já vytáhla nůž a bodla ho do nohy.Ale on stačil vytáhnout zbraň a střelil mě do nohy a ruky.Blbá rozdělovalka to byla zbraň které se kulky rozdělí na dvě části.Já se svalila na zem a stalo se něco co jsem nečekala.Vše se zahojilo,kluky ze mě doslova vymizely a já byla jako znovu zrozená.Proto jsem vzala zbraň přišla jsem k tomu klukovi a měla jsem nabitou zbraň"Ne..prosím!!! Prosím!!! Nezabíjejte mě!!!' "Máš snad pocit že jsi udělal to samé ty mě?!!".Ale byla jsem jako blázen nebyla jsem to já normální Sarah ale jakoby mé druhé já.Tom se na mě tak divně díval a dav utichl."Protentokrát...Tě ušetřím " "Chyba Sarah!".Ten kluk mě chytl za nohy a já upadla a Toma...Bodly..dvakrát do ramene.V ten okamžik jsem rychle vyskočila,ale ten kluk mě držel tak jsem mu udělala plastiku zadarmo."Tome!!"Vykřikla jsem. Tom upadl a já viděla,že ten kluk ho chce zabít.Tak jsem vytáhla zbraň a zastřelila ho.Před očima mi proběhlo to co se stalo Mamce.Ale ne že bych truchlila já se otočila a přišla jsem k tomu druhému a zastřelila ho taky.Když jsem to udělala Tom ke mě přišel a podíval se mi do očí měla jsem je zalité krví nebyli modré jako čisté moře ale červené jak barva démona."Sarach vrať se zpět" a když jsem byla zas normální tak jsem se styděla za to co jsem udělala..Já zabila dva lidi...bezmocné lidi....
A pak ke mě přišel velitel a řekl"Vítej na vojně..."
ČTEŠ
Můj Poslední Výstřel
ActionNěkdy přemýšlím zda se budu schovávat věčně.Nebo jestli to vše jednou pomine či zhorší.Co si myslíte vy?Já chci mít okořeněný příběh,takže horší no a co kdybych přestala žvanit a rači se pustila do těch zážitků?To není možné mě to napadlo.Dobře tak...