Můj Poslední Výstřel

Nikdy tě už nepustím

"Sáro tvůj pravý otec byl mutant nedokázala bych žít s takovým člověkem" " V tom případě jsi nedokázala žít ani se mnou že?".Maminka pak zmizela a já se probudila v realitě. " Ale,ale,ale dcera pana Johana jaj jaj". Já se podívala skrz sklo a viděla nějakého chlapa. Co po mě jen může chtít?"Nenamáhej se Sáro slyším tvé myšlenky" " Tak kdo jsi teda? Nějaký vědec ,který chce získat mou schopnost?". Chlap se zasmál" Ne to ne jen tvá matka mi tu trochu vadila a pak ses objevila ty" "Má matka už je mrtvá tak co chcete?!" " Není Sáro to byl jen výplod tvojí fantazie" " Cože?!". Chlápek se na mě divně usmál " No ano Sáro já jsem ti vyvodil to že tvoje matka zemřela a že si tě do rodiny vzal do rodiny policista" " A kdo tedy jsem?!" " Jsi stroj...Stroj na zabíjení". V tom okamžiku jsem myslela na Toma a nemohla jsem přestat. " A ten tvůj kamarád je sice člověk a ty jsi jen stroj ale stroje necítí city jako lidé,no co už teď z tebe uděláme opravdový stroj na zabíjení". Zatáhl za páku a já křičela ,byla to ukrutná bolest cítila jsem že mi narostly křídla a oči jsem měla červené. " Tak už to je? To bylo až moc rychlé no hold máš slabou vůli ale co mě to nevadí" " A teď jsem tvým pánem já Sáro uděláš to co ti řeknu je ti to jasné?".Ani jsem nevěděla co dělám...." Ano pane už budu a slibuji že udělám cokoliv co řeknete a zabiji kohokoliv "" Výborně!". Pustil mě z té kukly a křídla jsem měla černé a nic přes ně neprosvítalo oči červené a zalité krví samotného démona. " A co teď můj pane?" "No abych řekl pravdu ten kluk už je pro mě bezcenný".Ne prosím...Já nechci Toma zabít." Tak ho zabij mě je to jedno". Spustil tlačítko a Toma také vypustil z kukly. " Sáro jsi to ty?!" ptal se vyděšeně Tom. "Ano jsem jen...Musíš zemřít Tome".Tom přistoupil ke mě a podíval se mi do očí ,ale ten muž věděl že by mě tom získal zpět a tak mě přinutil vytáhnout zbraň a mířila přímo na Tomovo srdce. " Sáro prosím...Já tě miluji. Já ale i tak vystřelila." Tak tady je práce hotová už ji nepotřebujeme mám DNA tak jedeme!".Tom upadl k zemi a já se probrala." Tome?!! Tome?!!". Ne..prosím..ne jeho ne prosím....Já to nechci zažít znovu....Prosím zůstaň se mnou Tome prosím. I když jsem ho mohla prosit jak jen jsem chtěla tak už se nevrátí. Ale najednou se u mě objevila maminka. " Měla jsi pravdu mami..Neměla jsem to přijmout, měla jsi ve všem pravdu" "Ale zlato láska je silnější než smrt vzpomeň jsi na to vždy když ti někdo zemře" " Cože?!" " Máš dar Sáro veliký dar jednou můžeš použít dar života a Tom to přežije,už sem jede sanitka tak si pospěš" a maminka zase odešla a teď už napořád. Ale jak daruji Tomovy život jak?!!.Zkusila jsem ho políbit. A jak jsem ho políbila rychle přišla sanitka.Ale jako by mě neviděly ruka jednoho záchranáře mnou prošla. Byla jsem mrtvá když jsem darovala život? Jsem snad smrt?.Možná ne ale cítím se tak.Snad se aspoň uzdraví i když budu na druhé straně života. Vždy Toma budu chránit.Křídla vymizela a oči byli zase normální. Ráno jsem se probudila doma v posteli. Rychle jsem seběhla dolů ale doma nikdo nebyl. Kde jsou?!.Vzala jsem si tedy kolo a jela do nemocnice se podívat na Toma. Jak jsem vešla do pokoje nikdo mě neviděl byla jsem jako vzduch. Podívala jsem se na Toma a na tabulku vedle něho,která ukazovala pulz. Byla tam jen vodorovná čára. vím že mutanti nemají city ale já nejspíše city mám.Uběhlo několik let a zase jsem byla vidět když jsem po roce přišla domů rodiče říkaly že je to zázrak že jsem se vrátila.A když jsem přišla do školy Tom už tam nebyl. Ptala jsem se rodičů kde je a oni mi řekly že už na tu školu chodit přestal že už chodí na vysokou. Už nikdy ho neuvidím? Proč? To je život opravdu tak krutý a nespravedliví?. Odešla jsem do parku kde jsem poslouchala štěbetání ptáků a omylem narazila do jednoho kluka ,který šel z holkou za ruku. " Och...Promiň já nechtě-" ten kluk se na mě podíval a ještě než jsem dořekla větu tak mě objal." Promiň ale nepamatuji si že by-". A já pak zjistila že jsem narazila na Toma." Tome?!" " Ano Sáro" " Jsi to ty..""Ano jsem". Ta holka co tam s ním byla se naštvala a odešla.A já Toma políbila na ústa a on mě. "Doprovodím tě domů dobře?" "Tak jo". Chytl mě za ruku a šli jsme domů.Bylo to opravdu nádherné když mi zůstal někdo koho opravdu ze srdce miluj." Miluji tě Tome" " Já tebe taky Sáry". Už nikdy nevystřelím.To slibuji.

KONEC!!!!!