White Dove

Kapitola 1.

Co měla Katie na sobě, když šla do práce.

Probudila jsem se do krásného slunečního rána a hned vyskočila z postele. Dneska jsem cítila v kostech že to bude skvělý den.

Kecám...

Vstávala jsem ve čtyři hodiny ráno, proto že jsem musela ještě v restauraci poklidit. Bylo mi hrozně. Usínala jsem skoro i v sedě. Pomalu jsem vztala z postele do tichého bytu. Nebyl tu nikdo kromě mně. Když se nad tím tak zamyslím, tak je to celkem smutný. Oklepala jsem se ze svých myšlenek, které pomalu vedli k sebevražedným sklonům a šla si udělat kávu. Pak jsem posnídala nějaké lupínky, šla si dát sprchu a vyčistila zuby, no prostě sem si udělala ranní hygienu. Když jsem byla se vším hotová, tak jsem se šla obléct. Vzala jsem na sebe obyčejný džíny, bílé tričko a koženou bundu. V 4:45 jsem vyrážela z bytu.

V práci jsem skončila okolo desáté večer. Dneska se v práci nestalo nic zvláštního, až na další blbý a oplzlí řeči. Vlastně jedna věc mi přišla celkem zvláštní. Do restaurace okolo obědů přišel muž v černém obleku, kabátu a klobouku. Divný bylo to, že si nic neobjednal a šel si rovnou sednout. Neměl na stole žádný jídlo, žádný pití, prostě nic. Jenom tam tak seděl a pořád se na mne koukal. Asi si myslel že je nenápadný. A zhruba za hoďku odešel.

Když jsem se z uniformy převlékla zpátky do svého, vyrazila jsem do večerních a temných ulic velkoměsta. Po chvíli začalo pršet ,,Fakt skvělý" řekla jsem potichu, a po vytáhla si límeček od bundy nahoru aby mi nezafoukalo za krk.
Jdu po hlavní ulici a projdu okolo úzké vedlejší uličky. Přešla sem ji. Najednou sem se zastavila a uvědomila si že jsem v té uličce někoho zahlédla, a slyšela mužské hlasy jak řvou ,,Naval tu kabelku", a tak jsem se kousek vrátila a z poza rohu se koukla co se děje.