White Dove

Kapitola 3.

Další den ráno jsem si udělala všechny potřebné věci a zaledovala si ruku, potom včerejšku mě celkem bolí. Pak jsem šla hned do práce.
Byla jsem celkem nervózní, že potkám toho "Kabátníka" i dneska.
V restauraci bylo celkem málo lidí, tím lépe pro mně.

Celkem jsem se tam nudila, a tak jsem se koukala z okna. Už od rána před pizzerií stojí velký, černý, terénní auto, ve kterém sedí dva muži s tmavými slunečními brýlemi. Už jsem si představovala ty nejhorší scénáře, jako třeba, že to auto čeká na chvíli kdy mně budou moct unést, zabít, rozřezat mi tělo na kousky, části těla zabalit do pytle na odpadky a nakonec mně vyhodit do moře.
Brr...hrozná představa.
Čím déle tam ti chlapi seděli v tom autě, tím víc jsem měla obavy.

Dneska jsem končila výjimečně brzy, takže jsem šla domů ještě za světla. Hned co jsem vyšla ven z restaurace to auto nastartovalo, to mě celkem vyděsilo. Po tom co jsem si v hlavě řekla, že to může být jen blbá náhoda, jsem se vydala na cestu. Auto jelo pomalu za mnou, kam jsem zabočila já tam zabočili i oni.
Tak jo...teď už to není blbá náhoda, oni mně opravdu sledujou.
Proboha co když to je FBI a chtěj mně zatknout za vypalování filmů a písniček na CD.
Měla jsem srdce až v krku. Nevěděla jsem co dělat, chtělo se mi brečet. Už jsem byla u vchodových dveří od baráku, a snažila jsem se co nejrychleji odemknout. Sláva povedlo se.
Vyběhla jsem rychle schody, odemkla byt a co nejrychleji za sebou zabouchla dveře. Běžela jsem k oknu, zatáhla žaluzie a skrz mezeru koukala, jestli tam je to auto. Chvíli čekali před vchodem ale pak odjeli. Díky bohu. Na tohle asi nikdy nezapomenu.

Večer jsem si zapla TV, aby se mi lépe usínalo. Už jsem skoro spala, když tu najednou...