White Dove

Kapitola 9.

Josh nás doprovodil k tréninkovému středisku.
,,Tak, a jsme tady. No, tak já zase půjdu." Řekl Josh a chtěl odejít.
,,No počkej a co tu teďka máme dělat?" Zeptal se vystrašeně Jay.
,,Všechno vám řekne a vysvětlí trenér." Odpověděl Josh a už konečně odešel.

Otevřeli jsme dveře od tréninkové místnosti, a nestačili se divit. Viděli jsme opravdu velkou místnost. Byla rozdělena na tři části. První polovina byla rozdělena na další dvě poloviny. V té pravé části byly velké posilovací stroje, činky a běžecké pásy. Na levé straně byly žebřiny, lana, tyče, žíněnky a dveře. Za těmito dveřmi je střelnice. Zbývající část "tělocvičny" byla velká překážková dráha. Byla to jako cesta smrti.
V dráze byly ukryto spousta náročných překážek, jako například opravdu vysoká stěna s několika málo důlků k zachycení. Nebo mělký bazének plný bahna, kde těsně nad ním byly natažené ostnaté dráty, pod kterýma se mělo podlézt. A bohužel, mnoho dalšího.

S Jayem jsme jenom stáli a s údivem se rozhlíželi po místnosti.
,,To je obrovský." Doplnil Jay do prázdného ticha.
,,Stoneová, Harper!" Zakřičel neznamý hlas, který nás dostal z ohromeného postoje.
Oba dva jsme se lekli a rychle se otočili za hlasem.
Zuřivý hlas patřil trenérovi.

Když jsem tak stála v pozoru a čekala, co trenér řekne, všimla jsem si, že tu jsou i ostatní páry. Stály srovnaný v řadě.
,,Co vám trvalo tak dlouho, než jste sem přišli? No, mně to vlastně nezajímá. Okamžitě se pojďte seřadit."
,,A-a...ano pane!" Odpověděl Jay. V jeho hlase byla slyšet nervozita.
,,On se bojí?!" Musela jsem se pousmát. Šli jsme se seřadit. Všichni včetně mně stáli v pozoru, a nic neříkali. Takhle jsme tu stáli asi deset minut. Najednou se rozlítly dveře, a do místnosti vtrhl poslední a udýchaný pár. Byly to Tyler a Sophie. Trenér se na ně okamžitě otočil.
,,Green a Cooperová, máte deset minut zpoždění!"
,,Omlouváme se pane, my jsme..."
,,Ticho!! Nikdo se vás na nic neptal. Oba si dejte padesát kliků na rozehřátí."
,,Ale..."
,,Žádný ale! Slyšeli jste mně jasně!?"
,,Ou... Mněli by jsme si dávat pozor na pozdní příchody." Pošeptal my Jay.
,,Pssst... nebo nás uslyší."
,,Jak říkáš holubičko." Řekl Jay a s úsměvem se vrátil do pozoru.

,,Jmenuji se George Johnes. Pro vás pan Johnes. Budu vás trénovat. Nebudu chtít slyšet žádné odmlouvání. Uděláte cokoliv vám řeknu. Bude tu dřít, dokud z vás krev nepoteče a jestli ne, tak vás donutím. Na mé tréninky bude chodit vždycky, opakuji VŽDYCKY v čas. Je vám to jasné?"
Bylo ticho.
,,Tak je vám to jasné??!!"
Poté se všichni vzpamatovali.
,,Ano, pane!"
,,Výborně, tak začneme. Pro začátek si dáte dvacet pět angličáků."
,,Co? Tak to jsem čekal něco horšího."
,,Fajn, Harper si dá padesát!"
,,Za co?"
,,Sedmdesát pět!"
,,Ale..."
,,Sto!"

Jay konečně pochopil, že to nemá smysl.
,,Hah, měl si radši držet hubu." Škodolibě jsem se na něj usmála.
,,Stoneová, padesát!"
,,Ah... Proč jsem radši nebyla zticha..." Jay mi pohled oplatil.
Když už jsem docvičila, tak jsme čekali jenom na Jaye. Byl teprve na padesáti pěti.
,,No tak, to si říkáš chlap? Dělej ne? Chceš přidat?"
,,Ne, pane!"
,,Tak makej!!"
Když jsem tam tak stála a koukala na Jaye, jak na něj trenér řve, tak mi ho bylo dokonce na chvíli i líto... ale ta chvíle byla hned pryč.

Jay už KONEČNĚ docvičil, a tak jsme mohli pokračovat.
,,Bože... Byli jste příšerní, hlavně ty Harpere."
Jay sotva otevřel pusu a hned ho pan Johnes okřikl.
,,Drž hubu! Hlavně prosím tě drž hubu. Dobře vy bando ubožáků, jako další přijde na řadu...