Hospital [Dokončeno]

Away

,,Jenom mě trochu bolí noha a.. A... " nestihla jsem to doříct, protože z pohledu, který se mi naskytl, se mi zamotala hlava a omdlela jsem.

,,Kim...KIM!!! " řval Michal a lomcoval se mnou. ,, Co to.. Kde to jsem? Co se stalo? " ,, Spadla si sem.. Si v pohodě? " řekl ustaraně Michal a podíval se mi do očí. Nechtěla jsem mu lhát, ale musela jsem.. ,, Jo.. Jsem v pohodě.." Moc v pohodě jsem ale nebyla.. Nepamatovala jsem si, kde to jsme a proč jsem vlastně omdlela.. A taky proč mě tak strašně bolí noha. Stačil ale jediný pohled na to, kde právě jsem, a všechno se mi vybavilo. Chytla jsem se za břicho. Chtělo se mi zvracet.. Problém byl, že jsem.. Jednoduše neměla co zvracet.. Ta malinká porcička masa z konzervy se ani za jídlo považovat nedala.

Pokusila jsem se zvednout. Šlo to, ale bolelo to. Michal s Lukášem mi pomohli na nohy. Terka s Luckou se jenom drželi v pevném obětí a sledovali tu hrůzu kolem sebe. Cely. Desítky cel a nemocničních pokojů, pavouci, krysy, a všelijaká havěť. Řetězy, lůžka, provazy, to všechno se tu válelo po zemi zalité.. Krví.. Všechno lemované nesnesitelným zápachem. Dobře, v nemocnici se s tou krví muselo počítat, ale tohle bylo vážně moc..

Stejný názor měli i všichni ostatní, protože úplně zbledli. Vytáhla jsem batoh, který jsem doteď měla na zádech, a chtěla se napít. Jenže minerálka se tím předešlým nárazem rozbila a batoh byl plný vody. Pokusila jsem se z promočeného batohu něco zachránit, ale moc nebylo co. Vytáhla jsem kapesní nožík a vztekle hodila s batohem k jedné z cel. Vystartovalo proti mě několik krys, které se doteď skrývaly za kusem dřeva, a kterým jsem se s výkřikem vyhnula.

Při tom jsem se ale nešikovně otočila, špatně došlápla na zraněnou nohu a složila se k zemi. Stěží jsem zadržovala slzy, když jsem se znovu drápala nahoru. Desítky minut jsme tam jen tak stáli, rozhlíželi se kolem a přemýšleli o smyslu života ( Teda o tom jsem přemýšlela aspoň já). V hlavě se mi vybavili rodiče, to, jak se věčně hádají, ale i to mi právě teď začínalo chybět.

,, Musíme se dostat nahoru" prohlásil Michal a přerušil tím minimálně půl hodinové ticho. Všichni jsme se podívali nahoru. Strop byl minimálně tři metry nad námi. ,, A to mám skočit jako klokan nebo jak si to představuješ? " uchechtla se Terka. ,, Bylo by to nejlepší " odpověděla jí s falešným úšklebkem Lucka. Všem bylo ale jasné, že musíme najít jinou cestu ven.

Opatrně jsem udělala krok dopředu a začala se rozhlížet po místnosti. Přitom jsem šlápla do nějaké tekutiny ( radši ani nechci zjišťovat, co to bylo.) ,, Shit, " vyjekla jsem a prudce uhnula nohou. Chci odsud pryč, a rychle. Zrychlila jsem krok a dohnala ostatní.

V nepříjemném tichu, přerušovaném jenom občasným zavrzáním podlahy, jsme kráčeli přes obrovskou místnost lemovanou celami. Překračovali jsme řetězy, staré papíry a obcházeli kolem zakrvácených zrezivělých lůžek. Opakovaně se mi z toho pohledu zvedal žaludek, ale pokaždé se mi podařilo ho 'uklidnit'. Sem tam jsem nakoukla do nějaké z cel, ale nic zajímavého jsem tam neviděla.

A jak jsem se tam tak rozhlížela, zahlédla jsem cosi v jednom z pokojů. ,, Lidi? Tamhle jsem něco zahlédla, jdu se tam podívat, pojďte se mnou ." poprosila jsem všechny a ti mě jen mlčky následovali. Cestou si nešlo nevšimnout, že se zápach kolem nás zhoršuje. ,, Kim, měla by ses umejt, smrdíš jak popelnice. " prohlásil Lukáš. ,, Jako sto let mrtvá popelnice." přitakal Michal a oba se rozesmáli. Taky jsem se zasmála, ale smích mě přešel jakmile jsem viděla, co jsem vlastně předtím zahlédla.

Z pod zakrváceného lůžka vykukovala.. Ruka. ,, Do prdele. " ,, Fuj, řekni mi, že to není to, a jako co to vypadá." ,, Někdo si tu očividně zapomněl ruku." ,, Třeba se tam zapomněl celej, " řekl Lukáš a sehnul se, aby se podíval pod lůžko. Srdce mi bylo jako o závod, připadalo mi nemožné, aby to nikdo neslyšel. Pokusila jsem se zhluboka nadechnout, ale štiplavý zápach mě donutil zakašlat.

,,KURVA. KURVA KURVA KURVA!" zařval Lukáš a vyběhl z místnosti. ,, Kde? Žádnou nevidím." zasmál se Michal. ,, T- Tam je celý tělo. " Úsměv mu z tváře rychle zmizel a vystřídal ho panický výraz. Všichni jsme kus couvli. ,, Tohle se mi přestává líbit. " ,,Rychle, musíme odsud vypadnout," začala jsem panikařit. Všichni rychlým krokem vyšli z místnosti a vydali se dál, jenom Lukáš stál jako přikovaný.

,, Lukáši, jdeš?" zařvala Terka. Nic. Žádná reakce. Jenom tam stál a koukal na to lůžko. Pomalu jsem k němu přišla a zadívala se tam kam se díval on. Srdce se mi znovu rozbušilo a měla jsem pocit že se mi to jenom zdá. Ta ruka ležela v jiné poloze než předtím. ,, T- ty ses toho dotknul?" zeptala jsem se Lukáše a doufala, že to bude mít nějaké logické vysvětlení. ,, Ne. Pohlo se to samo." odpověděl mi a nasucho polkl.

800 slov, nic moc :D takže zase, doufám že se líbí a za každý komentář budu ráda ^^