Hospital [Dokončeno]

Escape #4

Podíval se na mě, usmál se a řekl: Ochráním tě, za každou cenu, neboj.

Dala bych cokoliv za to , abych si mohla být jistá, že má pravdu. Ale čím dál tím větší nárazy tvrdily pravý opak. Tyč pomalu povolovala a jinak se ty dveře udržet nedaly. Všichni jsme u nich byli nahrnutí a snažili se je za každou cenu udržet. Hlava se mi točila a bolest se postupně zvyšovala.

Takhle špatně jsem se ještě nikdy necítila. Byla jsem psychicky i fyzicky na dně. Bála jsem se, že už nikdy neuvidím svoji rodinu. Že už nikdy nebudu moct trávit čas se svými přáteli. A že když se odsud dostanu, budu mít navždy trvalé následky.

Při tom pomyšlení mi na skočila husí kůže. Podívala jsem se na ostatní. Terka s Luckou byly přimáčklé na sebe, Lukáš se snažil udržet kliku, Michal se za každou cenu snažil udržet dveře zavřené. Po čele mu stýkal pot, a ani se nebylo čemu divit. Jeho svaly na rukou byli zaťaté tak, že byli vidět žíly.

Pokusila jsem se postavit a přidržet lépe tu tyč. Ale zrovna ve chvíli, kdy jsem se zvedala, dveře se rozletěly a v nich se objevilo dvoumetrové nechutné monstrum. Dopadla jsem na zem mezi kusy dřeva a pokoušela se zvednout. Přitom jsem nespouštěla oči z toho stvoření. Vypadalo podobně jako to předtím, ale bylo o hodně větší a mělo lidské rysy v obličeji. Z toho pohledu mi bylo smutno a na zvracení zároveň.

Představa toho, že tohle byl kdysi normální člověk, se mi chtělo brečet. Z myšlenek mě vytrhl hlasitý výkřik. Michal mě popadl za ruku a co nejrychlejším tempem jsem utíkali. Za námi běžel Lukáš a Terka s Luckou byli v zadu. To něco se ihned rozběhlo za námi. Snažila jsem se Michalovi stačit, ale hrozně se mi motala hlava, takže jsem každou chvíli zakopavála.
Michal mě jenom stěží udržoval na nohou a proto jsme začali zpomalovat.

Bezmyšlenkovitě jsme kličkovali mezi poházenými věcmi a zatáčeli do různých stran. Zrovna jsme s Michalem zrychlili tempo, když jsme uslyšeli další výkřik. Rychle jsme se otočili a viděli jsme, jak Lucka zakopla. Než stihla vstát, to něco jí chytlo za nohu a táhlo jí pryč. Chtěla jsem se rozběhnout za ní, ale než jsme kdokoliv stihl zareagovat, vytáhlo jí to za nohu do vzduchu a odhodilo skrz okno do dolního patra. Sklo bylo všude a Lucka zmizela dole. ,, LUCKO, NE!!" vykřikla Terka a rozbrečela se.

V tu chvíli mi bylo jedno že mám zraněnou hlavu. Strach ustoupil a ve mně byl jenom vztek. Popadla jsem první věc, která mi přišla pod ruku, a navzdory bolesti a vyčerpání jsem se vrhla proti té věci. Objevila se ve mně neuvěřitelná síla. Cítila jsem, jak se mi zrychluje tep, a když jsem byla dostatečně blízko u té věci, bezmyšlenkovitě jsem vyskočila a praštila jí tou věcí po hlavě. Jen tak tak jsem stihla uhnout, když ta nechutná věc dopadala na zem. S obrovskou ranou dopadla na zem a louže krve se pod ní zvětšovala.

Vyčerpaně jsem dopadla na zem, třesoucíma rukama se opřela o zem, zrychleně jsem dýchala a slzy mi stékali po tváři. Michal a Lukáš se za mnou rozeběhli a Terka jenom stála, brečela a koukala do země. Pomohli mi na nohy. ,, Tyvole, tebe nechci nasrat." řekl mi uznale Lukáš. Michal se na něj ironicky podíval, podepřel mě a došli jsme až k Terce. ,, Teri, zlato, pojď, musíme jít, musíme najít Lucku." vysoukala jsem ze sebe, chytla jí za ruku, otřela slzy z obličeje a pokusila se o falešný úsměv.

Hlava mě v tu chvíli tolik nebolela, takže jsem se mohla pohybovat lépe než předtím. ,, ona umřela, určitě to nepřežila, to nemohla přežít" vykoktala ze sebe Terka a přitom nepřestávala brečet. V hloubi duše jsem doufala, že nemá pravdu. ,, Je v pořádku, určitě jo, ale teď už pojď, najdeme jí, pomůžeme jí, a pak se odsud rychle dostaneme. " bohužel jsem sama nevěřila tomu, co právě říkám. Objala jsem Terku a otočila se na kluky. Oba věděli, že to co říkám, není úplně reálné. Se svěšenou hlavou jsem zamířila směrem ke schodům.

Sílu mi dodával hlavně strach. Bála jsem se o Lucku. Co když to nepřežila? Sakra, takhle nesmím myslet. Vytrvale jsem scházela schody do dolního patra a bála se toho, co dole uvidím.

Takže, pokračování příště. Jako vždy doufám že se líbí, vote a koment potěší. A taky děkuji všem, co to čtou, jste úžasný :3