Hospital [Dokončeno]

Escape #6

Pozorovali jsme, jak to vylomilo dveře, a hledá po mísnosti. Nesmí nás najít, prostě nesmí.

Byli jsme namačkaní vedle sebe. Všichni jsme se báli pohnout, aby to nevydalo sebemenší zvuk. Nevědomky jsem Michalovi stiskla ruku. Otočil se na mě a usmál se. Taky jsem se pokusila o úsměv a dál pozorovala dění pod námi.

Ta věc vztekle odhazovala věci, chtěla nás za každou cenu najít. Prošla celou místnost minimálně desetkrát. Přece jenom to musí bejt divný, když nás sem viděla zabýhat, a teď tu 'nejsme'. Najednou se to podívalo naším směrem. Všichni ztuhli. Noták, nesmí nás najít. Pořád to sem koukalo. Začalo se to k nám přibližovat. Mohla jsem si to zblízka prohlédnout. Hnusná, odporná, krvavá příšera. Fuj.

Najednou se to otočilo a odkráčelo pryč. Počkat.. Vážně? Díkybohu!
Oddychla jsem si. Chytla jsem se za břicho, které hrozně bolelo. Hlaaaaad. Jídlo, potřebuju jídlo. Najednou jsem si na něco vzpomněla. Mám vlastně v kapse sušenku. Chtěla jsem to říct ostatním, ale zarazila jsem se.

Sníst ji celou, nebo se podělit? Přece se s nima nebudu dělit.. Sakra, jsem já normální? Co se to se mnou děje. Musím odsud pryč, rychle, nebo se zblázním. Vytáhla jsem sušenku z kapsy a ukázala jí ostatním. ,, Ty máš jídlo??" vykřikla Terka. Ne asi, umeju si s tím nohy -.- pomyslela jsem si a rozdělila ji na čtyři části. Bylo toho málo, ale aspoň něco.

,, Tak jdeme, ne?" řekla jsem a vylezla z toho hnusně malého prostoru. Ostatní mě následovali a znovu jsme se vydali zpět chodbou. Bloudili jsme a bloudili. Nikdo nevěděl, kam jdeme, prostě jsme šli a hledali východ. Rozhlížela jsem se kolem sebe a už se vzdávala naděje, že najdu něco zajímavého.

Opak byl ale pravdou. Zahlédla jsem obrovské dveře, které se úplně lišili od ostatních. Nad nimi byl obří nápis EXIT. ,, LIDI, VIDÍTE TO, CO JÁ?" ,, POČKAT, TO JE VÝCHOD???" zařval Michal a rozběhl se k němu. Vší silou praštil do dveří, ale ty nepovolili. ,, Kurva, já chci odsud pryč." hysterčil Michal a vší silou mlátil do dveří. Po rukou mu začala stékat krev. Ale on nepřestával. ,, Sakra nech toho, ublížíš si!" zařvala jsem na něj a Lukáš se za ním rozeběhl. Pokusil se ho od dveří odtáhnout, ale on se nenechal. Pak se na mě otočil. Vyděsila jsem se. Ten jeho pohled.

Prázdný, chladný. Byla v něm tma a zoufalství. ,, Michale, jsi v pohodě?" zeptala jsem se a do očí mi vyhrkli slzy. ,, Kámo, vzpamatuj se!" zařval Lukáš a strčil do něj. Michal se proti němu vrhl a začal ho mlátit. ,, Michale, nech toho!" zařvala Terka. Obě jsme zacouvali a s hrůzou sledovali, jak se ti dva perou a zároveň si ničí možnost dostat se odsud živí a zdraví.

Pokračování přííště xD