Hospital [Dokončeno]

Escape #2

Znovu se mi zamotala hlava a já ztěžka dopadla na kovové lůžko.

Probrala jsem se za chvilku, nejspíš za to mohlo to, že jsem se pohybovala. Počkat.. Pohybovala? Otevřela jsem oči a viděla, jak mě dvě postavy nesou. Instinktivně jsem tu jednu kopla do hlavy. ,, Zbláznila ses? Já tě tady už hodinu nesu a ty mě budeš kopat?" rozčiloval se někdo. Jakmile jsem uslyšela ten hlas, spadl mi kámen ze srdce.

Byl to Michal. Společně s Lukášem mě opatrně posadili na zem a sedli si ke mně. Terka s Luckou mě objali a sedli si k nám. ,, Tak.. Jak ti je? Pamatuješ si něco?" začali na mě chrlit otázky. ,, Jo už líp. Strašně mě bolí noha a hlava. Pamatuju si jenom to, že jak jsme lezli tou ventilací, tak mě něco chytlo za nohu a jak mě to táhlo, o něco jsem se praštila do hlavy. No ale jak jste mě našli? Viděli jste něco? Kam vede ta ventilace??" chrlila jsem otázky pro změnu já.

Asi hodinu jsme tam seděli a přemýšleli co dál. Díky pohledu ze  zamřížovaných oken nemocnice šlo snadno odhadnout, že už je noc. Byla jsem utahaná a měla jsem hrozný hlad. Všem se unavením zavírali oči. Problém byl,že usnout tady by bylo nebezpečné.

Ale bez spánku by nikdo moc dlouho  nevydržel. Nedostatek jídla, pití, spánku a strach všechny vyčerpal. Bloudili jsme chodbami, překračovali louže krve, a hledali jakékoliv bezpečné místo na spaní. Našli jsme pokoj, s jedním lůžkem. Vypadal úplně stejně jako ostatní, rozdíl byl ale v tom, že na rozdíl od ostatních nebyl celý od krve a celkově vypadal zachovalejší.

Vlezli jsme do něj, přesvědčili se že v něm není nic nebezpečnýho, a vyčerpaně si sedli na zem. Michal dal kovovou tyč pod kliku tak, že se sem snad nikdo dostat nemůže. Vytáhla jsem z kapsy kapesník a přidržela si ho na hlavě. Okamžitě se začal zbarvovat do červena. Naštvaně jsem vyjekla bolestí. Když to Michal uviděl ( no.. Ehm, spíš slyšel xD ), sedl si ke mně, chytil mě za ruku a starostlivě mi začal ránu ošetřovat.

Chvíli jsem si připadala v bezpečí. Přitulila jsem se k němu a on se usmál. Po dlouhé době jsem byla šťastná. Zatímco mi Michal ošetřoval hlavu, rozhlížela jsem se po místnosti. Párkrát mi vynadal že s tou hlavou hýbu, pak jsem vynadala zase já jemu, že to hrozně bolí a ať si dá pozor. ,, proč máš tolik vlasů sakra? " zasmál se Michal. ,, Abys měl víc práce no " odpověděla jsem mu se smíchem a přitiskla se k němu pevněji. Pohladil mě po zádech, usmál se, a pokračoval v zalepování. Terka s Luckou už spali, Lukáš seděl v rohu místnosti a hlídkoval.

Ve tři ráno jsem se s nim měla vyměnit, v pět mě vystřídá Terka a ta nás vzbudí tak po hodině. Orientovali jsme se v čase, protože Lukáš měl s sebou svůj mobil, který samozřejmě i bez signálu ukazoval čas. Sice ten nejstarší Samsung co existuje, ale byla to krásná malá nerozbytná cihlička.

Byla sranda pozorovat, jak s ní chodil po všech různých chodbách a místnostech, a hledal signál. Pokoušel se i otevřít okno, ale bylo hodně dobře zabezpečené. Ani ty mříže tomu moc nepomáhali Povzdechla jsem si. Můj mobil skončil v utopeném batohu.

Všechny fotky, videa, hry ,vzpomínky, to všechno bylo pryč. Otočila jsem se na Michala. Právě mi zalepoval hlavu náplastí. Díky bohu, že si s sebou vzal i lékárničku. Sice v ní nic moc nebylo, ale aspoň obvazy a náplasti. Samozřejmě, nic k jídlu. Ach jo.

Lehla jsem si na studenou zem. Byla jsem jenom v tričku a džínách. Oboje bylo už špinavé. Wow. Zimou jsem se schoulila do klubíčka a usnula jsem. Ani jsem  nestihla zaregistrovat, že mě Michal přikryl svojí mikinou.

Takže, dneska to seknu here xD  koment a vote potěší. :D ^^