Hospital [Dokončeno]

Escape #5

Sílu mi dodával hlavně strach. Bála jsem se o Lucku. Co když to nepřežila? Sakra, takhle nesmím myslet. Vytrvale jsem scházela schody do dolního patra a bála se toho, co dole uvidím.

Všichni jsme byli vyděšení a udýchaní. ,,Lucko? Lucko!'' zkusil zavolat Lukáš. Bez odpovědi. Konečně jsme sešli dolů. Hodně rychlým krokem jsme pokračovali směrem k místnosti, kam Lucka spadla. Došla jsem jenom ke dveřím a už od nich jsem viděla, že to nebude dobrý. Všude na zemi byly střepy. A na nich.. Ležela.. Lucka..V kaluži krve.. Ne.. NE!!!  Rozeběhla jsem se k ní. Ležela na zemi, celá od krve, na briše. Přiběhl Michal. Lukáš zatím držel Terku u dveří, aby tam nechodila. ,, Pusť mě, pusť mě sakra!! Chci jí vidět, chci jí pomoct!!'' hysterčila Terka. Brečela a do toho nahlas řvala. Zmítala sebou, a Lukáš jí naštěstí nepustil. Ano, naštěstí. Michal Lucku chytil a třesoucíma rukama jí otočil na záda. Vyjekla jsem a kousek odstoupila. Dopadla jsem na zem a rozbrečela jsem se.

Měla tržnou ránu na hlavě a bylo vidět, že tohle nemohla přežít. Byla celá potlučená a ..a.. Odvrátila jsem oči a hystericky se rozbrečela. Ne, tohle nemůže být pravda.. Lucka.. Lucka.. Je .. Podívala jsem se na Michala. Přišel ke mně, obejmul mě a sám se snažil uklidnit. Pak se podíval na Lukáše pohledem, který dával jasně najevo, jak na tom Lucka je. Terce to hned došlo a úplně zpanikařila. ,, NE!!! NE! TO NEMŮŽE BEJT PRAVDA! LUCKO.. LUCKO! TO JE VAŠE VINA, NEMĚLI JSME SEM CHODIT! KVŮLI VÁM JE MRTVÁ, MRTVÁ, ROZUMÍTE?!!''  přestala se ovládat. Zmítala sebou a Lukáš jí jen tak tak udržel. Tyhle slova boleli víc, než si myslíte. Ztratit kamarádku.. Tady, v těhle podmínkách. Bylo mi smutno víc než kdy předtím. Nemohla jsem se na to dívat. Zvedla jsem se a přišla k Terce. ,, Teri.. Je.. Je mi to hrozně líto..'' vzlykla jsem a obejmula jí. Trochu se uklidnila.

Obě jsme si brečeli do ramen a kluci nás objímali zezadu. Stalo se to všechno tak rychle... To prostě nemůže být pravda..! Najednou jsem uslyšela ránu. Vyjekla jsem a vyděšeně jsem se rozhlédla kolem sebe. ,, Lidi, já vím, že je to těžký, ale tady zůstat nemůžeme. Musíme odsud vypadnout, rychle!'' řekl Michal. Terka chtěla protestovat, ale pak jí došlo, že jestli tu zůstaneme, můžeme ztratit další z nás. S brekem přikývla. Chytla jsem jí okolo ramen a následovali jsme kluky nahoru do patra. Najednou se nahoře na schodech objevila silueta. Zase další? Kolik jich tu je sakra?. Otočili jsme se a utíkali zpátky dolů. Běželi jsme dlouhou chodbou, lemovanou desítkami pokojů.

Po chvíli běhu jsme doběhli na konec chodby. Ano, správně. Konec chodby. Proč zrovna tady musí bejt slepá ulička? Doprdele. Udýchaně jsme se na sebe podívali a zmizeli jsme v prvních dveřích, které jsme viděli. Nebyl to normální pokoj, vypadalo to jako kuchyně. ,, Rychle, tudy!''
zařval Michal a ukázal na ventilaci. Rychle vylomil poklop a pomohl nám nahoru. Když jsme byli všichni uvnitř, zase poklop zaklapl, a čekal. Bála jsem se i nadechnout. Vystrašeně jsme se krčili v malém prostoru a doufali jsme, že nás to něco neuvidí. Pozorovali jsme, jak to vylomilo dveře, a hledá po mísnosti. Nesmí nás najít, prostě nesmí.

Pokračování přístě :D Doufám že se líbí :D Vote a koment potěší ^^ :DD