Letní Tábor ✔

2. díl

Mladý chlapec venku poseděl se svými rodiči, ale po chvíli řekl, že si jde sbalit své věci.
Vytáhl velkou cestovní tašku a začal do ní skládat oblečení. Po půlhodině už to měl vše zabalené a šel do koupelny, aby se mohl osprchovat a jít brzy spát, aby byl na zítřek připravený.

***

Ráno se mladý blondýnek rychle vyřítil z postele a hned se začal oblékat. Vzal na sebe bílé tričko a upnuté kalhoty světlejší barvy.
Běžel do koupelny a vyčistil si zuby. Poté si upravil vlasy podle sebe a sešel dolů.

"Ahoj mami." usmál se blondýnek a dal své matce, jako každé ráno, pusu na tvář.

"Ahoj zlato. Tatínek odjel brzy do práce, tak pojedeme jen my dva. A...proč jsi vlastně vstal rak brzy?" prohrábla mu matka jeho dobře upravené vlasy.

"Mamiiii..." zaskučel chlapec a upravil si je.

"Nemohl jsem se dočkat. Těším se." zaculil se nevinně a ruce spojil za zády.

"Aha. No...myslím, že si to tam užiješ. A...JongUp pojede s námi. Jeho rodiče nemají tolik času." oznámila mu mamka.

"Vážně?" vyjekl blonďáček a jeho matka jen přikývla.

Blonďáčkovi se rozzářila očka. Hnědovlásek zazvonil u nich doma a JunHong běžel ke dveřím. Otevřel a než se hnědovlásek nadál, blonďáček ho svíral ve svém objetí.

"Ahoj, děkuji ti za všechno co jsi pro mě udělal. Jsi opravdu ten nejlepší přítel." políbil ho blonďáček na tvář.

"To je dobrý. Vím, že jsi se opravdu hodně snažil a chodil na brigády, pracoval v hodně kavárnách....v pohodě." usmál se na něj hnědovlasý klučina a pohladil ho po tváři.

Blonďáček svého kamaráda pustil dovnitř. Oba chlapci šli do obýváku.

"Dobrý den." pozdravil slušně hnědovlásek Zelovu matku.

"Ahoj Uppie." usmála se na něj blonďáčkova mamka a stoupla si před kluky.

"Tak co? Pojedem? V autě ještě klidně můžete spát." zasmála se, když uviděla pomalu usínajícího JongUpa.

Kluci jen přikývli. Zalo s Upem si hodili věci do kufru a oba si sedli dozadu, aby si mohli povídat. Po půl hodině ale oba chlapci pomalu usínali. JongUp si položil hlavu do Zelova klína a pomalu usínal.

***

"Kluci, jsme tu. Vstávejte." usmála se blonďáčkova mamka.

Kluci se hned probudili a vyběhli z auta. Vzali si své věci a šli do hlavní budovy, kde je rozdělili do chatek.

"To jako budeme ještě s někým?" zeptal se otráveně starší z chlapců.

"Je to tábor zlato. Jasný, že jo." zasmál se blonďáček a vešel do pokoje, který byl nahoře.

"Ah...ahoj." usmál se černovlasý chlapec, který už byl v pokoji.

"Umm, ahoj." usmáli se kluci.

"Bang Yongguk." představil se černovlásek.

"Já jsem Choi JunHong, ale jen Zelo." řekl blonďáček a černovlásek se cítil jako v nebi, když před ním stál takový andílek.

Navázal s ním dlouhý oční kontakt. YongGuk na něm opravdu začínal být závislý. Rozhodl se. Zelo bude jeho za každou cenu.

"Umm...a ty?" pozvedl černovlásek jedno obočí.