Letní Tábor ✔

9. díl

Začalo se pomalu stmívat a byla trochu větší zima, když jsme byli v podzemí. 

"Už jen chviličku. Už jen chviličku..." opakoval YongGuk stále dokola, mezitímco jsem se k němu tolik tiskl. 

"Je mi zima." špitl jsem. 

"Vydrž to Zelo. Za chvíli už bude konec. Podívej..." ukázal na své hodinky a zbývaly tři minuty do konce. 

"Tak fajn kluci...jste poslední. Můžete vylézt." zavolal na nás G-Dragon. 

Já hned vylezl ven a YongGuk za mnou. 

"Zase YongGuk, jako vždy. Jak je to možný. A pokaždé to samé místo..." zamlel nechápavě NamJoon hlavou. 

"Musíš umět." ušklíbl se na něj YongGuk a mě si přitáhl k sobě. 

"Fajn fajn. Tak jdeme zase zpět." zavelel TaeHyung a všichni jsme šli zpět do tábora

 No...odměna nebyla bůh ví co, protože ji kluci vymýšlely z fleku. Ale mě to nijak nevadilo. Samozřejmě jsme dostali dvě velké čokolády. To budu mít zásobu minimálně na půl roku. Po sladkým jsem vždy hrozně hyperaktivní. A nechci, abych si zase hrál na duhového poníka či co. Šli jsme do našich chatek a já se co nejvíce přitiskl k YongGukovi. Byla mi hrozná zima. 

"Abys mi tu ještě nenastydl maknae..." zamračil se nad mým stavem. 

"Hmm..." řekl jsem bez zájmu a dál ožužlával čokoládu jako malé děcko. 

Svým způsobem pořád dítě jsem. Je mi sedmnáct. A než budu zase o rok starší, to potrvá ještě několik měsíců. YongGuk mě přikryl silnou dekou a já si jí přitáhl k sobě. Pomalu jsem usínal. Cítil jsem, že YongGuk mě políbil na čelo a nechal mě v posteli. Kamsi šel. Neřešil jsem to.  Byl jsem na to až moc unavený. 

***

Když jsem se probudil, YongGuk nikde. Všiml jsem si, že mám na svém čele mokrý a studený šátek. 

Že bych opravdu nastydl?... pomyslel jsem si. 

Snažil jsem se vstát, ale nějak mi to nešlo. Bolelo mě z toho včerejška koleno. Přemohl jsem se a postavil se na nohy. JongUp byl taky pryč. Zajímavý začátek rána...

Převlékl jsem se a pak jsem sešel dolů, jestli náhodou někoho neuvidím. Vypadalo to, jako by tu nikdo nebyl skoro sto let. Nechápal jsem ničemu. Šel jsem se po okolí trochu porozhlédnout. Nikde nikdo. Zachoval jsem klid a šel se podívat do lesa. Vím, že tam YongGuk často chodí, tak mě napadlo, že ho tam třeba najdu. 

Když jsem byl přesně uprostřed lesa, vůbec se mi to tu nelíbilo. A by toho nebylo málo...ztratil jsem se. Bylo to opravdu úžasné. Viděl jsem kolem sebe cosi proběhnout. Chtělo se mi právě teď hrozně moc brečet. Ale to jsem neudělal a radši jsem v nervozitě odešel. Satan ví, co tam je. Najednou mi někdo zakryl oči svýma rukama. Zařval jsem snad ještě lépe jako holka. Odstrčil jsem to individuum a pořád jsem křičel. 

Když se nic nedělo, odvážil jsem se podívat před sebe. Stál tam YongGuk i s JongUpem a koukali na mě, jako na svatý obrázek. 

Pak se začali přes celý les smát. 

"Vy jste blbí..." bouchl jsem YongGuka do hrudi a uraženě jsem odcházel pryč. 

"Ale no tak Zelo. Neříkej, že jsi nebyl vyděšenej." smál se celou cestu JongUp. 

"Jo byl. A hodně. Jste fakt hrozní..." fňukl jsem a šel metr před nimi. 

Mohl jsem čekat, že to bude to samé, jako když jsem tu byl s Gukem a GDm. Mohl jsem to očekávat. Blbové.