Letní Tábor ✔

6. díl

O pár dní později:

Zelo

"Zelo...musíme si promluvit." řekl vážně GD. 

"No...dobře." řekl jsem ne moc nadšeně a šli jsme s GDm kousek od ostatních směrem k lesu. 

"Hele...mám tě rád Junnie...opravdu hodně...ale nejde to takhle dál. YongGuk nám nedá pokoj...nemůžeme být spolu." řekl smutně a chytil mě za ruce. 

"Asi máš pravdu." podíval jsem se do země. 

"Ale věřím, že i přes to budeme přátelé." zvedl mi hlavu a usmál se. 

"Může být." kývl jsem s úsměvem. 

"Dobře. To jsem rád." políbil mě krátce na rty a udělal mi malý rozcuch. 

Odběhl z lesa pryč, ale já tam však ještě zůstal. Pomalu jsem se procházel s hlavou skloněnou. Byl jsem tak moc zamyšlený, že jsem si ani nevšiml stromu, který byl přede mnou a nebýt nějakého člověka, který mě včas strhl na stranu, hezky bych do něj narazil svým obličejem. 

"Dávej příště pozor." zasmál se ten za mnou. 

Byl to JongUp. Jak jinak. I já se zasmál. 

"Díky bro." omotal jsem mu jednu ruku kolem krku a procházeli jsme se lesem dál. 

"Hele a co ty a GD?" mrkl na mě. 

"Nooo...právě před chvílí jsme se spolu rozešli." usmál jsem se. 

Nijak moc mě to netrápilo. Hlavně, když spolu budeme dál vycházet. To pro mě bylo hlavní. 

"Cooo? Proč? A já už se tak těšil na vaší svatbu." posmutněl a hned na to ode mě schytal pěkný pohlavek. 

"Debile." zakroutil jsem nevěřícně hlavou. 

"No co? Hodili jste se k sobě." zamumlal si pro sebe. 

"Ani bych neřekl. Ale..začínám přemýšlet o tom YongGukovi." zamyslel jsem se. 

"Cože? No to nemyslíš vážně? Tak prvně vás dva vydírá a teď tohle? To jsi jako klon mého nejlepšího kamaráda, že říkáš tohle? Pravý Zelo by to v životě neřekl." hned mě začal celého zkoumat. 

"Co? Ne, nejsem žádný klon. Ale jen o tom prostě přemýšlím. Je na tom snad něco špatně?" trochu jsem ho ode mě oddálil. 

"Něco? Všechno je na tom špatně. Sakra kluku...prober se." vyjekl až jsem trochu nadskočil, jak jsem se lekl. 

"Neřvi." promnul jsem si ucho a znovu mu dal pohlavek. 

"Sorry, ale je to pravda." trval na svém. 

Jen jsem protočil oči v sloup a vraceli jsme se do tábora, kde jsme měli práci. Rozdělili jsme se do skupin a měli jsme celý den trávit v lese a na něčem pracovat. Já, jako vždy, schytal GDho a YongGuka. Co jsem komu udělal? 

Šli jsme pořád hlouběji a hlouběji do lesa. 

"Emmm....kluci? Nemyslíte, že to tady stačí?" zeptal jsem se v celku nervózně. 

"Ale...že by se nám Maknae bál?" zasmál se GD. 

"Cože? Já? Nikdy, ale...jen abychom se zase celý den nevraceli zpátky." znejistil jsem. 

"Hele prcku...chodím sem skoro pořád. Nikdy se mi nestalo, že bych netrefil. Jsi klidnější?" ušklíbl se GD.

"Jo. Fakt si mě uklidnil." úšklebek jsem mu s radostí oplatil.