Letní Tábor ✔

8. díl

"Děje se něco?" zeptal se mě zamyšleně YongGuk. 

"Co? Eh...ale nic." zalhal jsem a dál se vrtal ve svém jídle. 

"Proč nejíš? Pak budeš mít hlad. Jdeme na celý den do lesa." upozornil mě YongGuk. 

"Jasně. Abyste mě tam zase mohli nechat, že jo?" ušklíbl jsem se. 

"Ale no tak...promiň. GD říkal, abych to nedělal. Jak jinak ti to mám ještě vynahradit?" zaskučel. 

Jen jsem poklepal na svou pravou tvář. YongGuk mě na ni lehce políbil a já se usmál. 

"Odpuštěno." usmál jsem se a políbil ho na rty. 

Oba jsme se vrátili k jídlu, tedy...alespoň YongGuk. Já snědl jen pár kousků masa a hned jsem to šel zase odnést. 

"Tak fajn...za půl hodiny je sraz před cestou do lesa. Budeme tam hodně dlouho, tak se teple oblečte." řekl naší skupince GD a my odešli do svých pokojů, abychom se převlékli. 

Chtěl jsem si vlézt pod peřinu, jako vždy, když se převlékám...ale YongGuk mě donutil, abych se převlekl před ním. Styděl jsem se. Hodně. Ale co jsem mohl dělat. Jednou jsem jeho přítel a když nezvládnu ani tohle bez červenání, zajímalo by mě, jak zvládnu...ehm...horší věci. Když jsem si sundal volné tričko, YongGuk si mě přitáhl k sobě a otočil si mě zády k němu. Ale velice opatrně, aby mi nějak neublížil. Jemně mi omotal své silné paže kolem mého těla a začal si prohlížet má holá záda. Poté se svými rty lehce otíral o můj krk a ramena. Cítil jsem, jak jsem se třásl. I Guk si toho všiml. 

"Že by tu někdo byl nervózní?" zašeptal mi do ucha a začal mě hladit na bříšku. 

Jen jsem zamlel záporně hlavou a YongGuk mě shodil na postel. Sedl si obkročmo na můj pas svázal mi ruce nad hlavou mým trikem. Svými rukami si prohlížel mé slabé tělíčko. Když se dotkl některých míst, trochu jsem se zachvěl. Hlavně na podbřišku. Díky tomu, jak mé tělo reagovalo na jeho doteky, zjistil má slabá místečka, aniž bych chtěl. 

"YongGuku...za chvíli musíme jít..." vzdychl jsem, když si tvořil jazykem cestičku od krku po můj podbřišek. 

"Máme ještě dvacet minut lásko." mrkl na mě a já jen zoufale položil svou hlavu zpět na polštář. 

Vrátil se k mým rtům a začal mě dravě líbat. Při tom se svým rozkrokem otíral o ten svůj. Bylo to dokonalé. Bylo to něco úžasného, co jsem ještě nikdy v životě nezažil. 

"YongGuku...prosím...netrap mě..." zaskučel jsem zoufale a snažil se rozvázat si ruce. 

"No jak si jen přeješ." ďábelsky se ušklíbl a kolenem mi přejel po rozkroku. 

Hlasitě jsem zasténal a prohnul se v zádech. Toto jsem už opravdu nezvládal. A hodně to bolelo. Své prsty zahákl za lem mých kalhot a bez problémů je stáhl dolů z mých boků. Pak své koleno vyměnil za ruku, kterou mě začal znovu dráždit. 

"Prosím...nevydržím to..." chtělo se mi z toho týrání brečet.

"Ještě chvilku vydrž lásko...pro mě, hmm?" políbil mě na rty a znovu se jimi věnoval mému podbřišku. 

Musel jsem zhluboka dýchat. Jinak to prostě nešlo. Pomalu jsem to nezvládal. Jazykem začal kmitat po špičce i přes látku mých trenek. Dlaně jsem zaťal v pěst a modlil se, aby to utrpení už skončilo. 

"Klid zlato...ještě chvíli..." řekl a pomalým tempem začal přejíždět jazykem po mé celé délce. 

"YongGuku..." zasténal jsem, když si vzal mého celého kamaráda do úst.