X-MEN Return of Apocalypse

-3.kapitola-

Olá Mischamigos! Jak jsem slíbila, další kapitola je na světě.  Můj nezajímavý a zbytečný komentář si nechám na konec, jako vždy. Užívejte kapitolu :D

Znáte takový ten nechutný pocit po ránu, že je pondělí a vy máte před sebou týden plný utrpení, slz a potu? Jistě že znáte. Každý ho zná. Je jedno, jestli chodíte do školy, nebo do práce. Ve svém životě jsem zatím nepotkala nikoho, kdo by měl pondělí rád. Hodně lidí by chtělo pondělí zrušit a zbavit se tak zbytečného stresu. Pfff! Lidi!

Pondělí o kterém teď budu mluvit já, bylo dost podobné těm, které zažívají miliony lidí po celém světě. Ráno jsem plna nechuti vstala, dobelhala se do kuchyně, kde jsem dala jíst sobě i kočce, která z našeho začátku dne taky moc velkou radost neměla. Pak jsem se připravila, zkulturnila a jela do práce. Abych vás později příliš nešokovala, pracuji jako projektový manažer firmy D.R.O.P.E. Nebo spíš...pracovala jsem jako projektový manažer. Ten den se totiž změnilo víc věcí, než bych mohla na prstech spočítat.

Když jsem přijela do práce, zavolal si mě k sobě můj šéf. Ano, tímhle to vždy začíná. Přišla jsem do jeho pracovny, kde mě jako vždy ovanul zápach příšerně přesládlé kolínské a pohledem hledala pana Bruckse, mého šéfa a ředitele nového projektu, na kterém jsem pracovala. Stál u okna a díval se ven na parkoviště. Jen klid, při nejhorším se mu nelíbí mé auto... říkala jsem si.

,,Slečno Pompreyová," začal přísným hlasem a otočil se. Měl oči soustředěné na mě a obočí pevně sepjaté dohromady. Moje ego prudce kleslo na velikost neslazené okurky. ,,Jak jistě víte, projekt Seazon, který před nedávnem započnul slaví velký úspěch." Poslušně jsem přikývla. ,,Hodně dobrých a pracovitých lidí tady dělá co může a dělá to s nadhledem a dobře." Podíval se mi do očí. ,,Dohodl jsem se však s vedením, že pro větší rozlet potřebuje firma něco...něco víc." Začal pomalu kráčet ke stolu, na kterém se rýsovala hromádka úhledně srovnaných papírů, včetně jednoho který byl bokem a vypadal velmi nebezpečně. ,,Několik míst ve firmě se proto musí uvolnit a několik bude muset zaujmout profesionální ...ehm... profesionálnější skupina lidí." Několik míst se uvolní. Mírně jsem se zamračila. No to snad ne. ,,Nerad to říkám, ale jedno z těchto míst je to vaše." Vzal papír ze stolu a společně s ním začal kráčet ke mně. A je to tady. Můžu si hledat novou práci. Budu nejspíš dělat jako prodavačka v Makáči. Nebo bych se mohla ještě dostat do té nové hospody, co otevřela na rohu mé ulice... Hmmm... Nebyla jsem z toho nijak překvapená. Svou práci jsem sice nedělala nejhůř, ale rozhodně ne nejlíp a rozhodně ne jako profesionál. ,,Proto vám musím říct, že jste byla s okamžitou platností..." Nebo možná v tom nákupním centru by se něco našlo... ,,...povýšena." Vzala jsem si od něj papír, jako by se nechumelilo a měla v plánu odejít a pak...

,,Počkat co?!" Podívala jsem se na Bruckse a přemýšlela, jakou mentální poruchou asi začal přes víkend trpět. ,,Vy...vy mě chcete povýšit?"

,,Ne." No už jsem si říkala... ,,Vy jste právě povýšena byla." Pár krát jsem na něj zamrkala abych se ujistila, že se mi to jen nezdá. Že by nějaký opožděný příznak torpidní Oligofrenie? Vážně jsem nevěřila, že by mi tohle řekl můj šéf bez toho, aby byl při nejmenším zlitej. Vždyť mě nenáviděl! Vždy na mě koukal, jako bych byla nějakej moskyt, cop kolem něj furt lítá a nedá mu pokoj!

,,Tak...tak děkuju. A...co teď vlastně budu dělat?" Koukl na mě jak na retarda.

,,Myslím, že od toho máte ten papír slečno Pompreyová," mávl hlavou směrem, k papíru, který jsem držela v rukou. ,,A teď pokud mě omluvíte," řekl s povzdechem. Přikývla jsem a rychle vybruslila z jeho kanceláře. Zavřel za sebou dveře a nechal mě tam o samotě a v tichosti stát. Co se to vlastně teď stalo? Že by v mém bezcenném a poněkud jednotvárném životě konečně nastala změna? A to zrovna v pondělí???