creepypasty

ZERO 2.ČÁST

Trvalo to několik měsíců a bolest hlavy se stupňovala. Alice to už nemohla vydržet. Ale nemohla jít k doktorovi nebo terapeutovi. Označili by jí jako šílence a poslali by jí do blázince. To nemohla dopustit.Pak jednoho dne pan Roger vybuchnul a pořezal jí na pažích. Byla psychicky zdeptaná, na pokraji zhroucení. A neměla se komu svěřit.Když se Alice jednou probudila, zjistila, že leží na podlaze svého pokoje, bolela jí hlava a svaly měla namožené. Vstala a zjistila, že jí hlava bolí míň než minule. Byla unavená a hladová. Sestoupila po schodech do kuchyně, aby si vzala něco z ledničky. Ale tam nic nebylo. Povzdechla si, oblékla si černou mikinu a vyrazila do města.Šla přímo do nejbližšího obchodu s potravinami. Byla tam puštěná televize a v ní běžely zprávy. Alici obzvlášť zaujala jedna novinka.,, Breaking News! Muž byl násilně ubit tupým předmětem, odhadem více než jedenáctiletou dívkou!"Alice se po nákupu vydala domů. Vítr si hrál s jejími karamelovýma vlasama. Když vstoupila do domu, zjistila, že tu není pan Rogers. S úlevou odhodila tašky na kuchyňskou linku a udělala si polévku. Zapnula televizi.,, ...tento muž byl byl nalezen mrtvý v 18:15 v Richardsově uličce. Byl to běloch, 40 letý muž. Ale chybí mu hlava, která se doposud nenašla... Mužova identita je tedy neznámá." pokračovala žena nepodstatnými detaily.Po snězení polévky se Alice vydala po schodech do svého pokoje. Ale zarazil jí prazvláštní hnilobný pach. Šla pořád dál a dál. Najednou ztuhla.Na chodbě leželo zakrvácené kladivo.V panice utekla do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Těžce oddechovala, cítila své bušící srdce až v krku. Podívala se před sebe. Z jejího hrdla se ozval šílený výkřik. Po celém jejím pokoji, tapetách, podlaze a nábytku byly krví napsané kruhy.A na zakrvácené posteli ležela hlava pana Rogerse. Vystrašeně vyběhla z místnosti, ale zakopla o kladivo. Padala po schodech dolů, a dole narazila hlavou o roh skříně. Upadla do bezvědomí.Probudila se v tmavé místnosti. Neměla nejmenší tušení, co to je za místo, ale byly tu po stěnách stovky zrcadel. V každém svém odrazu spatřila svou blednoucí nemocnou tvář. Srdce se jí opět divoce rozbušilo.,, Kde to jsem?",, Ty nejsi šťastná? Už ti nebude ubližovat..." řekl známý hlas. Byl to přesně ten stejný hlas, co před několika měsíci mluvil jejími ústy. Vnitřní hlas.Alice se otočila, ale jediné co viděla, byl její ubohý odraz v zrcadle.,, Kdo jsi? Chci odpověď!!!" Křičela, div si hlasivky nezničila.V místnosti se rozezněl smích.,, Ty si mě nepamatuješ, Alice? Jsem tvůj nejlepší přítel, tvůj první opravdový přítel. Jsem nula." Chvilku bylo ticho.,, Představovala sis, že bych tě mohla chránit. Ale podle tebe to nebylo možné. Neuskutečnitelné. Takže jsem musela najít způsob, jakým bych tě mohla chránit sama. Jsem část tvého vědomí. Jsem kousek z tebe." zašeptal hlas.,, Ne! Ne, to NE!... Nejsi pokud... Jsi démon?" zeptala se Alice třesoucím se hlasem.,, Ne, samozřejmě že ne. Jsem tvůj přítel, dělám přesně to, co je mi řečeno. Stejně jako před mnoha lety. Ale ty jsi mě ignorovala. Byla jsem velmi osamělá, Alice... Já tě potřebovala. A pak se konečně stala ta věc... " hlas začal znít zlověstně...,, Moji rodiče...? Och... Počkej, už si vzpomínám!" pomyslela si Alice.,, TY! TO TY JSI CHTĚLA VEN! TY JSI ZABILA MÉ RODIČE!" začaly jí po tvářích stékat slzy.,, No... Ano. Musela jsem to udělat. Tvoji rodiče nám nedovolili si hrát. Tak jsem musela ven, musela jsem udělat svou práci. "Dosavadní ticho přerušil Alicin křik. Její mysl plnila nekontrolovatelná zuřivost. Vthla se proti zrcadlu a rozmlátila ho pěstí.,, Vzala si mi všechno! Už nikoho nemám! NIKOHO! JSEM NIC! NULA!" ničila si hlasivky a dál mlátila do zrcadel, až měla pořezané ruce.Když běžela k dalšímu zrcadlu, o něco zakopla. Když se ohlédla, spatřila v zrcadle kladivo. Prorazilo zrcadlo a uhodilo jí do tváře. Byla těžce zraněná, ale nic necítila. Byla natolik otupělá, natolik prázdná, že už nevnímala bolest.Popadla dech a pozorovala zvětšující se kaluž krve tryštící z jejích rukou. Rozhlédla se po místnosti. V jednom zrcadle spatřila svůj odraz.Usmíval se na ní.Rozběhla se k němu a rozmlátila ho kladivem, které jí uhodilo do hlavy.Najednou jí oslepilo bílé světlo. Ucítila, jak padla zádama na studenou podlahu. Posadila se a zjistila, že je ve své koupelně. Když vstala, opět spatřila svůj odraz v zrcadle.Po minutách mlčení propukla v šílený smích. Na tváři se jí objevil obrovský úsměv.Její pokožka a vlasy byl naprosto bílé, okolo očí až k obočí měla černé kruhy.