NIKDY NEZAPOMENU! [YAOI]

Kapitola 8

Joel:

Sebastian leže na zemi, nejspíše v bezvědomí. Podíval jsem se na Maxe: "Bojím se o Perryho..." "Najdeme ho. Nějak. Teď se musíme postarat o Sebastiana."
"Haló?" ozvalo se po domě. Poznal jsem hlas Alexe. "Jsme tady." řekl jsem Alexovi.
Alex došel k nám, uviděl Sebastiana a tak řekl: "Sebe... Co se tu do hajzlu stalo?"
"Můj brácha... Dan ho nejspíše unesl... Společně s jeho kámošem..."
"Sakra... Jak je na tom Seb?" "No, vypadá to tak že je v bezvědomí." řekl Max.
"Mám nápad. Jen potřebuji aby jste mi někdo podal hrnek se studenou vodou." řekl vážně Alex.
Já tedy natočil do hrnku studenou vodu. Max se podíval na Alexe a zeptal se ho: "Fakt si myslíš že to zabere?"
"Jop." řekl Alex. Akorát jak to dořekl tak jsem mu podal ten hrnek. On tu vodu vylil na Seba.
Sebastian otevřel oči, nadechl se a díval se na nás.
"Jsi v pohodě?" otázal se ho Alex. "Ugh... Ano... Jen- Počkat. Kde je Perry?"
"Není tu." řekl jsem mu. "Sakra... Joeli... Sorry... Snažil jsem se ho zastavit..."
"To je v pohodě. Musíme najít způsob jak najít Sama."
"Duh, ale jak sis asi tak všiml. Jak ho máme najít?" zeptal se mě Max.
Vzdychl jsem a šel jsem ven. Potřeboval jsem se projít. Sedl jsem si v parku na lavičku a slzy se mi objevily v očích. No tak... Nemohu brečet...

Okolo šel akorát Damian. Náš učitel.
"Joeli?" zeptal se mě. Já se na něj podíval. "Děje se něco?"
"N-ne..." řekl jsem se slzami v očích. "Nekecej. Co se stalo? Někdo ti něco udělal? Byl to Max?"
"Max to nebyl. Nikdo mi nic neudělal."
"Tak co se děje?" sedl si ke mně učitel. "N-no víte pane-" učitel mě přerušil s větou: "Tykej mi a říkej mi Damiane."
"No víš..." převyprávěl jsem mu co se stalo. "Mám to říct tvé mámě? Nebo mám zavolat na policii?"
"Ne! ... Mamka by mě zabila... Nesmí se o tom dozvědět..."
"Tak co chceš dělat?" "No... Max, Sebastian a Alex se snaží snad vymyslet plán jak je z místa-"
Najednou mě v řeči přerušilo cinknutí. Byl to můj mobil. Zvedl jsem to.
"No konečně. Tak Joeli. Nechceš snad aby se tvému bráchovi něco stalo že ne?" řekl Dan.
"Ne... A nech mého bráchu na pokoji!"
"Ale no tak. To by nebyla prdel. Chci abys něco někomu ukradl. Jsem ve starém skladu... Pošlu ti adresu. Máš čas do noci."
Najednou to Dan zavěsil a pak mi přišla SMSka. "Tohle je podělaný vydírání!" zařval jsem a praštil jsem rukou do lavičky, na které jsme s Damianem akorát seděli.
"Klid..." objal mě Dan. "Klid?! Co mám asi tak dělat?!" zakřičel jsem na něj.
" Hmmm, nejprve se uklidni." řekl Damian který mě měl stále v objetí.
Já se uklidnil a podíval se mu do očí. "Vidíš že to jde. Tak a teď... Půjdu s tebou a domluvíme se na plánu."
"Myslíš to vážně?" podíval jsem se na něj a slzy mi přestaly mizet. "Jasně. Jen už znovu nebreč." usmál se Damian.

A tak jsme šli k Sebastianovi domů. Všichni jsme přemýšleli o plánu co uděláme.
"Mám nápad." pověděl Damian.
"Jaký?" zeptal jsem se ho.
"Vy tam dojdete. Já zajedu o kus dál autem. Nějak najdeme cestu nahoru a zkusíme se tam dostat tak aby nás neviděl." pověděl s úsměvem Damian. "Fajn." řekl Max.
A tak Damian šel k sobě a jel tam napřed autem. My ostatní jsme se sbalili a šli jsme ven. Po chvíli chození jsem narazil na 5 kol a u nich stál jeden kluk. "Hej. Mohl bych si půjčit 4 kola?"
"Ne a teď zmizni." řekl s naštvaným výrazem, který mu zmizel po tom co tam došel Alex s ostatními.
"Oh. Nazdar kámo!" řekl Alex. "Čau. On je tu s tebou?" podíval se na Alexe a pak na mě.
"Ano." usmál se Alex. "A proč chce kola?" zeptal se překvapivě.
"No víš... Jeho bráchu mu unesl Dan. Naprostej debil."
"A unesl s ním i kámoše mého bráchy. Chudák Perry."
Kluk se usmál a řekl: "Oh. Perry. Ty tím pádem jsi Joel že?"
"Ano... Jak to víš?"
"Potkal jsem Perryho kámoše... Jmenuje se Barry a je mu 17. Má hnědé vlasy a oranžové oči."
Já se usmál a řekl jsem: "Oh..."
"Fajn. Jestli byli unesení tak klidně. Ale jedu s vámi."
"Sakra Joeli..." podíval se na mě Max.
"Ano?" usmál jsem se. "Jak se tam dostaneme aniž by nám něco udělal? Vím je to debil a mohl by nám něco provést. My mu nemůžeme nic udělat. Co budeme tedy dělat?" zeptal se mě Max.
Uviděl jsem hračkářství a tak jsem se zasmál: "Můžeme mu něco udělat s kuličkovkama. Heh."
A tak jsme si šli koupit 5 kuličkovek a každý jsme si vzali jednu.
"Mimochodem. Mé jméno je Will..." usmál se na mě ten kluk.
Pak jsme dojeli ke skladu kde o kousek dál čekal Damian. Došli jsme k němu a pak narazili na žebřík. Podařilo se nám tam dostat ze shora. Uviděli jsme svázaného Perryho a toho Barryho. Dostali jsme se úplně dolů. Ale nikde zmínka o tom idiotovi. Tak jsme osvobodili Perryho a Barryho.
Podíval jsem se na Barryho a řekl jsem mu s úsměvem: "Ahoj. Jsem Joel. Perryho brácha."
Barry: "Čau. Jsem Perryho kluk-" Perry ho vyrušil tím že zakuckal.
"Oh... To jsi mi mohl říct bráško." zasmál jsem se. Bohužel jsem si nevšiml že o kus dál stojí ten grázl a držel pravou pistoli. Měl jí namířenou na mě a střelil... Max jednal dříve než já a stoupl si přede mě. Dostal to rovnou vedle srdce... Max začal krvácet a spadl na zem.
"MAXI!!!" zařval jsem. Pak jsem se nasraně podíval na Dana, šel jsem k němu a vrazil jsem mu pořádnou uspávačku.
Damian zatím zavolal záchranku a poldy.
Já si klekl k Maxovi a chytil jsem ho za ruku: "M-Maxi... Ty debile... Proč-"
Max si dal ruku na mojí tvář a řekl: "J-je možné že to-toto n-nepřežiji... ... N-nikdy na mě nezapomeň trumbero."
"Nikdy nezapomenu!"
Pak se nic nedělo.



Tak jo. :D ukončím to tady. Vím jsem hajzlík xD ale schválně si zkuste jen tak tipnout... Co myslíte. Dokáže to Max přežít? :D