NIKDY NEZAPOMENU! [YAOI]

Kapitola 14

Joel:

Probudil jsem se. Rozhlédl se a uviděl Shira vzbuzeného který prostě seděl. Opatrně jsem vstal a šel k němu: "Nazdar Shiro."
On mi odpověděl tím že pípl. "Hehe, Shiro, Shiro..."
Klekl jsem si, dal jsem mu pusu na čelo a on mi olízl nos.
"Hlavně mi ho nezbašti, Shiro." uslyšel jsem Maxe.
Podíval jsem se na postel, akorát se probudil a vstal.
"Dobré ráno." usmál jsem se.
"Dobré..."
Max šel do koupelny a já se zeptal Shira: "Shiro... Nevadilo by ti když bys dnes přespal u kamaráda? Rád bych dneska byl s Maxem o samotě. Chápeš..."
Shiro kývl.
"Awww... Dobře. Tak zajdeme večer za kamarádem." usmál jsem se.
Shiro se ke mně přitulil.
"Heh... No nic, dojdu si na záchod... A pak ti dáme jídlo."
A tak jsem šel na záchod. Když jsem z něj vylezl tak jsem si šel do koupelny umýt ruce.
Max měl tričko svlečené... To jeho krásné tělo... Koukal jsem na něj že mi nedošlo, že se na mě Max dívá.
"Copak, kocourku?" usmál se Max.
Zatřepal jsem hlavou a šel k umyvadlu: "Nic..."
Svlékl jsem si triko a umyl se. Umyl jsem si ruce a utřel jsem se do ručníku. Ještě jsem si vyčistil zuby, vypláchl si pusu a umyl si pusu od pasty. Chtěl jsem jít od umyvadla, ale Max si stoupl za mě. Namáčkl mě zády na jeho hruď. Ruce si dal kolem mého krku. Trochu jsem cukl.
"Klid..." zavrněl mi do ucha Max. 
Pak mi dával pusu na krk. Já se otočil a díval jsem se mu do očí.
Chtěl mi dát pusu na rty, ale já se odsunul, dal jsem si prst na jeho rty a usmál jsem se: "Nech si to na jindy, Maxíku."
Utřel jsem si pusu a odešel jsem z koupelny. Šel jsem do pokoje a vzal jsem si čisté oblečení. Pak jsme šli s Shirem dolů.
Zatím jsem připravil jídlo. Podíval jsem se na Shira a zeptal jsem se ho: "Chceš maso?"
Zakýval hlavou. Hmmmm... Co bych mu dal...
"Takže... Co chceš?"
Shiro šel směrem k různému ovoci a díval se na jablka.
"Ty jsi mi tedy povedený lišáček. Fajn. Jablka... Nakrájím ti je. Asi dvě co?"
Shiro zakýval.
"Chceš je oloupat?"
Shiro znovu zakýval hlavou.
A tak jsem Shirovi oloupal dvě jablka. Aby tam neměl tu slupku. Nakrájel jsem mu je. Dal mu je na plastový talířek a dal mu to na zem.
Shiro se usmál a začal jíst. Mezitím co jsem připravoval snídani tak jsem se na Shira díval. Ten lišáček má sakra něco do sebe... Něčím je zvláštní. 
Max přišel oblečený dolů, došel do koupelny a uviděl Shira jak jedl jablka: "To jsi mu dal jablka?"
"Ano. Chtěl je sám."
Dodělal jsem snídani.
S Maxem jsme se najedli. Nádobí jsem umyl a nechal ho odkapat.
Podíval jsem se na Maxe a zeptal jsem se ho: "Vadí ti Shiro?"
Max se na mě podíval a určitě poznal že jsem měl strach, že řekne ano: "C-co? Nevadí! Je super. Líbí se mi že nám rozumí. Aspoň si budeme moct s někým povídat. Hej Shiro! Nebude ti vadit když si nás vyfotím a pak natočím video?"
Shiro zakýval hlavou. "Fajn. Jdu nahoru pro foťák."
A tak Max šel pro foťák. Pak do kuchyně přišel se stativem a foťákem. Foťák dal na stativ. Nastavil čas. Stoupli jsme si kus před foťák všichni tři. Max chytil Shira. Shiro se díval do foťáku. Vyfotilo nás to a pak Max začal natáčet video: "Ahoj lidi! Mé jméno je Zero neboli Max a vítám vás u dnešního videa... Nebo vlogu. Pffft. Ono to je jedno. Hej Pando. Pozdrav"
Chytil jsem Shira a podívali jsme se do kamery: "Nazdar lidi... Mé jméo je TheMightyPanda a vítáme vás u dnešního vlogu. Společně s... Shirem!"
Shiro pípl. 
"Shiro je můj lišáček... A..."
Max si vzal foťák který zároveň sloužil jako kamera na kterou jsme natáčeli a natočil můj pohled.

"Našli jsme ho v nějaké uličce. Byl u něj odchyt zvířat a chlápek ho chtěl chytit. Pak jsem se, ale zeptal kolik by stálo abych si ho mohl vzít. On mi řekl že deset tisíc... Odněkud spadl šek. Ten chlap si ho vzal a odešel. Další den jsem šel s Shirem k veterináři. Kde jsme zjistili že ta liška kterou jsme viděli na ulici je kluk. Že je v pohodě. Ale radši ho naočkoval. V parku jsem mu dal jméno Shiro. Takže se můžete těšit. Bude s ním více videí. A nehodlám přestat. TheMightyPanda a jeho zvířátko Shiro."
"Perfektně se, ale k sobě hodí, lidi." usmál se Max.
"No teď jsme se najedli a asi s ním půjdeme ven. Asi v parku natočíme další video. A mohli bychom se stavit u mého brášky. Je u kámoše. Vůbec neví že budeme mít lišáčka. Tak... Zatím."
Max zmáčkl spoušť a schoval k sobě foťák: "Fajn... Půjdeme se projít... Večer to sestříhám. A vložím to na svůj kanál."
A tak jsem vzal talířek od jablek, dal ho do dřezu a šli jsme s Shirem ven.

Prošli jsme kolem obchodu se zvířaty a jejich potřebami. Já jsem se stavil dovnitř a Max s Shirem počkali venku.
Došel jsem k paní pokladní a ta se usmála, když mě viděla: "Ty jsi TheMightyPanda! Vítej! Co si budeš přát?"
"Hehe... Dobrý den... Mám lišku a chtěl bych pro ni obojek a vodítko... Radši... I když poslouchá bude to pro něj lepší."
"Hmmm... Jak se tvoje liška jmenuje?"
"Je to lišáček. Jeho jméno je Shiro..."
"Oh... Máš ho sebou?"
"Je venku... Se Zerem."
"Oh!!! Mohl by s ním jít sem?"
"Jasně." usmál jsem se.
A víte vy co? Je super že vás takhle někdo pozná. A tak jsem šel ke dveřím. Zaklepal jsem na ně a ukázal aby sem vešel.
Max vešel i s Shirem, kterého držel dovnitř.
Šli jsme k paní pokladní.
"Oh... Ten je krásnej..." 
"Nechcete si ho pohladit?" zeptal se Max.
"Mohu?" usmála se paní.
"Jasně. Nebojte. Nekousne vás, je hodný." odpověděl jsem s úsměvem.
Paní ho tedy pohladila. Lišáček se usmál.
"Takže a jakou barvu by jste pro něj chtěli?"
"Hej Shiro? Jakou barvu bys chtěl? Musíš nosit obojek když jdeš se mnou ven... Jakou barvu chceš?"
Shiro pípl. "Maxi polož ho. Vybere si sám."
"Jasný. To ti tak budu věřit." zasmál se Max.
Vzal jsem Shira a položil ho na zem.
Šli jsme s paní pokladní k obojkům.
Shirovi se zalíbil tmavě modrý.

Najedou byly slyšet dveře. Z nich vyšel šéf toho obchodu. Uviděl tu lišku a tak řekl: "Moc by tu zvířata neměla být takže-"
Nestihl to doříct protože si nás všiml a tak se usmál: "TheMightyPanda a ZeroCraft navštívili náš obchod?!" 
"Ano. Navštívili jsme váš obchod."
"Takže ta liška je vaše?"
"Mhm. Jmenuje se Shiro."
"Takže pro něj chcete obojek?"
"Ano..." odpověděl jsem.
"Jakou barvu?"
"Tmavě modrá."
"Fajn... Víte vy co? Mám nápad. Přijďte odpoledne. Seženu vám i známku pro něj aby jste si to rovnou vzali."
"Děkujeme." usmáli jsme se s Maxem.
A tak jsme šli do parku.

Odpoledne jsem šel do těch potřeb pro zvířata. Přišel jsem k paní pokladní a došel tam šéf.
Dal tmavě modrý obojek, zlatou známku na které bylo napsáno Shiro. Dal tam i vodítko.
"Dobrá. Máte ještě nějaké hračky?"
"Hmmm... Co třebas plyšáka losa? A třebas nějaký míček na házení?"
"Ano... Dobře. Jo a ještě tmavě modrý pelíšek."
Tak tam paní pokladní došla pro plyšáka losa. Míček na házení. A pro tmavě modrý pelíšek přesně pro Shira.
Já to zaplatil a ještě než jsem odešel tak mi šéf řekl: "Zítra se tu stav... Možná pozítří. Budeš tu mít pro něj misku na vodu a jídlo."
Usmál jsem se a vrátil se s tašky do parku.
V parku jsem si sedl k Maxovi a Shirovi a usmál jsem se: "Mám pro tebe překvapení, Shiro... Dáme ti ho až budeš mít tu klec velkou ve které se budeme moct pohybovat..."
Shiro zakýval hlavou. Když byl večer tak jsme šli k Sebastianovi.
Zaklepali jsme na dveře.

Sebastian:

Vstal jsem z gauče na obýváku. Šel jsem ke dveřím a otevřel jsem je.
Uviděl jsem Maxe, Joela a... To je ten lišáček!
"Čau! Co vy tu?" usmál jsem se.
"Hele... Máme pro tebe prosbu... Nemohl by jsi nám do zítra pohlídat toho lišáčka? Jeho jméno je Shiro... Pamatuješ ten lišáček z té ulice... Chci dnes s Maxem mít jednu noc v klidu..." odpověděl Joel.
"Oh... Jasný... Je tu Perry s tím jeho kámošem a je tu Alex... Rodiče nejsou doma... Zjistili jsme že nejen na naší škole je volno..."
"Oh... No nic... Neboj bude v pohodě. Je fakt hodný. Dokonce vám bude i rozumět takže na něj můžete mluvit. Jo a řekni to Perrymu ok?"
"Dobře."
Joel mi dal Shira do náruče a ti dva odešli.
Zavřel jsem dveře a šel jsem do obýváku.
Perry si mě všiml že držím lišku a tak řekl: "Kdo to je?"
"To je Shiro..."
Shiro ucítil že Perry je bráška Joela a tak skočil z mé náruče dolů a běžel k němu.
"A je to tvého bráchy lišáček."
A poté jsem jim to s Alexem řekl jak to bylo.
"Oh... Heh... Tak proto se ke mně přiřítil... Musel ucítit že jsem jeho bráška." usmál se Perry a pohladil ho.

Joel:

Došli jsme s Maxem ke mně. Otevřeli jsme dveře... Jediné co si pamatuji... Že jsme rozsvítili... A pak tmu... 

Tak :D tady ukončím dnešní kapitolu. Co se jim asi tak stalo?! :O :D