NIKDY NEZAPOMENU! [YAOI]

Kapitola 12

Joel:

Ráno jsem se probudil ve své posteli. Podíval jsem se vedle sebe a uviděl jsem Maxe. Opatrně jsem vstal, vzal si čisté oblečení a šel do koupelny. Tam jsem se osprchoval. Vyčistil jsem si zuby a oblékl jsem se. Vylezl jsem z koupelny. Byl jsem u schodů a najednou jsem zakopl a spadl. Naštěstí se nic nestalo. No tedy kromě té rány díky které Max, přiběhl ke schodům aby se podíval co se stalo. Uviděl mě ležet dole a tak ke mně přišel. Chvíli jsem se nehýbal. Asi se musel leknout. Pomohl mi vstát, málem jsem se zamotal a znovu bych upadl, když by mě Max nechytil: "Jsi fakt v pohodě?" "Jop." odsekl jsem. "Ty idiote, co jsi tu dělal?" usmál se Max. "Zakopl jsem."
Pak jsem musel zrudnout, došlo mi totiž že jsme u sebe fakt blízko. Max si toho nejspíše všiml a tak se uculil a odešel nahoru. Sakra... Horší to snad být nemůže...

Max:

To si jen tak spíte hezky v posteli a najednou uslyšíte ránu. Vyběhl jsem z pokoje a šel jsem se podívat co se sakra stalo. Doběhl jsem ke schodům a uviděl jsem na zemi ležet Joela. Nehýbal se, tedy nevypadalo to tak že se hýbe a tak jsem šel k němu a pomohl jsem mu aby se mohl zvednout. Chtěl jsem ho pustit a když jsem to udělal, tak by málem Joel spadl když bych ho nechytil: "Jsi fakt v pohodě?" "Jop." odsekl mi. "Ty idiote, co jsi tu dělal?" usmál jsem se. "Zakopl jsem." 
Pak zrudl, chvilku jsem přemýšlel proč a pak mi to došlo. Byli jsme blízko u sebe. Věděl jsem že si toho všiml a tak jsem se uculil a šel jsem nahoru do pokoje. Tam jsem si vzal své kalhoty a šel jsem se osprchovat.

Joel:

Hmmm. Co tu asi budeme dělat? Nejspíše se půjdeme projít- Oh... Do hajzlu. Já mám s ním dnes to rande... Sakra co mě to zase napadlo... No nevadí.
Čekal jsem až přijde, on pak přišel dolů a já se ho zeptal: "Nejdeme ven?"
"Můžeme." usmál se Max. A tak jsme šli.
Venku bylo hezky, svítilo sluníčko. Byl jsem rád že mohu být s někým venku. S někým jako je Max.
Cestou jsme potkali Sebastiana s Alexem. 
Sebastian se na nás usmál: "Kluci! Nazdar! Jak se máte?!"
"Ahoj. Dobře. Vypadáte nějak šťastně na to že pozítří nejdeme do školy." řekl jsem a protáhl se.
"O to tu jde." uculil se Alex. "Volal nám Damian. Prý nemáme tento týden chodit. Dali nám celý týden volno. Kvůli vyřizování věcí ve škole. Pokud by se to prý prodloužilo tak nám dá vědět." odpověděl Sebastian.
"No to si do hajzlu nechám líbit. Konečně budu mít na tebe čas, kocourku." uculil se na mě Max.
"Jo kluci. Parádní stream v noci." usmál se Alex.
"Ty ses koukal?" zeptal jsem se ho. "Oba dva jsme se na něj koukali, byli jsme u mě, mamka totiž do neděle nepřijede zase. Nemohli jsme usnout a přečetli jsme si na Facebooku že pořádáš stream, tak jsme si ho pustili a koukali jsme." usmál se Sebastian.
"Takže... Do jaké části?" zeptal jsem se.
"Viděli jsme to celé. I to jak  tě tam vyděsil."
Vzdychl jsem. Ti tři se tam začali smát a já trochu znervózněl.
"Jsi v pohodě?" zeptal se mě Alex. "Jo..." povzdychl jsem.
"Máte na večer nějaký plán?" zeptal se nás Sebastian.
"No ano, půjdeme na rande." usmál se Max.
"Jestli by vám to nevadilo, šli bychom večer s vámi. Tedy ne na rande, ale aspoň se najíst." uculil se Alex.
"Proč sakra ne. Přinejhorším půjdeme do baru kde se zlijeme, a... Kay... To už moc přeháním co?" řekl jsem.
"Mhm." šeptl mi Max do ouška.
Sakra jak já ho miluji... 
"No nic tak se večer setkáme-" odpověděl Alex ale nedořekl to jelikož mu do toho skočil Max: "V parku." 
"Dobře. Mějte se."
A odešli.
"No Joeli, tak to vypadá že si dnešek sakra užijeme."
"Yay..." vzdychl jsem. "Jsi v pohodě?" zeptal se mě Max starostlivě.
"Jo jsem... Budu v pohodě..."
A tak jsme se ještě procházeli. Stále nás to bavilo. Jak jsme se procházeli tak nám nedošlo že už je  12. A tak jsme se stavili na obědě. 
Stále jsme byli venku. Až do večera. Došli jsme do parku kde jsme potkali Alexe a Sebastiana. A tak jsme s nimi šli do restaurace.
Koupili jsme si tam jídlo, povídali jsme si a pak jsme po restauraci se procházeli ulicemi.
Najednou z jedné uličky jsme uslyšeli: "Tady jsi ty malá liško. Pojď, chytneme tě a něco s tebou uděláme."
Podíval jsem se z rohu a viděl malou lišku. Prostě ještě mládě. Když jsem viděl že měl z toho chlapa strach. No aby ne. Odchyt zvěře. Nevím co mě to napadlo ale... 
"Hej!" řekl jsem tomu chlapovi a šel k němu blíže.
"Co je?" odpověděl. "Co s ní bude?"
"Útulek. Asi něco takového."
"Kolik by stálo to abych si jí nechal?"
"Tssss, kdo by chtěl malou lišku?"
"Ptám se kolik by to stálo?"
"Deset tisíc."
Polkl jsem, věděl jsem že ji nemohu tady nechat... Ne s ním. Ale nemám peníze... Najednou odněkud spadl šek na kterém bylo vypsáno deset tisíc. Podíval jsem se, ale nikoho jsem neviděl.
"Fajn. Nech si jí." a odešel i s tím šekem.
Klekl jsem si, ta liška ke mně přiběhla a olízla mi nos. Usmál jsem se: "Awww!"

"Odkud spadl ten šek?" zeptal se překvapeně Max.
"Nevím... Ale vím že ji tu nemohu nechat."
"Co s ní hodláš dělat?" zeptal se mě Max.
"Vezmu si ji domů. Zítra půjdu k veterináři. Či nemá vzteklinu."
"Myslím že veterináři nemají vzteklinu." řekl Alex.
"Ty pako. Myslel tu lišku." zasmál se Sebastian.
"Oh..." 
Vzal jsem si tu lišku a šli jsme k nám domů. 
Došli jsme k nám kde se s námi Alex a Sebastian rozloučili a odešli.
Vešli jsme dovnitř. Máma tam nebyla a tak jsme měli klid.

Když pak liška spala u bráchy v pokoji. Tak jsme se bavili s Maxem u sebe v pokoji.
"Asi si půjdu lehnout..." řekl jsem.
"Jasný. Dobrou."
Lehl jsem si a v hlavě se mi honilo mnoho otázek: Jak se tu vzala malá liška? Nechá mi ji tu máma? Nebude ji to vadit? Nebude to vadit Maxovi? Kdo shodil ten šek?
Ale nic mě nenapadalo. Nakonec jsem usnul.

Takže jo. Tady by končila dnešní kapitola :P 
Přemýšlel jsem... Nevadilo by vám, že by se stalo něco co by bylo třebas s upírem a tak? Vím že to zní blbě, do tak skvělého příběhu. Uvidíme ;)