NIKDY NEZAPOMENU! [YAOI]

Kapitola 17

Joel:

Ráno jsem se probudil. Uviděl jsem vedle sebe Maxe, který ještě spal. Máme šanci že to přežijeme? Ani nevím... Když by se mi podařilo mohl bych nějak přivést Dana zase na naší stranu. Ale to nepůjde... Ne Joeli. Já ti povím co nejde... Ležet tady... 
Vstal jsem a šel jsem do koupelny kde jsem se umyl. Šel jsem do pokoje. Oblékl jsem se a vzal jsem knihu. Šel jsem dolů a připravil jsem snídani. Když byla snídaně hotová tak jsem si šel sednout do obýváku a četl jsem tu knihu. Přeci tu musí něco být. Nějaký rituál jak to zastavit? No tak... Musím něco najít...
Hledal jsem tam něco... Cokoliv... Ale marně.
Najednou jsem ucítil dech za krkem. Vyděsil jsem se. Otočil jsem se a uviděl Maxe: "Ty pitomče..."
"Copak?" usmál se Max.
Podíval jsem se na knihu a vzdychl jsem.
"Našel jsi něco?" zeptal se Max.
"Vůbec nic." řekl jsem smutně.
"Tak se na to vykašli..." pošeptal mi do ucha Max.
"Maxi... Chci něco od tebe..."
"Jasný. Copak potřebuješ?"
"Aby jsi... Šel k Sebastianovi... A k večeru šel s nimi... Potřebuji aby se někdo postaral o Shira když bych to nepřežil..."
"Co?! Zapom-"
Nedořekl to protože jsem se na něj podíval a políbil ho.
"Prosím... Jdi pryč... Najez se, jdi se umýt a odejdi... Nechci abys tu chcípl se mnou... Stejně je to na jednu stranu moje vina že se stalo zrovna tohle..."
"Ale-"
"Žádné ale Maxi... Prostě se jdi najíst... Snídaně je na stole... Umyj se a odejdi..."
Max povzdychl. Šel do kuchyně kde se najedl. Šel se umýt. Oblékl se u mě v pokoji a pak odešel.
"No... A já tu počkám do večera..." povzdychl jsem.

Blížil se večer a já šel ven. Rozhlédl jsem se a vzdychl. Dneska je ten poslední den... Poslední den v mém životě...
Později se tam objevil Dan.
Podíval sen a mě a usmál se: "Tak co? To tu jsi jen tak sám? Všichni tě opustili?"
"Neopustili... Poslal jsem je pryč."
"Tssss, hrdino."
Dan luskl prsty a objevili se tam vlkodlaci. Spíše napřed lidé, ale jak pak mrak zmizel a by vidět měsíc. Ti lidé se změnili na vlky.
"Fajn. Napřed s tebou budu bojovat já a pak tě nechám vlkům. Máš vlky přeci rád." zasmál se Dan. Nakonec se proti mně rozeběhl a vrazil mi pořádnou ránu do břicha.
Spadl jsem k zemi. "Co? To to ukončíš tak brzy? Ty vole, s tebou není sranda."
Opatrně jsem vstal a díval se mu do očí: "Neukončím..."
"Hmmmm, máš kuráž. Byl by z tebe dobrý démon."
Začal mě tam mlátit. Později mi z pusy tekla krev. Na tváři jsem měl modřiny... Bylo to hrozný. A k tomu všemu jsem ležel na zemi.
"Fajn. Nechte si ho vlci." řekl a šel pryč.
Vstal jsem, rozeběhl jsem se a když jsem byl u něj blízko tak jsem ho objal.
Chvíli se mi díval do očí a když uviděl jak za mnou běží vlk tak luskl. Všichni vlci zmizeli. Tedy až na jednoho.
"Joeli... Promiň..." omluvil se Dan.
"T-to je v pohodě..." usmál jsem se.
Za Danem se objevila ta holka. Ta holka která s ním zmizela.
Dan se otočil. Uviděl jí. Já byl namáčklý zády, na jeho zádech a on mi do ruky dal nůž a pošeptal: "Postarám se o ní. Ty musíš zvládnout vlka."
"Ok... To by neměl být takový problém."
Ten vlk se proti mně rozeběhl. Dan začal bojovat s tou holkou. Ale nemohl jsem uhnout... Proč nemohu uhnout? Něco mi brání v pohybu... Takže tak to pro mě dopadne? Sežere mě vlk?
Když byl vlk dostatečně blízko a skočil, aby mě mohl shodit tak ho Shiro srazil k zemi.
Dan si ho všiml a tak se usmál.
"A dost..." řekla ta holka a provedla něco rukou.
Ten nůž co jsem držel... Jsem se z ničeho nic snažil zabodnout do sebe. Přímo do srdce. Musí to být ona! To ona za to může...

Max:

Celý den jsem se potuloval a pak odpoledne jsem šel k Sebastianovi. Zaklepal jsem mu na dveře. On mi otevřel a když mě uviděl, tak se zeptal: "Co je?"
"Mohu dovnitř?"
On zakýval hlavou. Já vešel dovnitř a on zavřel dveře: "Kde máš Joela?"
"Řekl mi že mám jít s vámi..."
"Oh... Dobrá tedy..."
K večeru jsme vyrazili všichni ven. Byli jsme celkem dost velký kus od Sebastianova domu. Pak jsem se ale zastavil. Oni se na mě podívali a Sebastian řekl: "Maxi, musíme jít."
Vzdychl jsem. Přeci ho tam nemohu nechat...
"Ne... Vy klidně jděte... Ale já nikam nejdu... Joel pro mě toho znamená hodně... A pokud tam chcípne... Nebudu mít nikoho jiného. Takže vy jděte. Já se tam vracím."
Shiro na mě chvíli koukal a pak šel ke mně a pípl.
Perry se podíval na Barryho: "Max má pravdu... Neměli bychom ho tam nechat... Navíc nás zachránil společně tady s Alexem a Sebastianem."
Perry šel ke mně. Po chvíli i Barry a Alex.
Sebastian vzdychl: "Fajn... Jdeme zpět..."
Nevím co to najednou do Shira vjelo, ale rozeběhl se. Někam utíkal a tak jsme my utíkali za ním.

Joel:

Viděl jsem jak ten vlk chtěl Shira zakousnout... Ne to se nesmí stát... Ale ten nůž je tak strašně blízko!
"Tssss, je slabý. Stejně jako ta jeho liška." řekla ta holka.
Ale najednou se mi to povedlo. Zrovna když už Shiro spadl na zem a vlk ho chtěl kousnout jsem dostal nad sebou zase kontrolu... Rozeběhl jsem se a tím nožem zabodl toho vlka.
Dan se zasmál: "Není slabý ty mrcho."
Rozeběhl jsem se proti té holce a vrazil jí ten nůž do srdce.
"Agh! M-myslíte si... Ž-že je po všem?" zaskučela ta holka.
"No víš. Ono je po všem." usmál jsem se a vyndal jsem z ní ten nůž.
Ta hola začala krvácet a pak zmizela. Společně s ní ten vlk.
Max, Alex, Perry, Barry a Sebastian doběhli k nám.
Podíval jsem se na Dana. Dal jsem mu ten nožík a zeptal se ho: "Co bude s tebou?"
"Budu hledat způsob jak přestat být démonem. Když by se mi to nepovedlo... A něco se mělo stát tak vám alespoň pomohu... Zatím se měj Joeli."
"Měj se..." usmál jsem se.
Dan zmizel. Max došel ke mně a objal mě: "Jsem tak rád že jsi v pohodě."
"Heh..."
Pak jsme se zase všichni rozešli. Shiro, já a Max jsme šli k nám domů.

Dali jsme si večeři a pak jsme se šli umýt. Když jsme leželi na posteli tak jsem se přitulil k Maxovi.
Zítra večer s ním někam zajdu. Už mě to nebaví. Stále nepřišel na to že ho miluji. Zítra se to změní. Musí...
A tak jsem usnul v jeho objetí.

Tak jo :D omlouvám se že teď nebyla kapitola ale už by to mělo být zase v pohodě. Každopádně, ukončím to dnes tady a zítra vás čeká Kapitola 18.
:D