NIKDY NEZAPOMENU! [YAOI]

Kapitola 3

Max:

Mé ráno probíhalo vždy stejně. Probudil jsem se a šel jsem se umýt. Táta domů ještě nedorazil a jak jsem odešel, tak jsem zamkl. Cestou jsem si koupil zase kávu a dorazil ke škole. Stejně jako včera. Zase jsem tam narazil na Joela. Ale nemluvil moc se mnou. Jen mě pozdravil a pak už nic.

Joel:

Ráno jsem se probudil, stejně jako včera. "Sakra! Měl bych si to lépe plánovat..." řekl jsem si a šel jsem se umýt a vyčistit si zuby. Pak jsem se oblékl a šel dolů. Máma zase doma nebyla... Jako vždy. Překvapilo mě že brácha odešel dříve než já. Kam to stále tak brzy chodí? ... Měl bych na něj dávat pozor... Jsem přeci jen jeho starší brácha. Vzal jsem si klíče, svačinu a šel ke škole.
Došel jsem ke škole a uviděl jsem Maxe. Přemýšlel jsem či si s ním mám promluvit... Ale kašlal jsem na to. Jen jsem ho pozdravil. Pak jsme okolo 6:40 šli spolu do třídy. Ve třídě seděl učitel který nám oznámil že Dan odešel z této školy.
"Včera ho prý zmlátili nějací kluci." řekl učitel. "Ano... My to víme... Potkali jsme ho" dodal jsem já. "Ti kluci si ho potom našli. A prý ho zmlátili ještě víc. Jeho mamka nechtěla aby chodil sem." řekl učitel a já se podíval na Maxe.
"Aspoň máš od něj klid..." zašeptal mi Max do ucha. 

A později když skončila škola tak jsme si cestou ke mně povídali. Pak jsme se v půlce rozloučili a rozešli jsme se. Když jsem došel konečně domů... Uviděl jsem tam Dana. Měl na obličeji monokl.
"Co se ti stalo?" zeptal jsem se ho když jsem k němu došel.
"Ti debilové si mě včera našli... Co se mi pak asi mohlo stát?!" zakřičel na mě.
"Hej, uklidni se ok?" pověděl jsem mu. Chvíli jsem mlčel, ale pak ze mě vyšlo: "Já... Myslím že bychom měli přestat být kamarádi..."
On se na mě podíval a řekl: "Proč, sakra?!"  "No víš... Um... Já prostě nechci být kámoš někoho... Jako jsi ty..." dodal jsem. Už takhle vypadal naštvaně a nechtěl jsem aby se naštval ještě víc... No... Bohužel se tak stalo. Chytil mě za triko. Přitáhl si mě k sobě a řekl: "Víš ty co?! Fajn. Naser si zmrde."
Praštil mě do ruky a odešel. Byl jsem rád když jsem odemkl dům a vešel dovnitř.

Pak dorazil Perry a já se ho zeptal: "Kam vždy po ránu tak chodíš brzy? Vždyť máš dost času."
"To mi říká ten co chodí taky dříve." podíval se na mě. 
"Hej! Já aspoň chodím ke škole..." řekl jsem. Perry se na mě podíval vážně: "Kam chodím po ránu? Ke kámošovi. Hrajeme hry. Sám se mě na to zeptal, jestli k němu nechci po ránu chodit abychom něco dělali."
"Jak se vlastně vůbec ten tvůj kámoš jmenuje?" zeptal jsem se ho. Pak mi došlo co před chvílí řekl... Něco dělali... Mhm... Jasný...
"Sam. Jak se jmenuje tvůj kámoš?" zeptal se mě s usměvavým výrazem.
"Nemám žádného kámoše." dodal jsem. "Jasný... Takže když sis tu přes noc nechal mobil, a máš tam zprávy od nějakého Maxe. Tak to není tvůj kámoš jo?" stále se usmíval. Max? Vždyť... Ten hajzlík mi tam o přestávce včera dal číslo. 
"Ty sis přečetl mé zprávy? Proto jsem asi na žádnou nenarazil."
"Ano. Napsal ti, jestli ti nevadí že jsi jeho kocourek." 
V tom momentu co to brácha dořekl tak se začal smát. Fakt super. Takže... Max si ze mě dělá prdel. Perry má ze mě teď taky prdel. To se na mě vážně všichni spikli... 
Já se pouze sbalil a šel jsem do pokoje. Než jsem odešel tak mi Perry řekl: "Mimochodem... Z pátku na neděli budu přespávat u Sama, takže tu budeš sám."
Došel jsem do pokoje kde jsem si zavřel dveře. Díval jsem se z okna a pak si šel sednout k počítači. Hrál jsem jednu hru až do večera.

Večer jsem si šel dát něco k večeři a pak si šel lehnout. Byl jsem rád že jsem se dnešního dne zbavil.

Středa, čtvrtek probíhali stejně... Ale v pátek se to změnilo. A to jsem nevěděl že to má být ještě horší.

Fajn... Tady bych ukončil kapitolu 3 a šel bych se vrhnout na 4 tak zatím :D