I do not believe a happy ending. (N.H.)

5.

Jako první co jsem viděla, když jsem otevřela oči, byli dvě modré oči jako studánky, které mě pozorovali. Musela jsem se usmát.

"Co mě tak pozoruješ." koukala jsem mu po celou dobu do očí.

"Jsi krásná." řekl a já začala rudnout. Pomalu se ke mně začal přibližovat až nakonec spojil naše rty. Já neprotestovala, naopak jsem s ochotou spolupracovala. Jeho rty byli takové, že bych je chtěla cítit pořád. Jenže co my dva vlastně jsme, co ode mně očekavá. Mě asi nebude brát jako svoji princeznu. Ale přitom v tuhle chvíli se chováme jako by jsme se znali roky a chodili bysme spolu, ale nechci si dělat plané naděje. A zeptat se nedokážu, protože se bojím, že bych ho ztratila a mě se to strašně líbí mít ho u sebe po boku. Pochvilce se naše rty oddělili a jak moje tak jeho tvořili úsměv.

Spolu jsme vyšli z jeho pokoje ve stejnou chvíli jako Liam, divně se na nás koukl, ale já to neřešila a Ni taky ne. Šli jsme se dolů nasnídat, Niall jsi dal vajíčka se slaninou a k tomu opečený toustový chléb a džus. Já jsem si dala zase jenom kafe. Po celou dobu snídaně nás Liam pozoroval, všímala jsem si toho, ale Niall se na mě usmíval, že jsem se spíš smála po celou dobu na něj než řešit Liama.

Po snídani jsme sklidili stůl a zůstala jsem tam jen já a Liam, už jsem chtěla odejít, protože jsem s Niallem byla dohodnutá, že se dneska projdeme do blízkého parku, ale zastavil mě Liam.

"Vy dva spolu?" zeptal se a já se pomalu začala otáčet, usmíval se na mě asi by byl rád kdyby Niall našel svou princeznu.

"Ne nic spolu nemáme." umělé jsem se uchechtla a pak přidala vážnějším hlasem "jak jsi na to přišel prosímtě?" Jeho odpověď mě ovšem vyvedla z míry.

"Mám oči.. takže vy dva nejste spolu, ale vypadáte jakoby jste byl nejšťastnější pár na světě a já bych vám to moc přál, slušelo by vám to spolu." usmíval se a já nevěděla co odpovědět. "Jo a jinak všimli si toho i kluci, že po sobě furt pokukujete a škádlí te se." mrkl na mě a s tím i odešel.

Došla jsem k sobě do pokoje a začala se oblékat, dneska jsem zvolila černé kalhoty, tílko i sako a jako boty jsem si vzala černé Nike a černou malou tašku, do které jsem hodila vše potřebné. Upravila jsem si vlasy, lehce jsem se namalovala a mohla jsem jít k Niallovi. Akorát jsem vycházela ze svého pokoje když on vyšel taky. Musela jsem se usmát, moc mu to slušelo. Měl na sobě černé kalhoty, triko i bundu prostě jsme byli oba dva sladění do černý a mě se to moc líbilo.

"Skvělá barva" zahihňala jsem se a dodala "moc ti to sluší." Niall mě celou sjel pohledem.

"Tobě víc." a tak jsme spolu vyšli. Nešli jsme nikam daleko, Ní měl na hlavě kapuci a různé jsme si povídali, bylo to super. Když jsme dosedli na lavičku musela jsem mu to říct.

"Dneska si mě odchytil Liam." kouknul si mě do očí jakoby něco hledal.

"A co chtěl?" zeptal se a sledoval mě.

"Chtěl vědět jestli mi dva spolu nejsme." řekla jsem a on se zasmál.

"Jo to je kvůli tomu, že tě viděl dneska odcházet z mého pokoje, to je špion." zasmál se a já musela taky.

"No to možná taky, ale prý si to myslí i ostatní." řekla jsem a bylo vidět, že se rozhodoval co mi řekne, ale nakonec pověděl jen.

"Neřeš to." a tím ukončil tenhle rozhovor. Možná jsem chtěla lehce slyšet něco jiného, popravdě ani já sama nerozuměla naší situaci to jak mě bral či nebral.

Po měsíci
Každé ráno se probouzím vedle kluka, se kterým se v jeho pokoji líbám, s klukem se kterým se směju jako s nikým jiným, s klukem se kterým blbnu jako malé dítě a s klukem, kterého miluju. Ano řekla jsem to, po tom měsíci jsem ho tak moc poznala, že nechci aby to někdy skončilo, miluju ho a vím to jenže náš vztah, nevztah se ještě nevyřešil. Na nás vztah se mě ptal každý v tomto domě až na něho a já nevím nechci být jen dívka, která s ním bude blbnout, ale až pozná svoji princeznu odkopne mě, bojím se. A tak jako každé ráno se políbíme už jsem chtěla odcházet pryč, když mě jeho ruka zastaví.

"Kath počkej chci ti něco říct."začal a já nevěděla jestli to chci slyšet, tak moc jsem se bála co mi řekne, jestli to že našel princeznu svých snů nebo že ho to nebaví. "Víš tenhle měsíc byl ten nejlepší měsíc, který jsem kdy zažil jsi super dívka, dívka snů každého kluka a já se teď moc bojím tvé reakce abych tě neztratil." mé srdce bušilo jak nevím co strašně jsem se bála co nakonec řekne. "Zamiloval jsem se do tebe a pokuď bys to cítila stejně, chtěl bych aby ses stala mojí princeznou." cože vážně to řekl, nemohu uvěřit svým uším, konečně. Na nic nečekám a obejmu ho. Mé oči se lehce náplní slzami, ale jsou to slzy štěstí. Jsem nejšťastnější člověk na světě.

"Strašně ráda Ní, miluju tě." to bylo jediné co jsem ze sebe dostala. Utřel mi neposlušnou slzu a políbil mě. Ale ten polibek byl něčím výjimečný, možná tím, že je to náš první polibek co spolu už chodíme.

V ruku v ruce jsme došli dolů do jídelny, všichni seděli u stolu a když nás spatřili nejdřív se zatvářili šokovaně, ale pak se usmáli.

"Takže konečně spolu?" řekl Li a my s Niallem ihned řekli naráz ano. Všichni jsme se zasmáli. "No konečně, moc vám to spolu sluší." doplnil Li a Harry s Louisem se přidali, já se jen usmívala od ucha k uchu jak jsem byla šťastná.

S Niallem jsem byla šťastná jak nikdy jindy, fanynky mě přijali a brali mě v pohodě. Říkávali hlavně, že je šťastný Niall a že já vypadám normálně ne namyšleně a ani jako nějaká zlatokopka. Za to jsem byla ráda, brali mě jako jeho princeznu. V tu chvíli jsem věřila, že já a Niall jsme si souznění, že mi patříme k sobě už navěky. Že budu žít jako v pohádce...