I do not believe a happy ending. (N.H.)

17.

Slzy mi tekli proudem, že jsem skoro nic moc neviděla. Po chvilkové odmlce, kdy jsem se uklidnila jsem začala hrát druhou píseň. Ta byla udělaná tak, že do půlky ji hrají na piano já a potom začne místo mě hrát někdo jiný.

Snažíš se mluvit
tak abych tě slyšela,
dávno si myslíš
že jsem v jiném světě.
Má láska k tobě mě stále neopustila
a proto tobě i celému světu musím říct jak to je.

Tvé oči mě propaluji a já v nich už nevidím
to co jsem tam vídala.

A tak ti musím říct..

Má láska k tobě mě stále neopustila.
Myslíš, že jsem dávno v jiném světě,
ale vše co jsi slyšel všude okolo byla lež.

Snažila jsem se chránit sama sebe,
ale dál už nemůžu,
nemůžu lhát celému světu
a schovávat se za maskou.

Každý jako masku bere něco jiného, muže to být make-up,
ale pro mě je to víc
vlasy, oči, styl.
Vždy jsem chtěla být sama sebou,
ale teď vím,
že dávno už nejsem
a proto celýmu světu a hlavně tobě chci říct...

Má láska k tobě mě stále neopustila.
Myslíš, že jsem dávno v jiném světě,
ale vše co jsi slyšel všude okolo byla lež.

Snažila jsem se chránit sama sebe,
ale dál už nemůžu,
nemůžu lhát celému světu
a schovávat se za maskou.

Nikdy ti to nebudu moc pořádně asi vysvětlit,
ale chci abys věděl,
že má láska k tobě nevyprchala.

Zvedla jsem se od piana a šla blíž k publikum.

Vím, že celý svět mě bude nenávidět, lhala jsem vám všem,
ale má bolest v mým vnitře mě to donutila udělat.

A v tuhle chvíli jsem si pomalu začala sundávat čočky. Pochvili už jsem si začal sundávat i paruku.

Má láska k tobě mě stále neopustila.
Myslíš si že jsem dávno v jiném světě, ale vše co jsi slyšel všude okolo
byla lež,
byla to lež.

Už ze mě byla zase Kath. Všichni na mě vykuleně koukali a jediný co jsem dokázala bylo se podívat do těch krásných modrých očí co teď plakali, nedokázala jsem rozpoznat co si teď myslí a tak jsem řekla jen.

"Omlouvám se ti." a s tím jsem utekla z podia. Rychle jsem objala z brekem Paula a Am a běžela jsem už do připraveného auta. Rychle jsem nasedla a mohli jsme vyjet směr letiště. Po celou cestu jsem brečela, naneštěstí to netrvalo dlouho a tak jsem se musela co nejrychleji uklidit.

Když jsme dojeli, poděkovala jsem řidiči, vzala kufry a běžela k přepážce tam bylo vše domluvené, že mě ihned pustí do letadla a to ihned vzlétne a tak to taky bylo a já už seděla v letadle, které začalo vzlétávat. Slzy se mi z očí spustili, tak moc jsem ho chtěla obejmout, přitulit se k němu a zůstat s ním, ale vše jsem zničila...