I do not believe a happy ending. (N.H.)

11.

Ráno jsem se vzbudila na gauči úplně mrtvá. A tak jsem se dopajdala do kuchyně, kde s úsměvem seděla už Amy.

"Dobré ráno." řeknu a ona se na mě s úsměvem podívá, chvíli mě sleduje a pak se začne smát.

"No dobré, ten gauč asi není moc pohodlný, ale já jsem tě včera nechtěla budit, ale já koukám tak jsem asi měla." dořekne a zahihňá se. Já se na ni uměle usměju a dám si černý čaj s mlékem.

Po snídani jsem, ale furt strašně unavená, že se rozloučím s Amy s tím, že jsi jdu ještě na chvíli lehnout do postele. Ale v posteli se strašnou dobu převaluju. A jak jsem se převalovala vzpomněla jsem si na slova kluka svých snů. Vždy, když ho něco trápí říkával, že si vezme tužku, papír a jde napsat píseň o tom. Prý vůbec nevadí, když nedává smysl nebo když se nepodaří jde o to, ale že pro vás to význam má. Musela jsem se pousmát. A tak jsem vzala propisku, papír a začala jsem psát. Psala jsem co mě napadlo, nepreškrtávala jsem slova jen jsem občas dopsala slovo, když jsem zjistila, že jsem ho zapomněla napsat.

Písničku jsem pojmenovala jiná

Za posledních pár měsíců se toho stalo víc než mělo,
my dva především v tom hrajeme roli, ale já a ty už nikdy nebudeme slovním spojením.

Změnil se můj vzhled a mě přijde,
že se tím změnilo i mé chování,
oh lásko co jsi mi to provedl.

Jak strašně moc bych tě chtěla nenávidět,
ale mé srdce říká něco jiného a mé rty prosí o tvůj polibek.
Hlava mluví jinak než srdce a mě přijde,
že se snažím vymezit všechny pocity z mého srdce,
stavím si barikády a díky nim mi přijde že jsem jiná, zlejší.

Ale nejsem jediná co si postavila barikády,
ty sis kolem sebe postavil opevnění,
kde jsi jen ty a tvý přátelé.
Změnil ses, změnili jste se všichni.

Mé srdce se svírá,
když tě vidím a chce se mi plakat, když vidím bolest v tvých očí,
nejhorší na tom je,
že za to můžu já.

Jak strašně moc bych tě chtěla nenávidět,
ale mé srdce říká něco jiného a mé rty prosí o tvůj polibek.
Hlava mluví jinak než srdce a mě přijde že se snažím vymezit všechny pocity z mého srdce,
stavím si barikády a díky nim mi přijde že jsem jiná, zlejší, oh zlejší.

A ačkoliv si namlouvám,
že si za vše můžeš sám
a svým způsobem je to pravda,
mé srdce říká jinak,
chce ti odpustit,
ale už je moc pozdě, moc pozdě, oh moc pozdě lásko.

Když jsem písničku dopsala tak jsem vylezla z postele. Dneska jsme nic naplánovanýho neměli, takže jsme se po celou dobu jen váleli u vody a nebo u televize.