I do not believe a happy ending. (N.H.)

13.

O měsíc později:

Už mám všechno nahrávání za sebou, za což jsem ráda. A teď mě čekají koncerty, nemám jich moc. Ten první mám tady v Londýně, nejhorší na tom je, že managment se dohodl, že i když vědí jak to je, že budu dělat předskokana klukům, abych hned neměla velký koncert a takhle se zalíbim víc lidem třeba podle nich. No popravdě nějak to neřeším, doufám, že se nic nepokazí jen to bude mé první vystoupení.

A ačkoliv mé album už je na světě a vcelku mělo úspěch, řekla jsem si, že zazpívám písničku na víc a to tu, kterou jsem si napsala sama. Je mi jedno, že pro někoho nedává smysl, ale pro mě je významná. A to se dostáváme k tomu, že jsem složila ještě jednu písničku, kterou bych chtěla, ale zazpívat úplně jako poslední, je pro mě moc významná. Psala jsem ji stejným stylem jako tu první. Mé myšlenky, které mi běhali v hlavě jsou zapsány na papíře a já je nehodlala měnit za jiná slova i kdyby se to hodilo víc. Jsou to písně složené za půl hodiny, někdy i míň, podle toho jak jsou dlouhé, ale tato byla významná. Sama jsem se ztrácela ve svých pocitech, jednou jsem chtěla jít za ním a všechno mu říct a po druhý jsem viděla jenom to, že chybu udělal jen on, že on mi zlomil srdce a já ho mám nenávidět. Byla jsem jako dvě osobnosti rozdělená a uvnitř sebe jsem vedla boj, který se neblíží ke konci. Píseň psala má druhá osobnost, ta která věřila v jeho chybu.

Akorát jsem došla dolů za Amy, abych si dala už oběd a mohli se jít připravit. Ve tři nás vyzvedne Paul, abych si stihla udělala zkoušku. K jídlu jsme měli jen objednanou pizzu, ani jedné z nás se nechtělo nic dělat. A tak jsme seděli u televize cpali se pizzou, kterou jsme zapíjeli Coca colou, luxus.

Po nejlepším obědě jsem se šla umýt. Umytá jsem se zabalila do ručníku a šla za Amy, abysme si navzájem nalakovali nehty. Já jsem si vybrala tmavě fialovou a Am tmavě modrou. Po uschnutí jsem se vrátila do pokoje pro oblečení. Na dnešní vystoupení jsem si vzala černé legíny, bílé tílko a černou koženou bundu. Oblečení se mi hodně líbilo, vždy jsem měla ráda kombinaci bílé a černé, ale ta kožená bunda je parádní.

A tak jsem se s úsměvem vydala za Amy, aby mi udělala vlasy. Dneska mi vlasy hodně natočila, ale mě se to líbilo. Oči a lehký make-up jsem si udělala nějak sama. Na rty jsem si dala ještě červenou rtěnku. Bylo okolo půl třetí a tak jsme měli ještě půl hoďku. Pomohla jsem Amy udělat vlasy a vybrala jsem jí oblečení na dnešek. Měla na sobě černé legíny, červené tričko a černou koženou bundu, byli jsme skoro jak dvojčata. Ale musím říct, že nám to moc slušelo.

Už byli tři a Paul tu byl přesně jak hodinky. S úsměvem nás po poháněl do auta. Jeli jsme asi půl hodinu do arény. Šli jsme zadním vchodem a ve mě to vyvolalo vzpomínky.

Akorát vcházím do uličky, která vede k zadnímu vchodu, když se mi najednou obrátí celý svět vzhůru nohama. Stál tam, ale nestál se mnou, ale s dívkou s blonďatými vlasy. Líbal jí a pochvilce ji odstrčil, chtěl ji něco říct, ale jakoby mě vycítil. Podíval se mým směrem a když mě spatřil lehce strčil do holky předním a šel směrem ke mně.

"Kath to není tak jak to vypadá já nechtěl zlato prosím. To ona se na mě nalepila, nikdy bych ti neublížil prosím věř mi." byl strašně blízko.

Ani jsem si nevšimla, ale ukápla mi slza. Am mě hned objala a hladila mě po zádech.

"Zlato to bude dobrý, jsem tu." utěšovala mě a já se na ní usmála.

"To je v pohodě, jen staré vzpomínky."
ona chápavě přikývla a táhla mě dovnitř.

Ve vnitř bylo vše připravené na večer, měla jsem vlastní místnost, kde jsem mohla trávit čas co nebudu vystupovat. A tak jsem se nijak nezdržovala a začala zpívat první písně mého alba. Všechny byli hezké, ale žádná pro mě nebyla taková jako ty co jsem složila.

Byla jsem v půli zkoušení, když jsem si všimla jak kluci vzadu blbnou, normálně bych se k nim přidala, ale teď achjo jak mi ty časy chybí. No, ale neřešila jsem to, nechtěla jsem se nechat rozptýlit a tak jsem zpívala dál. Jenže potom mi přestal fungovat mikrofón a z reproduktorů se začala ozývat nějaká pro mě neznámá hudba. Koukla jsem se směr, kde se to přepínalo a koho myslíte, že tam nevidím? Snaží se mi udělat ze života peklo. Navzájem se drží nad propastí, tváří se jakože jsou v pohodě a kdybych je nezanala tak bych to tvrdila jako média, ale já je znám. Vše to co vidím je jen maska, snaží se hrát silný kluky, ale jejich oči jsou smutné a jejich úsměvy až moc umělé.

V tu chvíli přišel do místnosti Paul a tak je od tam tuď vyhodil. Já už byla stejnak na konci jediné dvě písničky jsem nezkoušela a to jsem neměla ani v plánu. Bude to pro všechny překvapení i pro Paula ten sice ví, že chci zazpívat překvapení, ale nikdy je neslyšel. Ani Amy ji neslyšela teda mám podezření, že poslouchala za dveřmi, ale jinak jsem jí tu píseň nikdy nezazpívala.

A tak jsem odešla z pódia se slovy.

"To je dobrý Paule jen ať jdou už zkoušet, já už mam vše. Nedělej si s nima vrásky, je to jen pubertální banda kluků." a s tím jsem odešla, ještě jsem lehce strkla do Louise a šla do své místnosti.

Seděla jsem na židli a koukala se do zrcadla, už jsem byla připravená takže tu nemám co dělat. Já prostě musím být přichystána vždy z domu, aby mě nikdo nepoznal. Ani trošku jsem v tom neviděla sebe. Dveře postraně se otevřeli, slyšela jsem to, ale nikdo nic neříkal, myslela jsem si, že je to Amy, ale nebyla. A když jsem se zvedla a otočila, někdo mě přitlačil na zeď. Až teď jsem koukala, že mě propaluji mě dost známe oči. Byl to Niall. Držel mě za krk.

"Neznáš jí jak se dovoluješ říct vůbec její jméno." řekl a já přemýšlela o čem to mluví, pak mi to došlo mluvil o tom dni, kdy jsme se potkali v nahrávacím studiu, když jsem zmínila Kath.

"A jak můžeš vědět, že jsem ji neznala." řekla jsem přiškrceným hlasem. "Myslíš, že neznala nikoho jiného než tebe." dořekla jsem a on mě pustil. Ihned jsem dopadla na kolena a začala jsme si třít krk, strašně to bolelo. Do mého pokoje vešel i zbytek kluků a já myslela, že se rozbrečím, bylo mi strašně, koukali na mě pohledem jako by mě chtěli zabít a já se pomalu nemohla nadechnout. Vše se začalo rozmazávat a co jsem jako poslední viděla bylo, že tam vešel Paul.

"Noell?" mluvil na mě nějaký hlas a já začala otevírat oči. Nademnou byl Paul a Am, který mě sledovali.

"Jsi v pořádku."řekla ihned Am a objala mě.

"Jo v pohodě." usmála jsem se na ní a pak koukla na Paula, měl neutrální výraz.

"Co ti udělali." řekl vážně.

"Nic no víš asi jsem se před dlouhou dobou zmínila o Kath, byla jsem vytočená, protože se změnili v chováním no a oni prostě chtěli vědět odkuď jí znám toť vše." dořekla jsem a usmála jsem se.

"A proto máš tohle na krku" řekl a ukázal na můj krk.

"Paule neřeš to prosím byla to moje chyba, prosím."

"Ještě jednou na tebe jeden z nich sáhne a budu jejich noční můra, ze života jim udělám peklo, teď to jen kvůli tobě nechám být." řekl a odešel, Amy mě hned objala a začala hladit po zádech.

Nechápu co to do něj vjelo do nich všech, nikdy by na holku ani nesáhli, ale jen řeknu svoje právé jméno a je zle to jsem jim až tolik ublížila svoji smrtí? A jak moc bych jim ublížila, když by se dozvěděli, že to vše byla lež? Jednou jsem, ale s pravdou chtěla jít ven, myslela jsem až zapomenu a budu v pohodě, ale teď se bojím. Bude mě nenávidět celý svět a hlavně mě bude nenávidět on. Co jsem to zas provedla.