Znala jsem Siriuse Blacka ✔

Zachraňuju Siriuse✔

Hrabala jsem se ve svých věcech a hledala jsem Střelu, mé koště. Nakonec jsem ji našla pod postelí. Byla sice trochu zaprášená, ale hlavně, že ji mám! 

,, Helene, co tam tak hledáš?" zeptala se mě pobaveně Lil, když jsem celá od prachu a s roztřepenými vlasy vylezla zpod postele.

,, Mého miláčka."
,, Blacka?"
,, Co to meleš Evansová?! Myslela jsem své koště," řekla jsem uraženě a hodila po ní polštář. Jenom si představím, že na Blacka sáhnu, a naskáčou mi dračí spalničky.

,, To určitě."

,, Mimochodem, hledal tě tu Potter. Měla jsem mu říct, že jsi v knihovně ve třetím oddělení,"ušklíbla jsem se a Lily obrátila oči v sloup.

,, Dobře, už tě nechám."

,, Já si myslím. Musím jít trochu trénovat, když se chci dostat do týmu. Půjdeš se mnou?" zeptala jsem se a popadla Střelu 5000. 

,, Tak dobře, vezmu si tam úkol do bylinkářství," odpověděla Lily a vyrazily jsme spolu na školní pozemky. Naštěstí na hřišti nikdo nebyl. Když jsme procházely kolem jednoho keře, tak bych přísahala, že jsem slyšela: Ticho Dvanácteráku, prozradíš nás. No a co? Jen ať se ti mamlasové dívají, jak se to dělá!

,, Lil, budeš mi přihrávat z tribuny, musím se trochu procvičit. To víš, čtrnáct dní jsem nelítala."

,, Dobře, tak se připrav," křikla Lily a já už byla ve vzduchu. Nevěděla jsem, kdy mi přihraje, o to jsem to měla těžší. Letěla jsem k ní o ona mi najednou nahrála. Naštěstí jsem to bez problému chytila a hodila. Camrál prolétl obručí a já ho stihla znovu chytit ještě než se dostal na zem. Lily si ho přivolala (Accio) a zkoušela mi házet znovu. Občas to hodila i dost zákeřně, aby mě vyzkoušela. Já jsem ale všechny její přihrávky chytila a z různé vzdálenosti jsem se pokoušela trefit do jedné ze tří obručí. Střílela jsem z půlky, rovně, z boku, shora, zespoda, prostě mnoha různými způsoby. Házela jsem tak třicetkrát a minula jsem jen čtyřikrát, to bylo celkem slušné.

,, Teda Helene, neřekla bych, že jsi tak dobrá, máš můj obdiv. Určitě tě vezmou do týmu," řekla Lily uznale a já začala červenat.

,, Fakt myslíš?"

,, Evansová má pravdu," uslyšela jsem Potterův hlas a pokoušela se ho najít. Nakonec byl kousek od Lily.
,, Od tebe bych pochvalu nečekala, Pottere, ale díky."

,, Musím přece vycházet s nejlepší kámoškou své holky, že, Lilečku?"
,, Ještě jednou mi takhle řekneš, Pottere, zabiju tě!" zasyčela Lily zlostně.
,, To bys přece neudělala, miluješ mě, jenom o tom ještě nevíš!"

,, POTTERE, ZMIZ!" křičela na něj Lily a já jsem se musela smát. Potom jsem si všimla, že za nimi sedí i Black.

,, Tak pojď Tichošlápku, můj Lileček chce klid."
,, POTTERE!!!"

,, No jo, už jdeme," řekl James mrzutě a já jsem smíchy málem spadla z koštěte. Lily se na mě úkosem podívala a něco zamumlala. Moje koště začalo okamžitě dělat neplechy a já jsem padala do propasti zapomnění. Ne, dělám si legraci. Padala jsem a málem bych se nosem zaryla do toho krásného trávníčku, kdyby někdo nezakřičel: ,, Arresto, momentum!" Nejdřív jsem si myslela, že to byla Lily, ale na to byl ten hlas...hluboký. Snažila jsem se zvednout a očima hledala své koště, které stále bylo ve vzduchu. Vyhrabala jsem z hábitu svou hůlku a řekla:
 ,, Accio."

,, Jsi v pořádku, Whitová?" uslyšela jsem za sebou hlas, který mi způsobil husí kůži. Black.

,, Samozřejmě, cítím se skvěle, Blacku," odsekla jsem.
,, Nějaká nabroušená a já ti přitom zachránil tvůj nos. Nechtěla bys mi poděkovat?"

,, Díky...ještě něco?" zeptala jsem se ledově a on se na mě jen povýšeně podíval. Trouba.

,, Neřeklas to dostatečně...mile."

,, Děkuji vám, můj statečný a chrabrý zachránče, že jste mne nenechal narazit si můj nosík. Spokojen?"řekla jsem a otráveně se na něj podívala.
,, Jo, to bylo lepší, ale..."

,, Blacku !!"
,, Whitová?"

,, Radši už vypadni, dnešní dávku mé trpělivosti určenou na tebe jsi vyčerpal."
,, Já rád překračuju limity..."

,, BLACKU!!!"

,, No jo, už jdu, mimochodem, fakt ti to šlo," řekl a pomalu si to šinul pryč. Musím si to říct znova. Trouba, který mě vždycky dokáže vytočit, už jsem ho měla plné zuby. Hodila jsem Střelu na postel, i když si to chudinka vůbec nezasloužila. Chtěla jsem být sama. Jako naschvál přišly do pokoje i Therese a Lin. Ne, že bych je neměla ráda, ale potřebovala jsem samotu. Asi půjdu na školní pozemky. Sundala jsem si košili, která byla vinou Lily celá zelená od trávy, ano ani Arresto momentum nepomohlo úplně. Vzala jsem si černé upnuté rifle, olivově zelené tričko s dlouhým rukávem. Zavadila jsem pohledem o svůj obraz a řekla si, že by to chtělo si trochu upravit účes. Rozpustila jsem si copy. Chvíli jsem na sebe koukala a pak jsem si vlasy sepnula sponou. Nechala jsem si volných jen pár vlnitých pramínků podél tváře. Podívala jsem se do zrcadla sundala si brýle. No, musela jsem uznat, že mi to slušelo a to jdu jenom někam k lesu, ale kdybych náhodou potkala...Sakra, už bych měla jít. Vyrazila jsem a mé brýle zůstaly na posteli. Utíkala jsem přes školní pozemky. Uvelebila jsem se na břehu jezera a užívala si samoty. Už jsem si myslela, že bych mohla mít dnes pokoj, ale zase jsem se zmýlila. Otevřela jsem oči a v dálce naproti mně na druhém břehu seděl Black. Já se ho dneska snad nezbavím!! Chvíli jsem ho pozorovala a zjistila, že si čte v nějaké knížce. Black a kniha? Občas jsem i pochybovala, jestli vůbec umí číst, když chodil do knihovny jenom proto, aby špehoval pěkné holky z Havraspáru.  Naštěstí si mne nevšiml. Najednou jsem ucítila závan chladného vzduchu. To by bylo v září pochopitelné, ale až takhle ledový? Zase jsem mrkla na Blacka a všimla jsem si, že se k němu blíží mozkomor. Co tady sakra dělá? Vždyť Azkaban je odsud pěkně daleko. Chvíli jsem vyčkávala a sledovala, co se stane. Black sebou trhl a pokusil se o Patrona. Z jeho hůlky vystřelilo slabé stříbrné světlo a vzápětí  hned zase zmizelo. Tak tohle není dobrý, musím mu nějak pomoct, i když je to náfuka a pitomec. Soustředila jsem se a vykřikla.
,, Expecto patronum!" Byl to zatím ten nejlepší Patron, který se mi kdy povedl. Z mé hůlky vyšlehl silný stříbrný paprsek a stal se z něj vlk, který běžel nad hladinou jezera a před ním se jako stříbrné sklo valil štít. Mozkomor zmizel, ale Sirius tam stále jen ležel. Chtěla jsem běžet za ním, ale uviděla jsem Remuse a Jamese, kteří mě předběhli. Snažili se ho křísit, což se jim po chvíli povedlo a mně se kdoví proč pořádně ulevilo. Zatím si mě ani jeden nevšiml. Raději jsem se proměnila a jako vlk běžela chvíli lesem a pak jsem zase jako člověk zamířila k hlavní bráně a až tehdy jsem si to uvědomila.Já právě zachránila Siriuse, teda vlastně Blacka.