Znala jsem Siriuse Blacka ✔

Jsem Redhead, ale říkejte mi Karkulka✔

Už je to týden, co došlo k té pitomé nehodě během hodiny lektvarů. Pokoušela jsem se té hrozné barvy zbavit, ale nic nepomáhalo. Dokonce jsem byla i za Křiklanem a ten jen řekl, že to chce počkat, dokud mi vlasy neodrostou. A co sakra moje obočí?! A řasy?! Vypadám, jako by mě napadl upír a před tím jsem ještě snědla muchomůrku... Lily mě každý den utěšovala a říkala, že mi ta červená sluší. Málem bych jí to i věřila, kdyby nebylo zrcadla. Black se mi už několik dní vyhýbá a dobře dělá. Vídávám ho jen na hodinách, naštěstí. Je možné, že by ho to mrzelo? Těžko, je to přece Black! Když jsem šla po chodbě, tak jsem slýchávala hodně. Třeba Muchomůrka, Čínský ohniváč nebo třeba: Ty jsi dneska ale nějaká žhavá. Jo. Ha, ha, ha, fakt moc vtipný. Usilovně jsem přemýšlela, jak bych Blackovi osladila život. Radši jsem se moc neukazovala a většinu času trávila v knihovně.  Po tom, co na mě jeden druhák poslal dešťový mrak a řval: Počkej, hoří ti hlava! jsem se rozhodla. Jsem čarodějka a kdykoli mne mamka chtěla stříhat, do druhého dne mi vlasy dorostly. Šla jsem na pokoj a prostě jsem si ostříhala hlavu a pak i obočí. Dala jsem si na hlavu šátek. Potom jsem se proplížila do knihovny a četla pravidla famfrpálu. Ani nevím proč. Seděla jsem tam hodinu a zpozorovala, že mi už skoro dorostlo obočí a moje vlasy měly kolem tří centimetrů. Sundala jsem si šátek a podívala se do okenní tabulky. Byla bych celkem pěkný kluk. Teď jsem tak rozhodně vypadala. Rifle a mikina tomu ještě pomáhaly. Najednou jsem uslyšela něčí kroky. To bude asi Lily. Ne, byl to Remus. Vešel ke mně do uličky a krátce se na mě podíval. Když viděl, že se na něj stále dívám, tak promluvil.

,, Neviděls tu někde Dějiny letaxu? Potřebuju to na jeden úkol. Z jaké jsi koleje?"
,, Ta kniha je támhle, Remusi. To jsem já."
,, Počkat, Helene?!" řekl Remus překvapeně a prohlížel si mě. 

,, Už jsem měla dost těch hloupých přezdívek, tak jsem si ostříhala vlasy. Čekám tady, než mi dorostou."

,, To je mi líto, Sirius to přehnal."

,, O něm, prosím, raději nemluv."

,, On ale není takový, jak si myslíš. Mrzí ho to. Celé noci chodí po knihovně a hledá, jak by tě té barvy zbavil."

,, Pozdě, pomohla jsem si sama."
,, To vidím. Neuraz se, ale vypadáš trochu jako James."

,, Tak to bych měla dát pozor, abych mu Lily nepřebrala," řekla jsem se smíchem.

,, Vidím tě jako reálnou hrozbu," odpověděl Remus a já si najednou uvědomila, že je vlkodlak. Sklopila jsem zrak a on si toho všiml.

,, Děje se něco?"

,, Ale nic. Jen se mi po té muchomůrce a čínském ohniváčovi bude stýskat," řekla jsem a Remus se rozesmál. Radši se ho na něco zeptám, vždyť o něm za ty tři roky skoro nic nevím.

,, Remusi, co tak rád čteš?"

,, Mám rád staré učebnice obrany proti černé magii. Jsou ve skříni jedné z učeben. Zajímavé, jak se tenhle předmět učil kdysi."
,, Nikdy bych neřekla, že najdu někoho, kdo to dělá taky. Lily mě měla za blázna," řekla jsem a Remus se trochu rozveselil.

,, Konečně jsem našel někoho, kdo mi rozumí."

,, Já zas někoho, kdo má stejný literární vkus. Všimla jsem si, že ty jsi jiný než kluci, myslím Pottera a Blacka. Ty jsi takový, normálnější a neděláš si ze mě blázny."

,, Díky. Kluci o tobě mluví jenom o kámošce Evansový. Měli by tě líp poznat, jsi milá."

,, Ty jsi taky moc milý, ale je mi líto, s Blackem se bohužel znám až moc dobře," řekla jsem a vytáhla jsem z kapsy dlouhý cop z rudých vlasů.

,, Páni, vypadá to trochu děsivě," řekl Remus a zakřenil se.

,, Já vím," řekla jsem se smíchem a cop schovala. Přemýšlela jsem, jestli mu mám říct, že o tom vím. Myslím to, že je vlkodlak.

,, Remusi, musím ti něco říct. Ty mi ale prosím slib, že nebudeš vyšilovat," řekla jsem opatrně.

,, Slibuju," řekl váhavě a podíval se mi do očí. Fajn, ale jak mám začít?

,, Víš, já, no...vím o tvém tajemství. Vím, že jsi vlkodlak. Nikdo mi to neřekl, přišla jsem na to sama. Neboj se, nikomu jsem to neřekla a ani to nehodlám udělat. Chci, abys věděl, že to můj pohled na tebe nemění. A abys mi věřil, povím ti i své tajemství. Jsem zvěromág, konkrétně...vlk. Asi víš, co to znamená," řekla jsem šeptem, zatímco Remus na mě vytřeštěně hleděl. 

,, Vím," řekl jen a mlčel. Chytila jsem ho kolem ramen.
,, Proboha, Remusi, řekni něco," snažila jsem se ho povzbudit.

,, Jsi...tak skvělá, já -"

,, Cože?" řekla jsem s úsměvem.

,, Kdykoli se to někdo dověděl, začal ke mně cítit odpor a začal se mě stranit. Až jsem se seznámil s Jamesem a Siriusem. Ti mě za to neodsuzovali a ještě se mi snaží pomoct. Jsem moc rád, že to bereš takhle a vážím si, žes mi řekla i své tajemství."
,, A já jsem ráda, žes mě vyslechl a věříš mi. Mimochodem, už chápu ty vaše přezdívky. Kluci jsou zvěromágové, jako já."

,, Máš pravdu, ale jak to jenom víš?" 
,, Jednou jsem si šla zavýt na měsíc a viděla jsem vás."

,, Aha...Takže to ty si zachránila Siriuse!" vyhrkl a já jsem si dala prst na rty.

,, Ano, ale neříkej mu to, ještě by mě začal mít rád a to já nemůžu riskovat."

,, Dobře, ale bylo by nejlepší, kdybys mu to sama řekla. Jednou to stejně zjistí sám."

,, Já vím, ale za ty "Muchomůrky" ho musím nechat trochu podusit."

,, Když myslíš," posmál se Rem.

,, Mohl bys mu, prosím, dát tohle?" řekla jsem a znovu vytáhla onen červený cop.

,, Cože?" zeptal se Remus a usmál se.

,, Aby věděl, že mě při lektvarech má poslouchat."

,, Tak dobře, už půjdu," rozloučil se Remus a já se podívala do zrcadla. Vlasy už jsem měla skoro deset centimetrů dlouhé.

Remus vešel do nebelvírské společenské místnosti a hledal Siriuse. Ten ležel na pohovce a tvářil se jako hromádka neštěstí.

,, Nesmutni, Tichošlápku, mám dojem, že ti odpustila."

,, Vážně? Teda chci říct, no a co!" zašklebil se Sirius.

,, Seš mizernej herec, tady ti něco posílá," řekl Remus a vytáhl onen cop.

,, Co to sakra máš, neudělala si snad něco?!"
,, Ne, jenom ji přestalo bavit, jak za ní někteří běhali s vědrem a řvali, že hoří."

,, Já jsem takový idiot."

,, To jo. Ona je fakt moc milá a hodná holka. A mimochodem, ví o nás. O mně, že jsem... však vy víte a o vás, že jste zvěromágové."

,, Snad si jí to neřek sám?!" zeptal se rychle James.

,, Sama mi to řekla. Nevím, jak to zjistila."

,, Doufám, že to neřekne Evansové."

,, Neřekne."