Znala jsem Siriuse Blacka ✔

Že by se vážně změnil?✔

Začínala se mi vracet paměť a trpěla jsem jen občasnými výpadky. Zítra se hraje náš první zápas s Mrzimorem a Lily se mne pokoušela přesvědčit, ať raději nehraju, ale když už jsem si kvůli tomu nechala kapat třemdavu do ran třikrát denně, tak to teď prostě MUSÍM zvládnout. Potkala jsem Pottera a je v celkem bojovné náladě. Nedivím se mu, i já jsem se hrozně těšila a bála zároveň. Black se mi zase vyhýbá, nejspíš proto, aby se mnou nemusel mluvit. Jo a asi začnu chodit do soubojnického spolku pro budoucí bystrozory. Měla bych si vyplnit přihlášku a donést ji Mc Gonagallové. Snad na to zase nezapomenu. Teď mám namířeno do sovince, abych šla navštívit mou sovu pálenou- Rosemertu. Stoupala jsem po chladných kamenných schodech a uslyšela jsem třepot křídel. Nebyla jsem tu ale sama. Počkat, tebe znám, sakra, zatracená paměť.

,, Ahoj Helene, už jsem se bál, že jsi na mě zapomněla."

,, Ehm, ahoj, víš, je mi to trapné, ale já si nepamatuju, kdo jsi. Někdo mi vymazal paměť, teprve se z toho dostávám," řekla jsem a sklopila oči.

,, Já jsem Regulus, Regulus Black ze Zmijozelu, a před pár dny jsem tě zval na rande," řekl a usmál se na mě.
,, Vážně? A co jsem ti odpověděla?" zeptala jsem se se smíchem.
,, Že s tebou nikam nepůjde a teď odpal, bratře," ozvalo se za námi. Byl to Sirius.
,, Do toho ti nic není," odsekl Regulus a Sirius přišel blíž. Dívali se jeden druhému do očí, z nichž jim sršely blesky.
,, Pokud vím, tak jsi mi naposled dal nasrozumněnou, že ti na mně nezáleží a teď by ti mělo vadit, že bych šla na rande s někým jiným?"
,, Já jsem neřekl, že mi na tobě nezáleží!" křikl Sirius a Regulus se na nás nechápavě díval a těkal pohledem ze mě na Siriuse.
,, A záleží snad?" odpověděla jsem mu a on se poškrábal ve vlasech. To je tak těžký říct ANO?!
,, Sakra jo! Záleží mi na tobě a chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou nešla do Prasinek," vybuchl a podíval se na mě. 
,, Hele, já ji viděl první, vypadni, Siriusi!" řekl Regulus a já začala tušit, že tohle nemůže skončit jinak než bitkou.

,, Okamžitě toho nechte, chováte se jak malé děti, co se tahají o hračku!"

,, To se teda pleteš!" řekl Sirius a zřejmě mu chtěl dát pěstí, ale já si mezi ně stoupla.
,, Copak jste se oba úplně zbláznili?" křičela jsem na ně.
,, Tak s kým teda půjdeš?" zeptal se Regulus a Sirius ho vraždil pohledem.

,, S Remusem Lupinem a teď vypadněte, oba!" řekla jsem, otočila se a opřela o stěnu. Naštěstí mě poslechli, ale zahlédla jsem je, jak se žduchali na schodech. Snad si nic neudělají. Cítím se vážně mizerně. Pořád jsem si ale nevzpomněla, co mi tehdy Remus řekl a proč mi vlastně vymazal paměť. Posadila jsem se do výklenku, opřela si hlavu o stěnu a ucítila jsem, jak se v mých očích tvoří slzy a jedna pomalu stékala po mé tváři a ulpěla mi na rtu. Cítila jsem, jak byla slaná. Chvíli jsem se tam topila v sebelítosti, než jsem uslyšela kroky. Rychle jsem si utřela slzy a pod hábitem nahmatala svou hůlku. Čekala jsem, až uvidím toho, kdo mě vyrušil z mé "hluboké chvilky".  Ach, naštěstí to byl Remus, asi šel zkontrolovat svou starou sovu- kalouse ušatého. Když mě uviděl, tak se chtěl otočit a jít zpátky, ale rozmyslel si to. Zatraceně, co tu všichni se mnou mají za problém?! Dejte mi už pokoj.
,, Helene, jsi v pořádku?"

,, Jistě, neměla bych být?"
,, No, před pár minutami odsud vyšli Sirius s Regulusem a potom, no, ehm, trochu se poprali na nádvoří," řekl a přisedl si ke mně.

,, Je Sirius v pořádku ?! Teda, ehm chci říct, jsou v pořádku?"
,, No, ehm, došlo i na pěsti, ale Sirius je na tom líp, Regulus skončil hůř."

,, Jak hůř?"
,, Je se zlomeným nosem na ošetřovně. Zajímalo by mě, proč se tak poškubali."
,, Ono to je tak trošku i kvůli mně," řekla jsem upřímně a dala mu hlavu na rameno.
,, Aha, tak potom to chápu."