Znala jsem Siriuse Blacka ✔

Black n White není dobrá kombinace✔

Utíkala jsem přes školní pozemky a mířila do knihovny, kde by na mě měl čekat Remus. ZASE jsem se nekoukala na cestu a do někoho jsem vrazila. Fakt budu mít v genech něco z potlouku. Bouřkové oči, havraní jemně kudrnaté vlasy, počkat? Black?! Tentokrát ne Sirius, ale Regulus. Díky Merlinovi. Omluvně jsem se na něj podívala.
,, Promiň, měla jsem se dívat na cestu. Ty jsi Regulus, Siriusův bratr, že?"

,, To je v pohodě. Jo, bohužel. Regulus Black," řekl, usmál se a podal mi ruku. Musela jsem uznat, že byl vážně pěkný. A nebyl to ani takový hulvát, jako jeho bratr. Jeho jediná chyba byla, že chodil do Zmijozelu. Stiskla jsem mu pravici a on se stále usmíval tím svým svůdným úsměvem, který často používal i Black starší, když chtěl dostat nějakou holku do postele. Snad Regulus není takový sukničkář. 
,, Já jsem Helene Whitová, z Nebelvíru," to z Nebelvíru jsem dodala celkem tiše, ale on to přece jen slyšel. Pomalu pustil mou ruku a stále si mne prohlížel.

,, Škoda, Zmijozel by ti slušel víc," řekl potichu a zvedl obočí. Já jsem se usmála.
,, No, budu to muset u Moudrého klobouku reklamovat. Promiň, já tě asi zdržuju," řekla jsem rychle.
,, Vůbec ne," řekl a zasmál se mému vtipu o klobouku. Jak je možný, že jeden Black mě nesnáší a ten druhý je tak milý, i když do sebe narazíme jako dvě lokomotivy?

,, Nebudeš z toho mít malér, když se bavíš s holkou z Nebelvíru?"
,, Normálně to nedělám, ty jsi výjimka. Kvůli tobě bych i nějaké trable snesl."

,, Vážně? Jsi tak jiný, než tvůj bratr. Ty, na rozdíl od něj, nejsi arogantní hulvát."

,, Díky," odpověděl se smíchem. Bylo ale trochu vidět, jak se každou chvíli ohlížel.
,, Já už vážně raději půjdu, musím ještě do knihovny," řekla jsem a usmála se na něj.
,, Tak ahoj, Helene."
,, Měj se, Regulusi," řekla jsem a tentokrát jsem už opravdu POMALU šla do knihovny. Divila jsem se, jak mi jeden Black dokázal zvednout náladu, zatímco ten druhý mi ji permanentně kazil. Radši jsem už na nic nemyslela. Snažila jsem se jít automaticky a nevnímat nikoho kolem sebe. Sice mi to do knihovny trvalo víc jak pět minut, ale alespoň jsem cestou nikoho nesejmula. Jo, to jsem prostě celá já. Kdybych nebyla útočník, tak by mě jistě udělali potloukem. Vešla jsem dovnitř a očima hledala Remuse. Nakonec jsem ho našla na tom nezapadlejším místě celé knihovny, které bylo zároveň naše oblíbené.
,, Promiň, asi jdu už celkem pozdě," řekla jsem provinile. Remus tam na mě asi celou dobu trpělivě čekal a já si povídala s Regulusem. Cítím se provinile.
,, To nevadí, zatím jsem si sehnal knížky," odpověděl klidně Remus a podíval se na mě.

,, Opravdu se omlouvám za to čekání. Nejdříve mne zase dopálil Black senior a potom jsem vrazila do Blacka juniora. Nebudeme se ale zdržovat věcmi, co tě nezajímají, a vrhněme se na úkol," zamumlala jsem nervózně.

,, Zajímají, klidně mluv, poslouchám tě."

,, Proč se spolu vlastně Sirius a Regulus nebaví? Myslím kromě toho, že jsou v jiných kolejích."

,, Sirius o své rodině nemluví. Vím jen, že v šestnácti utekl z domova a že bydlí u Potterových."
,, To je mi líto. Proč se ale ke mně chová, jako bych byla úplný idiot?"

,, Tak to vážně nevím. Možná tě má rád..." dodal tiše Remus a sklopil pohled.

,, Ten? Beztak uzavřeli s Potterem nějakou sázku, že mě dostane do postele a pak se jenom budou smát, jak jsem mu pěkně nalítla."
,, Oni nejsou tak bezcitní, aby ti tohle udělali. Navíc, Tichošlápek letos neměl žádnou holku. Už jsem se začal bát, že je nemocný. Možná je jen zmatený tím, co cítí."
,, Nevěřím, že by se z takového sukničkáře najednou stal normální kluk. A už vůbec ne kvůli mně."
,, Myslím, že se podceňuješ," řekl jemně Remus a znovu se na mne podíval.