Let Me Be [CZ]

(1.)

"Hey, Franku!" ozvalo se z dálky.

'Kurva' pomyslel jsem si a přidal do kroku.

Potom jsem si uvědomil že jim stejně neuteču a že osud nezměnim. Tak jsem zase spomalil, a jenom očekával kdy přijde první rána.

Velká přestávka. Nejlepší část dne ve škole pro oblíbené lidi. Co víc vás může nabudit na další vyučování než výhled na pár volných minut bez učitelů, plných jídla a kamarádů. Potom jsou tu lidi jako já, které nenávidí skoro i vaše rodina. U nás mě má rád asi jen můj táta, a moje mladší sestra Madison. Je to moje nejlepší kamarádka a zároveň človíček o kterýho se můžu starat a můžu jí rozmazlovat. Sice je pravda že ona je ta známá, má nejvíc kamarádek, zná jí celá škola, a byla z nás dvou i ta hezčí.

Instiktivně jsem se otočil, ale to jsem neměl. Rozeběhnul se za mnou Benjamin. Benjamin je takovej ten školní rváč, ze kterého mají všichni respekt a bojí se ho. Já takovej nejsem. Nehodlam se poddávat nějakýmu blbečkovi kterej si myslí že je bůh. Sice to téměř každej den schytávam do břicha, ale pro mě to je jako výhra. Výhra že jsem vyhrál nad někým silnějším. On pro mě není žádná hrozba. Nemam za potřebí řídit se podle něj. A můj život je už dost na nic, takže pár ran do břicha mi neublíží. Stejně už tu dlouho nebudu. Je jen otázka času kdy mi přetečou nervy a podříznu se nebo si hodim mašli. 

Ben za mnou doběhnul, něco pronesl a pak mi dal facku. Chytnul jsem se za místo kde to bolelo nejvíc a spadnul jsem na zem. Ben se nade mě nahnul, chytnul mě za tričko, zvedl mě a dal mi ránu pěstí do břicha, přičemž se mi zatmělo před očima. Potom jsem cítil už jen silný náraz na zem. Byl jsem v místě kam nikdo nechodí, takže téměř nebyla šance aby mě někdo našel. Chvíli jsem jen ležel na místě, když už jsem uviděl světlo a stíny jsem se aspoň odplazil ke zdi, kde jsem se opřel. Když jsem se vzpamatoval zvednul jsem se, sice se mi lehce zamotala hlava ale ustál jsem to. Řekl jsem si že tohle nemam za potřebí s šel jsem pryč. Bylo mi jedno že mě klidně můžou vyhodit, protože tohle není poprvý. Stejně jsem na tu školu nechtěl. Nikdy nemůže být po mým. Už od sedmý třídy jsem chtěl na zdrávku, ale ne, matka mě musela hodit na uměleckou. Pomaličku jsem se šoural domů, ale jako bych to nečekal začalo pršet, tak jsem přidal do kroku. Přišel jsem domů, hodil tašku do skříně, zapnul notebook a následně i Facebook.

"Nová zpráva od uživatele Sebastian Thompson" 

Haj. Jo píšu už třetí příběh. Bude to příběh o známém člověku. Nemyslim si že ho bude znát úplně každej, ale někdo kdo se aspoň trochu pohybuje v EMO komunitě by mohl vědět o kom je řeč :) jestli chcete vědět kdo to je, pátrejte, nápověda je že jméno kluka je skutečné :) jinak jestli na to někdo přijde nikam to nepište, chci to na konec napsat ako samostatnou kapitolu, kdy budu trochu promlouvat do duše :D :)