Let Me Be [CZ]

(8.)

"C-co se děje?" zeptal jsem se doktora.

"Nevíme, asi nějaký záchvat, teď je na samotce, bude v pohodě" usmál se a rychle odešel.

Tý poslední větě jsem nevěřil. Vždycky když se tohle říká, ani sám doktor neví co děje a co se bude dít.

Jenom jsem se zachumlal do nemocničních peřin a na nepohodlné matraci se pokoušel spát. Po asi hodině neustálého převalování se, jsem to vzdal a měl chuť zabít svůj mozek, protožek tolik myšlenek a teorií neměl v hlavě ani Einstein. Pořád jsem myslel na to co se stalo. Pořád jsem doufal v to, že mu jen hráblo, nebo si z nás prostě dělal prdel, a doktoři to nepochopili, ale tomu jsem v podstatě sám nevěřil. Nevěděl jsem co bude dál. Sám to tu nezvládnu. Sice za mnou chodí ségra, ale není tady pořád. S Nicolasem se úplně nádherně kecalo. Máme stejný zájmy, jsme stejně retardovaný, jednoduše řečeno, takový lidi nepotkáte každej den.

Po další hodině převalování se a přemýšlení nad konspiračníma teoriema co se rodily v mé hlavě přišel doktor.

"Jak je mu?!" vychrlil jsem ze sebe hned jak vstoupil do dveří.

"Celkem v pohodě, zejtra ho snad pustíme zpátky sem, samozřejmě jestli budeš chtít, může být nebezpečný pro sebe i svoje okolí.." řekl.

"V pohodě, uhlídam sebe i jeho" řekl jsem v pohodě s úsměvem od ucha k uchu.

"Jak je tobě?"zeptal se doktor.

"Mě je celou dobře, a kdyby jste mě tenkrát nechali bylo by mi ještě líp" řekl jsem uraženě.

"Víš jak by bylo lidem kolem tebe smutno?" řekl 'dojemně'.

"Komu že?"

"Lidem kolem tebe. Kamarádi, rodina a tak."

"Jo tohle. No tak to si nědělejte iluze. Za tu dobu co tu jsem, což je cca týden tu byli dva lidi (za předpokladu že tam můžou návštěvy) tu byly dva lidi. Z toho je jeden člověk moje sestra, a ten druhej kluk kterýho jsem našel dva dny před tim na internetu. Vážně si myslíte že bych někomu chyběl?" ukončil jsem proslov.

"No.. Občas si myslíš že tě nikdo nemá rád, ale třeba je do tebe někdo tajně zamilovanej a nevíš o tom. Na střední se mi stalo že jsem miloval jednu holku, ale neměl jsem odvahu na to jí to říct.. Pořád jsem se odhodlával, každej den jsem si říkal že zítra jí to řeknu.. Potom několik dní nepřišla do školy. Myslel jsem si že je jenom nemocná, nebo je na dovolený. Za 14 dní ředitelka vyhlásila rozhlasem že se zabila. Doteď se za to nesnáším, měl jsem jí to říct, třeba by se nezabila.." říkal dojemně, že mu z toho i slza ukápla.

"A to mě má jako dojmout nebo co?" řekl jsem s výrazem debila.

"No to je jedno, ráno ti ho přivedeme." usmál se a zmizel.

Já se v posteli převalil na druhý bok, a zkusil jsem zavřít oči. Asi jsem na chvíli usnul, protože když jsem potom otevřel oči, seděla u mě ségra a koukala do mobilu.

"No sláva. Vítej ve světě živých."

"Tak promiň že jsem si po těžký noci zdřímnul. Jak dlouho jsem spal?" rozlepil jsem oči.

"Přesně teď, 2 hodiny a 59 minut." usmála se.

"Bože to jsem spal 3 hodiny?"

"To nevim, ty tři hodiny tu jenom sedim.." protočila očima.

"Aha.. Co jsi tu dělala tři hodiny kristova noho?!"

"No... Dopsala slohovku, pokecala s Obamou a vymyslela plán na to jak odbouchnout atomovku." řekl ironicky a koukla se z okna.

"Promiň, měla jsi jít domů."

"To je v pohodě, chtěla jsem ti něco říct..."

Ahoooj. Další díl zde, jak jsem slíbila trochu delší díl. Btw na psycho life je už skoro 6k čtení!! neuvěřitelnýý! Miluju vás <3