"Ahoj, nevadí že jsem si tě přidal? :3"
"Ne vůbec, jsem rád :)"
"To je dobře ^^"
"Stejně se musim zeptat.. Proč sis mě přidal? :D"
"Já nevim, vypadáš fajn :)"
"Dobře, počkej chvilku, jdu se najíst" odepsal jsem a sjel po schodech do kuchyně.
Vzal jsem si jablko, protože doma opět nic jinýho nebylo (a i to jablko vypadalo dost pochybně) a vylezl jsem schody, už kupodivu pomaleji než jsem je před chvílí sjel. Opět jsem si sednul k noťasu, a přečetl jsem si odpověď od Sebiho.
Sebi, protože Sebastian je moc dlouhý, a žádný oslovení pro něj nemam, prostě Sebi.
"Jsem tu, v ledničce nic není, takže jsem zůstal o jablku ._."
"O chudinko maličkej :D"
"S.O.S. normálně tady.."
V tom klaply vchodové dveře. Rychle jsem se odhlásil z FB, a zaklapl disley notebooku. Jestli přišel táta. Je to ok, kdyby zjistil že mam Fb jenom by mi řekl ať si dávám pozor, a neřešil by to.. Jestli přišla máma, byl bych na místě mrtvej. Proto FB držim v tajnosti. Jedinej kdo to z rodiny ví je Madison, u tý vim že to nikomu neřekne.
Sešel jsem schody, a přivítal tátu, kterej pravděpodobně přišel z práce.
"Co tak brzo?" zeptal se táta.
"Ptam se na to samý" odpověděl jsem s pohledem na hodiny, který ukazovaly teprve poledne.
"První ty" ukázal na mě.
"Ve škole mě zas zmlátili, tak jsem šel prostě domů, a teď přemýšlim jestli mě tam ještě uvidí." řekl jsem naprosto v klidu.
"Už zase? S tim se musí něco udělat.. Ví to třídní?" zeptal se ustaraně.
"Otče.. Ta mě nesnáší ještě víc než ty lidi" řekl jsem s lehkým uchechtnutím.
"Prostě se s tim musí něco udělat." prohlásil táta a odešel z domu.
Z okna jsem se koukal jestli jen stojí u dveří jak je to u něj zvykem, ale usedal do auta, a někam jel.
Lekl jsem se že jede třeba do školy za ředitelkou, pak jsem si uvědomil že vlastně neumí mluvit s lidma, tak jsem se zas uklidnil.
Šel jsem znova nahoru a napsal jsem Sebimu.
Dlouho neodepisoval, tak jsem si řekl že někam musel jít a neřešil to.
Vzal jsem si do ruky longboard že se projedu, ale v tom mi zazvonil mobil. Vzal jsem hovor a než jsem stihl něco říct, člověk na druhý straně se ozval rychleji.
"Čau, tady James, prosimtě, mam pro tebe kšeft, potřebuju nafotit pár fotek pro jednu novou firmu s oblečením. Mezi náma jsou to kšunty, ale budou z toho těžký prachy!"
"Ahoj, na kdy by to bylo?" zeptal sem se znuděně.
"Nevim, tak za 14 dní přibližně."
"Dobře, kde, v kolik?"
"To ještě nevim, zavoláme si později, musim jít. Čus" a ukončil hovor.
James je můj manažer, který mi schání různý práce a celově zajišťuje moje finance.
Vzal sem do ruky longboard a jel se project.
Haj. Jojjojo, nic jsem nevydala asi měsíc, možná víc, nevim. Jestli se ptáte proč vaše oblíbená spisovatelka nic nevydávala.. Tvůrčí krize, znáte to.. I tenhle díl je hroznej, příšernej, že bych ho vymazala ze světa, ale protože jsem na to moc líná, trpte :D užívejte školy (jak ironické) a mňau mňau!
ČTEŠ
Let Me Be [CZ]
Teen FictionJak víme, nikdo to v životě nemívá lehké. Ale nějak se s tím musíme vyrovnat. Je už jen na vás, jestli se přes to přenesete, nebo už nebudete moct, a jednoduše to ukončíte. !UPOZORNĚNÍ! V příběhu se objevují sprostá slova a vulgarismy :).. (Kdyby si...