Let Me Be [CZ]

(2.)

"Ahoj, nevadí že jsem si tě přidal? :3"

"Ne vůbec, jsem rád :)"

"To je dobře ^^" 

"Stejně se musim zeptat.. Proč sis mě přidal? :D"

"Já nevim, vypadáš fajn :)" 

"Dobře, počkej chvilku, jdu se  najíst" odepsal jsem a sjel po schodech do kuchyně.

Vzal jsem si jablko, protože doma opět nic jinýho nebylo (a i to jablko vypadalo dost pochybně) a vylezl jsem schody, už kupodivu pomaleji než jsem je před chvílí sjel. Opět jsem si sednul k noťasu, a přečetl jsem si odpověď od Sebiho. 

Sebi, protože Sebastian je moc dlouhý, a žádný oslovení pro něj nemam, prostě Sebi. 

"Jsem tu, v ledničce nic není, takže jsem zůstal o jablku ._."

"O chudinko maličkej :D" 

"S.O.S. normálně tady.."

V tom klaply vchodové dveře. Rychle jsem se odhlásil z FB, a zaklapl disley notebooku. Jestli přišel táta. Je to ok, kdyby zjistil že mam Fb jenom by mi řekl ať si dávám pozor, a neřešil by to.. Jestli přišla máma, byl bych na místě mrtvej. Proto FB držim v tajnosti. Jedinej kdo to z rodiny ví je Madison, u tý vim že to nikomu neřekne. 

Sešel jsem schody, a přivítal tátu, kterej pravděpodobně přišel z práce. 

"Co tak brzo?" zeptal se táta.

"Ptam se na to samý" odpověděl jsem s pohledem na hodiny, který ukazovaly teprve poledne.

"První ty" ukázal na mě.

"Ve škole mě zas zmlátili, tak jsem šel prostě domů, a teď přemýšlim jestli mě tam ještě uvidí." řekl jsem naprosto v klidu.

"Už zase? S tim se musí něco udělat.. Ví to třídní?" zeptal se ustaraně.

"Otče.. Ta mě nesnáší ještě víc než ty lidi" řekl jsem s lehkým uchechtnutím.

"Prostě se s tim musí něco udělat." prohlásil táta a odešel z domu. 

Z okna jsem se koukal jestli jen stojí u dveří jak je to u něj zvykem, ale usedal do auta, a někam jel. 

Lekl jsem se že jede třeba do školy za ředitelkou, pak jsem si uvědomil že vlastně neumí mluvit s lidma, tak jsem se zas uklidnil. 

Šel jsem znova nahoru a napsal jsem Sebimu. 

Dlouho neodepisoval, tak jsem si řekl že někam musel jít a neřešil to. 

Vzal jsem si do ruky longboard že se projedu, ale v tom mi zazvonil mobil. Vzal jsem hovor a než jsem stihl něco říct, člověk na druhý straně se ozval rychleji.

"Čau, tady James, prosimtě, mam pro tebe kšeft, potřebuju nafotit pár fotek pro jednu novou firmu s oblečením. Mezi náma jsou to kšunty, ale budou z toho těžký prachy!" 

"Ahoj, na kdy by to bylo?" zeptal sem se znuděně.

"Nevim, tak za 14 dní přibližně."

"Dobře, kde, v kolik?"

"To ještě nevim, zavoláme si později, musim jít. Čus" a ukončil hovor.

James je můj manažer, který mi schání různý práce a celově zajišťuje moje finance.

Vzal sem do ruky longboard a jel se project.

Haj. Jojjojo, nic jsem nevydala asi měsíc, možná víc, nevim. Jestli se ptáte proč vaše oblíbená spisovatelka nic nevydávala.. Tvůrčí krize, znáte to.. I tenhle díl je hroznej, příšernej, že bych ho vymazala ze světa, ale protože jsem na to moc líná, trpte :D užívejte školy (jak ironické) a mňau mňau!