Let Me Be [CZ]

(3.)

Docela mě překvapilo že jsem se ani jednou nerozsekal, i když jsem jel z docela velkých škrpálů. Celkově v Kanadě jsou hodně kopce, kopečky a tak. U mě platí zásada že ať je to sebemenší kopečíček, vždycky skončim s odřenýma kolenama. VŽDYCKY. 

Čekal jsem SMSku od Jamese, který mi měl napsat den a místo focení. Pomalu jsem se šoural domů, longboard v ruce, protože co si budem říkat, jezdit celej den na něčem je celkem vyčerpávající. Po chvíli jsem si řekl že ject je asi příjemnější než táhnou tu velkou dřevěnou věc co je těžká asi tak jako já. Došel jsem domů, a odemknul jsem vstupní dveře.

"Ahoj synu" řekla matka asi nejironičtěji co to jde.

"Ahoj mami.Co že ses odvážila pozdravit. U tebe bývá zvykem že nezdravíš mě ani tátu" protočil jsem očima.

"No vlastně jde o tvého otce. Volali z nemocnice že se zabil v autě. Prý někdo zavolal sanitku, ale než ho odvezli do nemocnice, selhaly mu orgány." řekla mi úplně v klidu. 

"Děláš si prdel?!" vyjekl jsem.

"Ne, nedělam" řekla opět v klidu a šla nahoru.

Já se opřel o zeď, a pomaličku sjel dolů. Začal jsem brečet. Dal jsem si ruce na kolena, a obejmul si nohy rukama. Seděl jsem tam takhle asi 15 minut, pak mě začla bolet hlava, tak jsem se zvednul, pro jistotu jsem zkontroloval jestli podemnou už není rybníček, vzal jsem si prášek a skleničku. Vylezl jsem schody nahoru a v koupelně jsem si napustil vodu do skleničky. Došel jsem pomalu do pokoje a sednul jsem si na postel. Dal jsem si do pusy prášek, a pak mě napadlo že bych mohl natočit takovýto "mega deep" video na snapchat, takže jsem odemknul mobil a zapnul snapchat. Natočil jsem video jak polykam prášek a zveřejnil ho na my story. Pak jsem si vzal prášek na spaní abych usnul, ale nějak se to zvrtlo a do ruky jsem si nasypal celou lahvičku prášků. Díval jsem se na ně, přemýšlel jestli mam nebo ne, pak jsem si řekl že jedinej koho mam je Sebi, a ten mě téměř nezná, takže když se to povede, bude to pro mě vysvobození ze šikany, matčino nálad a domácího teroru. Jako ve slow motionu (slou moušn :D) jsem si dal prášky do pusy, a pomalu je začal polykat. Průběžně jsem popíjel vodu, a když jsem měl ruku prázdnou lehl jsem si a za chvilku jsem usnul. 

Za chvíli jsem se probudil, s myšlenkou toho že jsem už mrtvej, nebo ty prášky absolutně nezabraly. Za asi sekundu jsem si uvědomil že nejsem u sebe v pokoji.

"Probral se!" ozval se hlas vedle mě.

"Bože, žiješ?" zeptal se nějakej kluk vedle mě. 

"Kdo jsi?" zašeptal jsem, protože se mi zvedal žaludek. "A kde jsem?" 

"Jsi v nemocnici, po tom co tě našla tvoje máma po předdávkování práškama." řekl ten kluk. 

Měl krásný černý vlasy, modrý oči okolo kterých měl černý stíny a v dolním rtu měl dva piercingy. 

"A kdo jsi ty?" řekl jsem opět potichu.

"Já jsem......" 

Pokračování příště madafaka :D 

Omlouvám se všem co tohle čtou, těch asi 40 lidí, každopádně jsem líná něco dělat, mimoto každej den přijdu ze školy tak v pět, takže není ani moc čas. :D každopádně tady je novej díl, snad se vám bude líbit :) BTW kdo si myslíte že je ten kluk? :) napište do komentu :)