Let Me Be [CZ]

(6.)

"Nom, jsem Frank" usmál jsem se.

"Dobře, proč jsi tady?" zeptal se roztomile.

"No, tak nějak pokus o sebevraždu předávkováním." usmál jsem se stylem ' všechno je mi jedno' a abych nebyl za idiota, zeptal jsem se na to samý, i když to bylo zcela zřetelný.

"Anorexie" ukázal na svoje vystouplý klíční kosti.

"Můžu se na něco zeptat?" řekl jsem do ticha.

"Pokud to nebude něco ohledně mojí váhy a mojí nemoci." zvedl ramena.

"Děkuju za odpověď" usmál jsem se mile, a hleděl jsem si svýho.

Výjimečně jsem to ani nemyslel ironicky. U lidí s anorexií mě vždy zajímalo jestli tím trpí jako nemocí, nebo jsou takhle šíleně hubený záměrně. Tenhle to má jako jeden z mála jako nemoc.

Po chvíli se zvednul a odešel neznámo kam, hádam že na záchod nebo objevovat svět Narnie. Za další chviličku se vrátil , podle čehož jsem usoudil že byl na záchodě, protože za tak krátkou chvíli by se nestihnul ani portnout do Narnie. Mimo skříň je na půdě, takže by nebyl tak v klidu kdyby vylez ty dvoje schody.

"Kde jsi byl?" nedalo mi to a zeptal jsem se.

"Objevovat cvokárnu. Jsem tu poprvý. Kupodivu" zvednul ramena.

"Vítám nováčka, já tu jsem už po třetí" ukázal jsem na něj a začal se smát stylem Joker nebo Harley. (Suicide Squad forever :) )

Nicolas se na mě podíval tak nějak 'rlly nigga' pak ale pochopil že se snaži ho rozveselit, a začal se smát taky. Sice ne tak jako já, ale smál se a to bylo hlavní.

Když vešel do dveří doktor, párkrát jsme se uchechtli a pak se jen tlemili.

"Nicolasi, pojď se mnou" řekl vážně a ukázal na něj.

Nikolas se zvednul, podíval se na mě a já z jeho výrazu bylo vidět něco jako : help me.

"Můžu jít s váma?" zeptal jsem se nečekaně.

"No. Jestli tak moc chceš, vadit to nebude" řekl zmateně.

Šli jsme po dlouhé nemocniční chodbě a já se pomalu přesouval směrem k Nicolasovi. Doktor si ho vedl po své pravé ruce, a mě z neznámého důvodů po levé. Když se doktor díval do desek na jakési papíry, oba jsme se nenápadně pošoupli dozadu a začali si povídat.

"Proč si to udělal?" zašeptal.

"Já nevim, vypadal jsi že se bojíš"

"No to je sice pravda, ale chodit si se mnou nemusel" usmál se.

"Ale chtěl" usmál jsem se taky.

"Kluci, na místa" řekl doktor.

Oba jsme strnuli, a rychle se přesunuli na původní místo.

Když jsme se přesouvali slyšel jsem tiché 'děkuju' které jsem pochopil bylo pro mě.

Jen jsem se usmál a zatočil jsem za doktorem.

Anoó, je tu další díííííl. Chybí 2 čtení do 100, pomalu začínáme něco dělat ^^ (pomalu ale jistě k vítěství :3) jinak jak se máte? Já byla teď týden doma, takže jsem skončila na PC s Comebackem a AHSkem :D nejlepší seriály tohle :33 tímto ukončuji proslov na prodloužení kapitoly a ahoj =°