Let Me Be [CZ]

(11.)

Promnul jsem si oči a pozdravil ségru.

"Už dneska?" zesmutněl jsem.

"Buď rád, tady Nicolas ti domluvil že půjdeš dřív" řekl vesele doktor.

"Jo... To je super.. Můžu být ještě chvíli s Nickym sám?" usmál jsem se a očima jsem poprosil doktora. 

"Jistě" řekla nejistě ségra a zatáhla doktora ven z pokoje.

"Proč?" sedl jsem si k Nickymu na postel.

"Já ani nevim.. Viděl jsem jak tě to tu štve, tak jsem domluvil ať jdeš dřív. Kort když máš bydlet se svojí ségrou.. Budete se mít fajn, pro mě je stejně lepší tu zůstat. Nemám se na co těšit.. Ty začneš novej, lepší život." usmál se povzbudivě a odešel do koupelny. Tím ukončil náš rozhovor. 

Já jsem se smutně zvednul z postele a šel otevřít dveře. 

"Kdy jedem?" zeptal jsem se ségry která tam stála a bavila se o něčem s doktorem. 

"Můžem hned. Obleč se a jedem" hodila po mě věci.

"Dobře.." vzal jsem si věci a šel se oblíct. 

Měl bych být šťastný a veselý z toho že jdu domů o to víc z toho že jdu dřív než jsem měl... Ale já nejsem.. Chci tu být ještě pár dní. Vím že mě Nicolas potřebuje.. Sám to tu nezvládne. Na druhou stranu musím být trochu sobecký, přecejen je to psychárna, je to tu psycho.. (kupodivu)

Hodil jsem na sebe černý triko bez potisku a černý džíny s dírama na kolenou. 

"Tak jdem" řekl jsem smutně, a šel po dlouhý nemocniční chodbě. 

Došli jsme k autu, a za mnou se zjevil Nicolas. Skočil na mě a objal mě. Bylo to asi nejdelší objetí v mým životě, bodejť by ne, bylo od něj asi i poslední..

Nasedl jsem do auta a začal brečet. Setřel jsem si slzy a mával jsem Nickymu, který stál vedle doktora a taky mu začínaly slzet oči. Slyšel jsem jak ségra nasedá do auta a startuje auto, tak jsem jenom dýchnul na sklo tam se vytvořil flek, do kterého jsem prstem nakreslil srdíčko. 

Nicky se smutně usmál a my odjeli pryč. Město se změnilo. (za předpokladu že tam byl dlouho, cca 2 měsíce.)

Všude je na zemi listí, venku je zamračeno a vypadá to že bude každou chvílí pršet. Pomalu jsme přijíždeli domů, venku začínali padat první kapky a sestra odemknula dveře od baráku. Teoreticky se nic nezměnilo, akorát tu byl větší bordel.. Šel jsem k sobě do pokoje, co jsem pochopila ségra si vzala mamky bývalou ložnici a její pokoj se bude předělávat asi pro návštěvy.

Měl jsem hlad, protože z těch nemocničních jídel se nedalo nic jíst, takže jsem většinou snědl pár soust a často jsem se přemáhal abych neletěl hned na záchod. Šel jsem pomalu po schodech, a pobrukoval si text Lost In The Echo od Linkin Park.

  "In these promises broken, deep below
Each word gets lost in the echo..."

V tu chvíli mi zazvonil mobil. Lekl jsem se, protože jsem si neuvědomil že jsem si ho nahoře dal do kapsy, a přitom byl k mému překvapení nabitý. 

"Ano?" zvedl jsem hovor.

"Ahoj, jsem Mike" ozvalo se z telefonu.

"Emmm, kde jsi vzal moje číslo?" 

"To není podstatný. Ale jestli chceš mít klidnej život poslouchej mě..."

Ano další díl, je delší, a co víc začíná se něco dít! Jste nečekali. Každopádně většina lidí má čtvrtek pátek volno, takže užívejte.. Nějakej svátek a ředitelský :)