Zimní víla 2

15.Part- Čas na hodinky

 „Louisi, co chceš teď dělat?" obejmul ho. Měl skvělí pocit z toho, že měl u sebe konečně svého miláčka, ale pořád ještě neměl vyhráno.

„Mám možná takový malý nápad." Louis se na něj podíval a čekal, co řekne.

„Povídej, Harry."

„Takže teď vyjdeme nepozorovaně ven a utečeme nějak daleko, kde nás ten debil nenajde." Zářivě se usmál.

„Ehm, Harry a co Zayn, Liam a Niall? Ty tu necháme?!" Harry se od něj odtáhl a zakoukal se na strop.

„Máš pravdu. Je to beznadějné.. stejně by nás našel."

Louis ho najednou chytl za rameno. „Ano, našel," otočil jsem se k němu a on mu chytl ruce, „nesmím riskovat, že si mě zase spleteš s tím lhářem."

S těmi slovy vytáhl z pod kabátu, šedivý náhrdelník s písmenem „H".

„Tu máš. Vyměníme si je." Harry na něj nechápavě pohlédl.

„Já budu teď mít řetízek s písmenem „L" a ty s „H" takže Orniase poznáš podle toho, že bude mít s „H". Chápeš to?"

„Chápu. Tak dobře teď tě už poznám, ale to neřeší celý náš problém." řekl smutně Harry.

„Nechvátej tak, šmudlo. Zbytek plánu je jednoduchý." odmlčel se, „takže teď bude většina na tobě musíš Orniasovi ukrást hodinky, ale musíš to zvládnout do večera, protože tuším, že brzo ráno bude uskutečněna moje poprava."

„Nedovolím, aby tě popravili!! A k čemu ti budou Orniasovi hodinky?"

„To ti řeknu až mi je přineseš nemůžu riskovat, že se to někdo jiný dozví." Harry sklonil hlavu a přikývl.

„Teď zavolej sluhy ať mi zase dají pouta a pak udělej, co musíš.."

Doopravdy vůbec nechtěl, aby Harry odešel, chtěl sním být napořád, obejmout ho a nepustit.

„Dobře, dej na sebe pozor." Odpověděl Harry, ale ještě než odešel dal Louisi pusu na rty a pak rychle odešel ze dveří.

--

„Tak teď je všechno na mě," pomyslel si Harry, „co to, ale toho Louise napadlo? Ukrást mu hodinky? Jak to mám sakra udělat? Když to Louis tak moc chce určitě to nebude obyčejná věc, pamatuju si, jak se na něj pár krát Ornias koukal, jako by tam bylo něco zajímavého."

Harrymu, ale do myšlenek pořád lezl ten krásný pocit, když mu dal Louis pusu. Ach, to si ještě počká teď má jen hnusnou napodobeninu, kterou teď trochu pozlobí.

Vyšel na nádvoří a rozhlížel se, zda uvidí Orniase.

Měl zrovna štěstí bavil se zrovna s Niallem u nedalekého domu. „Když jsme tu popravu oddálili, co to trochu oslavit. Koupíme pořádného vepře a.." rozplýval se Niall, vypadalo to, že on vůbec netuší, co se tu doopravdy děje.

„Co takhle koupit rovnou celý tržiště, Zdravím." řekl Harry, byl vcelku dost vytočený a tyhle kecy ho ještě víc štvali.

„Co se děje, zlato? Je nějaký problém s tím podvodníkem?" pověděl přehnaně starostlivě Ornias.

„Když je řeč o něm, ano jsem z toho celý nějaký smutný." předstíral, že si utírá slzy a čekal na jeho reakci.

„Jak-k bych ti mohl zlepšit náladu?"

Přemýšlej Harry, proč by si měl sundat hodinky.

„Co takhle si dát," a v tu chvíli ho to napadlo, „..vodní bitku!" zakřičel a popadl kbelík s vodou a celého ho polil. Hodinkám určitě bude vadit ta malá sprcha. Na sobě měl bohužel kabát, přes který mu to neublíží.

Jenže Harry se nevzdal vzal si kyblík a přiběhl k němu, on se na něj jen usmál, jenže to co Harry udělal nečekal. Polil mu rukáv, kde měl ty hodinky.

„Co to děláš, ty hajzlíku?!"

„Ale, zlatíčko vždyť to je jen malinko vodičky."

„Tak malinko jo?" Harrymu se v tu chvíli zdál Ornias nějaký divný, ale najednou ho Ornias popadl do náruče a chtěl ho vykoupat ve studni.

„Počké-éj! Co takhle.. raději zajít ke mně do ložnice?" Harry čekal, že se Orniase bude vymlouvat on přece není na chlapečky, jenže on se pousmál a zamířil jiným směrem.

Harryho teď udivovali dvě věci, proč sním chce do postele a proč ho Liam tak bedlivě sleduje?

Odpověď na obě z otázek znal Louis, ale ten vám to nepoví, haha. (však vám to dojde jste chytrý :D)

„Copak, Harry, bojíš se?"

„Né, já se ničeho nebojím." Doopravdy- No, fuj to je hnusák, pomoc! Dámy a pánové, Vítejte v Harryho myšlenkách.

Už byli v pokoji, Ornias ho položil na postel a naklonil se k němu. „Co chceš, abych si sundal jako první?"

Hodinky *.* Bože, tohle vážně není Ornias, že by někoho jiného proměnil v sebe? Přece jak jsem měl ten divný pocit, v tu chvíli se s někým vyměnil, určitě.

„Já čekám, Harry?" zavrněl mu do ucha.

„Já.. co tak začít.. třeba.. tím kabátem?" Nesmí to být podezřelé.

Sundal si kabát a něžně ho pohladil po tváři. „Teď jsi na řadě ty."

Tak za prvé moc se omlouvám!!!! Že nic nevycházelo takovou dobu.

Moc se na sebe zlobím! Už se to nestane... snad. :c

Doufám, že ještě mám nějaké čtenáře pokud, ano určitě napište do komentu jak jste si nový díl užili.