4. Kapitola

35 4 0
                                    

Celý den proběhl jako normálně - zase jsme psali na matice nějaký test, pak ještě na češtině a angličtině, nic nového se nestalo.

Když nás konečně vypustili, zamířila jsem ke skříňkám, a vytáhla klíčky.

Hodila jsem na sebe ten modrý baloňák, a vyběhla ze školy.

Najednou jsem uviděla toho kluka z autobusu - toho, který po mě ráno koukal.

Teď se na mě díval taky. Opíral se o velký dub na proti vchodu do školy, s rukama založenýma do sebe.

Uhnula jsem pohledem a otočila se směrem doleva na autobusovou zastávku.

"Beth, počkej!" Ozval se za mnou zničehonic.

Přešla jsem to a pokračovala dál.

"Heeej!" To už jsem slyšela jak se za mnou kluk rozeběhl. Zastavila jsem se, napřímila hlavu a pomalu se na něj otočila.

"Odkud víš moje jméno?" Zeptala jsem se.

"Já tě znám, Beth," odpověděl a pousmál se. "Potřebuju si s tebou popovídat."

"Neee, promiň, ale čeká mě doma moje máma," vyhnula jsem se konverzaci. Vážně se mi z něj dělala husí kůže... jak mě mohl znát?

Už jsem se chtěla otočit, když řekl: "Tvoje máma? Pokud vím, jsi adoptovaná."

To mě zarazilo. Dobře, jméno se od někoho mohl dozvědět, ale tohle? Nikomu jsem o tom ještě neříkala...

"Beth Ayness. Patnáct let. Rodiče jsi nikdy nepoznala. A teď, po pěti letech v dětském domově, žiješ v Londýně, co?"

Nebyla jsem schopná říct ani slovo. Otočila jsem se a rychlým krokem zamířila k zastávce. Cestou jsem ještě cítila, jak mi jeho pohled skoro propaloval záda.

Alive Again - Born Again IdentityKde žijí příběhy. Začni objevovat