Chris & Cory

2.

Další den ráno se Alice vzbudila až mnohem později než obvykle. Pomalu se vymotala ze své bílé deky a nohy si položila na ledovou podlahu. Chvíli jen tak seděla a nechávala svoje, z postele rozehřáté, nohy zvyknout si na chlad. Až potom se mohla rozejít k oknu bez obav, že se z jejích nohou stanou kousky ledu. Rukama se opřela o parapet, svoje červené vlasy nechala volně spadnout na ramena a zadívala se ven. Pod okny zrovna zaparkoval pošťák. Jako každou neděli i dnes sem donesl letáky, málokdy se ve schránce objevilo něco jiného a tak Alice už před delší dobou ztratila zájem o to, vyběhnout ven a zjistit co se ve schránce nachází nového.
  Ještě chvíli sledovala dění na ulici, kde se stejně jako Alice právě probouzeli i okolní sousedi. Každá neděle u nich doma probíhala stejně, dorazily letáky, Alice byla zima na nohy a na ulici se zastavovali lidé, jen proto aby si mohli vyprávět, co všechno je v jejich životech nového a na oplátku aby zjistili co jiného je v životech jejich známých.
   „Alice, pokud chceš snídat, tak koukej vylézt a dojít do kuchyně," ozvala se vesele odněkud z domu, zřejmě právě z kuchyně, mamka Alice. Byla velmi hodným a laskavým člověkem, ale pouze do doby než někdo zameškal jídlo. Trvala na tom, že člověk musí jíst pětkrát denně a nesnesla žádné výjimky. Zároveň odmítala aby někdo z její rodiny jedl někde jinde, než v kuchyni. 

„Už jdu!" odpověděla jí její dcera a urychleně odešla od okna, směr snídaně. Svojí mamku měla nadevše ráda, možná protože si byly hodně podobné, jak vzhledem tak hlavně i povahou, a tak si byly i velmi blízké.

„Dobré ráno, mami" objala ji a až poté si vzala míchaná vajíčka, která byla nachystána na kuchyňské lince. 

„Dobré," usmála se její mamka, „jaký byl koncert?"

 „Skvělý, možná zatím nejlepší co jsem viděla," odpověděla upřímně Alice.

 „Tak to jsem ráda," odvětila, zatímco už netrpělivě vyhlížela svého manžela, který pracoval jako hlídač v obchoďáku a právě měl za sebou noční, po které se vždy vracel velmi unavený.

  „Jsem doma!" ohlásil se už očekávaný muž a i přesto, že na něm byla únava znát se vydal políbit svoji ženu a pozdravit dceru.

 „Slyšíme," ozvaly se obě dvě se smíchem. Ve stejnou vteřinu do kuchyně vešel otec Alice. Byl to muž po čtyřicítce, který byl ovšem stále velmi vysoký a na první pohled bylo vidět, že je velmi přísný. Kromě jeho rodiny a jejich nejbližších však málokdo tušil, že pod přísným obličejem se schovává muž, který je velmi hodný a nadevše miluje svoji rodinu. 

„Alice, přišel ti nějaký dopis," podivil se, když se probíral letáky, co právě donesl ze schránky. Alice i její matka se jako na povel otočily.

 „Cože? Mně a dopis?" divila se mladší z nich, ta které byla informace o dopise určena především.

 „No ano, je na něm tvé jméno," podával jí ho už otec. Alice na nic nečekala, touha po zjištění, co se v dopise skrývá, byla silnější než zájem o další rodinné debaty, a tak popadla obálku a rozběhla se do svého pokoje. Urychleně si do ruky vzala nůžky a opatrně, tak aby byla co nejméně poškozena, vydala ven malý papírek.

 
Jsi krásná, více než asi tušíš. Ne jenom na povrchu, ale i uvnitř,
                                                                                                                                  C.
Alice pozorně prohlédla celou obálku, zdali se v ní neskrývá ještě něco a když zjistila, že tam opravdu už nic neobjeví, posadila se na postel a malý, přesto ale nádherný vzkaz, si přečetla znovu. A poté znovu a znovu a znovu, četla si vzkaz pořád dokola, možná proto aby zjistila kdo by to mohl psát, možná ale i proto, že ji vzkaz zahřál u srdce. 
Málokdy si něco nechala pro sebe, obvykle její rodiče i její přátelé věděli o všem, co Alice zažila. Avšak dopis od někoho neznámého, navíc tak milý, byl něco, co si rozhodla nechat pro sebe, jako svoje tajemství. Když se jí později rodiče zeptali, kdo jí psal, vymluvila se, že to byla pouze reklamní zpráva od kosmetické značky, kterou používala. Její rodiče neměli důvod jí nevěřit, vždyť nikdy nic nezamlčovala a tak jí uvěřili. Svým přátelům se o tomhle dopise nikdy nezmínila, ovšem nemohla tušit, že jedním dopisem to nekončí a že nakonec bude i tohle tajemství prozrazeno.

Tak máme tu další díl. Do komentářů mi opět můžete napsat, co si o tom myslíte. Ocením i kritiku,

~Lucky-Lee~