Chris & Cory

6.

Během dopoledne Alice sice získala pár pochybností, jestli dělá správnou věc a jestli to vůči tomu klukovi není nefér. Emma ji ale rychle přesvědčila, neboť jí vysvětlila, že Chris bude nadšený, když bude trávit s Alice jedno odpoledne a pro ni to bude také hodně výhodné, takže nakonec to bude dobré pro oba. S tím Alice musela souhlasit a tak po škole, když vycházela ze školy už byla připravená pro dobro svého budoucího vztahu s Corym, odpoledne s metalistou nějak vydržet. 

Chris stál opřený o zábradlí a pohled měl upřený k východu ze školy. Když konečně zahlédl Alice scházet ze schodů, pomalu se vydal za ní. 

„Ahoj," pozdravil ji a usmál se. Odpověď mu však bylo pouze kývnutí hlavou a chabý úsměv. Pokusil se nedat rozhodit. 

„Tak kam půjdeme?" zeptal se, i když v hlavě se mu přehrávalo jedno určité místo, kam by se s ní rád zašel podívat. 

„Nechám to na tobě," odpověděla konečně alespoň trochu mile Alice.

 „Fajn," spokojil se s odpovědí Chris a pohledem dívku vyzval aby ho následovala. 

Cesta probíhala v tichosti, Alice byla myšlenkami někde trochu jinde a Chris se kromě toho, že se soustředil na cestu, zabýval krásou dívky, co kráčela vedle něj. Stále jakoby nemohl uvěřit tomu, že s ním opravdu někam šla. Nakonec dorazili ke kopci co se nacházel na úplném kraji města.

 „Nebude ti doufám vadit vylézt až nahoru," zděsil se Chris. Až teď mu došlo, že vlastně vůbec neví, jestli nebude mít Alice s procházkou na vrchol kopce problém.

 „Ne, v pohodě," uklidnila ho a sama zatočila na úzkou, klikatou cestičku plnou kamení. S výškami si starosti nikdy nedělala, naopak milovala, když měla velký výhled. Chris šel pomalu za ní a dobrovolně ji nechával ať vede. Pouze když už byli úplně nahoře ji nasměroval k velké betonové plošině, na které se dobře sedělo. Byla postavena na skvělém místě, i když si člověk sedl stále měl dokonalý rozhled a viděl téměř na celé město. To jak se tam plošina objevila už přestal řešit před pár lety, spokojil se s tím, že na ni kromě něj snad nikdo nechodil. Nikomu se asi nechtělo škrábat do kopce a tak i dnes měli s Alice výhled pouze pro sebe. 

Posadili se vedle sebe, samozřejmě s velkým odstupem, což byla práce Alice, a potichu sledovali okolní krajinu a město, které se rozprostíralo pod nimi.

 ,,Ty nejsi moc ukecaný, viď?"

,,Ne," odpověděl stručně Chris. Až tady, na tomhle místě, kde se kromě zpěvu ptáků a zvuků ze silnice nic jiného neozývalo, Alice došlo, jak moc má Chris hluboký hlas. Samotnou ji to překvapilo, na to kolik mu bylo, to bylo lehce zvláštní.

,,Co budeme dělat?" snažila se Alice rozproudit nějakou konverzaci, jelikož měla pocit, že jinak umře nudou.

 ,,Písničky?" navrhl stručně a už tahal z kapsy zamotané černé sluchátka. Potom co je rozmotal, Alice jedno podal a druhé si sám strčil do ucha. Zapojil je do mobilu a pustil první píseň od Skillet co našel.

,,Ty je taky znáš," podivila se Alice.

,, Potkali jsme se na koncertu," zamračil se na ni. Bylo mu líto, že si na jejich setkání ani nepamatovala. Po tomhle velmi krátkém rozhovoru se opět oba odmlčeli a zaposlouchali se do textu a melodie písně. 

Chris se ze začátku pokusil k Alice přiblížit, jakmile si ale všiml jejího odtáhnutí, ihned toho nechal. Nejspíše tam takhle spolu seděli docela dlouho, protože když se podívali na hodiny, zjistili že už by oba měli být dávno doma. „Už musím jít,"

 „Doprovodím tě,"  

„Ne, děkuji. Půjdu sama," odmítla Alice. Ne snad proto, že by jí byl Chris až tak moc nesympatický. To ne, vlastně by se dalo i přemýšlet o tom, že odpoledne bylo vcelku příjemné. Jenže Alice měla obavu, že by Chris chtěl zkusit něco víc a to ona nechtěla. Nelíbil se jí, nebyl její typ a navíc možná měla šanci chodit s jeho bratrem. Takže pro oba bude lepší, když půjdou domů sami. 

Proto se pod kopcem krátkým „ahoj" rozloučili a každý se vydal svým směrem. Do čtvrti, kde bydlel Chris a Cory to odsud nebylo daleko, zatímco Alice musela jet domů autobusem. Nastoupila dovnitř a našla si volné místo. Prakticky ani moc hledat nemusela, v celém autobuse bylo maximálně sedm lidí a to i s řidičem. Nebylo čemu se divit, venku už byla tma a rozumní lidé seděli doma v teple. Zvláštní, že na kopci si Alice ani neuvědomila, jaká jí byla zima. 

Každopádně teď už to cítila až moc a tak doma okamžitě šla objevovat svojí zahřívací mikinu, kterou by si nikdy na sebe nevzala ven, protože si v ní připadala extrémně tlustá, ale na zahřátí doma byla úžasná. V mikině si sedla na postel a začala procházet veškeré sociální sítě,co na mobilu našla. Ve sluchátkách ji přitom provázely hity z 80. let. Tak nějak ji napadlo, že kdyby někdy chodila s Corym, mikinu by musela obětovat. Za tuhle cenu by ji to ale ani nevadilo. Byla by schopná obětovat mnohem víc, za chvíle strávené s ním. 

Ahoj, 

pár lidí mi ve zprávách napsalo, kdo z autorů na Wattpadu je mojí inspirací. Proto jsem tento díl věnovala @Mia-Moon, dle mého názoru jsou její příběhy skvělé. A konkrétně příběhy z hudebního prostředí, jsou mou velkou inspirací. Jinak v dalším díle se už konečně objeví i Cory, takže se máte na co těšit. 

~Lucky-Lee~