Chris & Cory

5.

Další den ráno, Alice probudil jasný nápad. V žádném případě, ani kdyby ji někdo mučil, Corymu nepřizná, že ví o dopisech. Bylo to jako kdyby jí někdo v noci ze shora poslal myšlenku a ona hned co se probudila, zprávu obdržela. Ještě večer předtím byla na vážkách, teď už si ale byla jistá. S radostí, že problémovou situaci vyřešila, spustila nohy z postele a položila je na podlahu. Tenhle pohyb jí připomněl ráno po koncertu Skillet, dobu, kdy dorazil první dopis.  Dnes ovšem neměla čas, čekat na příchod pošťáka. Už takhle sebou musela opravdu hodně pohnout, aby nepřišla pozdě. Snídani do sebe rychle hodila, popadla svačinu a už byla ze dveří venku. 

I když už byla zima, tady nikdy nesněžilo a i v zimě se chodilo maximálně v mikině. Alice i z tohohle důvodu milovala svoje město. I přestože že miluje Vánoce, zimu nesnáší. Zimní sporty ji nikdy nebavily, nelyžuje a podobné aktivity nevyhledává. I dnes měla pouze bílou mikinu s kapucí ve které byl uvnitř kožíšek. Do školy dnes dorazila v rychlostním tempu, div že neběžela. 

U školy už postával nám známý metalista, Chris. Jako pokaždé, čekal na příchod jedné, pro něj dokonalé dívky a do školy se mu nechtělo. Když zahlédl její netypické vlasy, vlát ve větru, rozbušilo se mu srdce. Teď, když věděl, že je tady, už mu nic nebránilo v tom otočit se a zamířit dovnitř. Nikdy se nezastavoval, na těch pár přátel co měl nečekal a rázoval si to přímo do třídy. 

Alice se mezitím, co před Chrisem pár lidí uhnulo na stranu, to mimochodem dělali jenom ti, co stále věřili tomu, že metalisté vyznávají satana, svěřila Emmě se svým rozhodnutím a pohledem vyhledávala Coryho, když se jejich pohledy potkaly ve vzduchu,  pousmála se na něj a nemohla uvěřit vlastním očím, když zjistila, že Cory se usmívá také. Ani Emma nechápala jak je možné, že najednou pan dokonalý věnoval její kamarádce tak krásný úsměv. O téma na celou hodinu měly ty dvě postaráno. 

Po hodině se Chris konečně odhodlal k nějakému činu. Po tom co naší redhead zahlédl na koncertu, byl rozhodnutý, pozvat ji někam ven. A dnes měl pro něj nastat ten osudový den, kdy překoná svojí nervozitu a půjde do toho. 

Na první pohled odhodlaně vykročil směrem k Alice. Pro všechny případy nekoukal nikam kolem sebe, pouze upřeně sledoval její záda, které se pořád přibližovaly. Když už byl u ní tak moc těsně, až ji málem porazil, zaklepal jí zlehka na rameno.  Alice se s radostí v obličeji otočila, ovšem když zjistila, kdo se dožaduje její pozornosti, úsměv ji zase přešel. Potají doufala, že by to třeba mohl být Cory a tak není divu, že pohled na vysokého kluka s dlouhými vlasy ji nepotěšil. 

„Co potřebuješ?" zeptala se a modlila se, ať to nevyzní tak otráveně, jak se cítila.

 „No, já.... Teda, promiň. Nezašla by jsi někdy někam ven? Nebo klidně i dovnitř, to by mně bylo jedno...." vykoktal ze sebe zmatenou žádost.

 „Upřímně, promiň, ale já na takové věci nemám čas. Nezlob se," omluvila se Alice a otočila se, aby mohla rychle vyrazit za Emmou.

 Chrisovo tiché „V pohodě," už nezaslechla. 

„Co ti chtěl," zajímala se Emma, která měla možnost vše vidět z dálky.

 „Chtěl se mnou jít ven, no tak jsem se mu omluvila, že nikam nepůjdu. Jak bych taky mohla, když pořád čekám na to až se Cory rozhoupe," přetlumočila rozhovor Alice. 

„Počkej ty nevíš kdo to je?" téměř vykřikla Emma. 

„Ne, měla bych to snad vědět?" „Jo, to je bratr tvého pana úžasného, Coryho. Musíš s  ním jít ven, třeba se pak ke tvému miláčkovi dostaneš blíž." radila zkušená kamarádka.

 „Počkat, to myslíš vážně?" rozhodila rukama Alice a začala spřádat plány. Co musí udělat, ji napadlo během krátké chvilky. Rychlým krokem se vydala směrem, kudy tušila, že odešel i Chris.

 „Kam letíš," ozvala se za ní zmatená Emma. 

„Něco si musím zařídit," objasnila napůl Alice a pospíchala, zklamaného metalistu objevit. 

„Chrisi, počkej," zaslechl za sebou kluk, který byl momentálně docela dost ublížený a s překvapením se otočil.

 „Alice?" vydechl, více slov ze sebe nedostal. „Já... změnila jsem názor. Moc ráda s tebou půjdu ven. Co třeba dneska odpoledne? Máš čas?" vysypala ze sebe bez nádechu.

 „Jo, to se mi hodí. Super, ale co tak najednou," nechápal.

 „No, to neřeš. Tak po vyučování před školou?" ujistila se a potom stejně rychle, jako Chrise doběhla, zase zmizela v davu lidí. 

Chris nejprve několikrát nechápavě zavrtěl hlavou a až po dlouhé době, co jen tak stál na chodbě, mu došlo, na čem se právě s dívkou, která se mu na první pohled líbila, domluvil. Bez ohledu na ostatní radostně vykřikl a za tichého broukání se vydal zpět do své třídy. Najednou ho už den strávený ve škole tak netrápil, spíše ho chtěl mít co nejrychleji za sebou. Nemohl se dočkat na odpoledne, strávené s Alice. 

No a je tu další díl, který bych chtěla věnovat @BrieRunner protože si to za její krásné komentáře zaslouží. Určitě mi opět můžete dát vědět jestli se vám díl líbil a co si o něm myslíte.

Lucky-Lee