Mortem-Lux

Učení.

Zavrhla jsem realitu. 

Nepotřebovala jsem ji. 

Nebýt mého světa, už bych v ní dávno nebyla.

Jen on mě držel naživu.

**

Moc si na to období nevzpomínám. Nějak jsem existovala, nejspíš. V myšlenkách ztracená ve světě, jež neslo název Mortem-Lux.

Luštila jeho tajemství.

Snažila se začlenit.

**

Nejvíc mi pomohlo mé objevení v jedné malé vesničce. Totožné se mnoha dalšími.

Tiše jsem se procházela mezi domky, nakukovala ostatním bytostem do života prostřednictvím oken a posléze, tam na louce za vesnicí, jsem je zahlédla.

Jeden postarší muž, s chlapcem o něco málo mladším, než jsem byla já sama. Sbírali bylinky. O něčem si povídali.

A já jsem zamířila k nim. Schovaná jsem poslouchala o čem si povídají.

Ten muž mu vyprávěl o tom, co všechno umí.

Mluvil tajemství bylinek, povídal o jejich moci, když se natrhají ve správný čas a na správném místě.

Klučina byl zvědavý, nevěřil mu, že dokáží tolik.

A muž se jen usmál vědoucím úsměvem, načež vytáhl z kapsy maličkou lahvičku, natáhl ji k chlapci a nabídl mu. Však uvidíš, kdo bude mít pravdu, jako by výraz jeho tváře říkal.

Nevaroval toho nebohého chlapce, že když se napije, zhroutí se ve křečích na zem.

Ale myslím, že to nás o těch malých, zdánlivě obyčejných a nepotřebných bylinkách přesvědčilo oba.

**

V tom muži se zrcadlila moje šance. 

V tom muži se zrcadlilo vše, po čem jsem toužila.

Ten muž byla má naděje a spása.

Bylo mi jasné, že na tu mýtinku se budu ještě mnohokrát vracet.