Mafia 2 /CZ/

Dopis

Takže... Dělala jsem si takový seznam, kolik bude asi kapitol a vyšlo mi, že něco kolem 20 (+/-). Jo, je to kratší než Mafia 1, ale co nadělám...

. . .

*o měsíc později*

Marinette's POV

Sluneční paprsky mě pošimraly na tvář, čím mě probudily ze sladkého spánku.

Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Stisk Adrienovych rukou na mém břiše zesílil, z čeho usuzuji, že už je vzhůru.
Protáhla jsem se.

,,Dobré ráno," řekl sladkým hláskem a políbil mě na tvář.
,,Tobě taky," usmála jsem se.
,,Jak ses vyspala?"
,,Dobře," zamumlala jsem ještě napoly v spánku.
,,A jak se vyspal prcek?" zeptal se s ještě větším úsměvem a pohledem upřěným na mé břicho.
,,Taky dobře," zasmála jsem se. Adrien se trochu sklonil a políbil mě na břicho. Pak šel s polibky výš a výš, až si nakonec přivlastnil mé rty.

,,Co si dáš k snídani?" zeptala jsem se, když se Adrien po své ranní sprše objevil v kuchyni.
,,Jako vždy," mávl nad tím rukou a sedl si za stůl, na který jsem mu o chvíli položila jeho oblíbené čokoládové lupínky s mlékem. Nic jiného si ani k snídani nedává. Jen výjimečně...
,,Díky," poděkoval a já jsem mu odpověděla úsměvem.

,,Ne, že bych tě vyháněla, ale pak nestihneš do práce," zasmála jsem se nad Adrienem, který mi ležel na břiše a tulil se ke mně, zatím co já ležela na gauči.
,,Já ti to neřekl?" zeptal se zaraženě a já nechápavě pokroutila hlavou. ,,Já si na dnes sebral den volna."
,,To je skvělé."
,,Takže... Dnes žádná práce... Jen mi tři a den plný mazlení se a tulení..." ušklíbl se.
,,To zní lákavě, ale..." poškrábala jsem se za krkem.
,,Ale?"
,,Musím došít jedny šaty z kolekce. Naštěstí už poslední, ale beztak je musím mít hotové už dnes. Přehlídka je již za týden a mě ještě chybí poslední šaty a-" mumlala jsem až mě nezastavil polibkem.
,,Ale pak už čas máš, ne?" úsmál se.
,,To mám," usmála jsem se.

,,Adriene?!" zakřičela jsem, když jsem vyšla na chodbu.
,,Ano?" zeptal se a vyšel z obýváku na chodbu, aby mě lépe slyšel a hlavně viděl.
,,Nevíš, kde mám tu drahokamovou sponu, co jsem ti včera ukazovala?" zeptala jsem se, protože jsem neměla ani nejmenší tušení, kde by se mohla právě teď nacházet.

Byla to taková krásná, drahokamová spona ve tvaru motýla a měla zdobit modré šaty, jež jsem právě šila.

,,A není v ložnici?" zeptal se a začal kráčet směrem ke mně nahoru po schodech.
,,A kde jako? Prohledala jsem celý pokoj," založila jsem si ruce na hrudi a počkala, až Adrien dojde ke mně nahoru.
,,Jsi si jistá?" ušklíbl se.
,,Absolutně," řekla jsem rozhodně. Adrien si mě přeměřil pochybovačním pohledem. ,,Budiš, možná ne úplně celý." rezignovala jsem a on se úsmál víc.

,,A co to tvoje bezvadné tajné místo?" zeptal se a já si vzpomněla, že jsem jí odložila na bezpečné místo. Problém byl v tom, že jsem zapomněla, co za tajné místo to je...
,,Tak to je skryto až moc dobře," povzdechla jsem si a Adrien se zasmál.
,,Ještě, že tu máš mě," pochválil se a nakráčel si to k nám do ložnice.

Zatím co on byl v ložnici, já šla dolů ke dveřím, protože se domem roznesl zvonek. Otevřela jsem dveře, ale nikdo tam nebyl. Jen nějaká obálka položena na zemi přede dveřmi.

Sebrala jsem jí a chvíli obracela v rukou. Pak jsem si všimla drobné černé písmo v pravém dolním koutku obálky. MARINETTE, stálo tam.

Šla jsem zpět dovnitř a otevřela obálku. Našla jsem v ní nějaký dopis, který jsem si hned začala číst:

ACH, MARINETTE. VĚDĚL JSEM, ŽE RAZ NA TO PŘIJDE ŘADA A TY BUDEŠ MÍT S ADRIENEM DÍTĚ. ALE VŮBEC MĚ NETĚŠÍ, ŽE U TOHO NEMŮŽU BÝT. JEDINĚ, ŽE BY JSI OD ADRIENA ODEŠLA, PROTOŽE JSI ZASLEPENÁ LÁSKOU K NĚMU A VŮBEC NEVNÍMÁŠ, ŽE TO DÍTĚ MÁ RADŠI NEŽ TEBE. A TO SE JEŠTĚ ANI NENARODILO. JÁ BYCH BYL LEPŠÍ NEŽ ON, JEN SE KE MNĚ MUSÍŠ PŘIDAT.
SEJDEME SE DNES VEČER U MOSTU, KDE SE MNOU ODEJDEŠ A BUDEŠ MÍT SVŮJ NOVÝ A KLIDNĚJŠÍ ŽIVOT...

Tenhle dopis mě zarazil.
Kto to sakra psal. Nějaký šílenec, zřejmě. Ale jedno je jisté... Já nikam a s nikým nepůjdu. Zůstanu tu s Adrienem a prckem, ať se děje co se děje...