Mafia 2 /CZ/

Právě včas

Adrien's POV

,,Nesmíme to vzdát!" křikl jsem, prudce se posadil do křesla a hlavu si opřel o své ruce, jež byly opřené o stůl.
,,Šéfe, hledáme ji už skoro tři měsíce. Je na čase to vzdát," domlouval mi Nick a já jen záporně kroutil hlavou.
,,Ne, ne, ne..." opakoval jsem stále dokola.
,,Možná už ani-" nedořekl, vyrušilo ho brzdění pneumatik před naší stanicí.

Došel jsem k oknu a nakoukl ním ven. Před stanicí doopravdy zastavilo cizí auto, z kterého nemotorně vystoupil muž s rukou na břiše. Jen tak tak doběhl ke dveřím.

Vydal jsem se směrem k nim a nechal muže vstoupit dovnitř. Alya, Nino, Jack a Nick mi byli v těsném závěsu. Muž upadl na zem, stále si držíc břicho. Rozeznal jsem, že tam má obrovskou ránu, nejspíš od nože.

,,Pane, co se vám stalo?" ptal jsem se vyděšeně. Přeci jen nestane se každý den, že k vám přijde raněný, zřejmě umírající, člověk. ,,Jak se jmenujete?"
,,Louis," šeptl vyřízeně.
,,Volejte záchranku!" prikázal jsem někomu z mužů kolem, co se na to přišli podívat, jako na film do kina.

,,Co se stalo?" zeptal jsem se opět muže - Louise, jak jsem se dozvěděl.
,,Jsem kamarád Marinette. Měl jsem ji na starosti," řekl a obličej se mu zkřivil do bolestné grimasy.
,,Kde je?" zeptal jsem se rychle, nehledě na bolest, kterou si jistě prochází.
,,Právě proto jsem tu. Dnes jsme ji s kámoši chtěli odtamtud dostat, no nevyšlo to, proto jsem dopadl, tak jak jsem dopadl." Suše se zasmál a podíval se na své raněné břicho. Pak se koukl opět na mě. ,,Marinette je na opačné straně města v opuštěné observatoři."

,,Startujte auto!" poručil jsem naštvanýmu Nickovi, který po mých slovech odešel směrem do garáže.
Co mu zase sedlo na nos?

,,Dávejte si pozor, Adriene, šéf umí být hodně agresivní," šeptl ještě Louis, než naposled vydechl.
,,Spolehni se," smutně jsem se usmál. Tenhle muž objetoval svůj život, aby mi mohl říct, kde se moje Mari nachází. Jsem mu moc vděčný, nezasloužil si umřít.

Zato jeho šéf ano.

,,Nasedat!" poručil jsem Alye, Ninovi a Jackovi a společně jsme se vydali k autu, kde už na nás čekal Nick. Celá cesta proběhla v tichosti. Snažil jsem se to neřešit. Radši jsem vymýšlel nějaký plán, jak se odtamtud dostaneme všichni živí.

Asi o dvacet minut už jsme zastavili u observatoři. Vytáhli jsme z kufru zbraně, nabili je a potichu se vydali k budově.

,,Tak jo, hlavně buďte všichni zticha," řekl jsem jim a chtěl otevřít, než je Nick s hlasitým křikem vykopl. Plácl jsem se rukou o čelo.
To snad nemyslí vážně!

Avšak to, co jsem uviděl, mi vyrazilo dych... Všichni lidi od toho únosce tam bojovali proti sobě, než jedna strana nevyhrála.

Všichni pěti jsme tam stáli s otevřenou pusou, než si nás nakonec strana vítězů nevšimla.
,,No to to tomu Louisovi trvalo," pokroutil hlavou jeden z nich a kopl do muže pod ním.
,,Co se tu děje?" zeptala se Alya.
,,Jsme na Louisově straně, samozřejmě. Zašlo to už daleko, z šéfa se stal psychopat. A tihle," odmlčel se, aby mohl opět kopnout do muže na zemi, ,,nejsou toho též názoru. Slepě důvěřují šéfovi, přitom by neměli."

,,A kde je Louis?" zeptal se muž vedle něj. Sklopil jsem pohled.
,,Vyřídil nám, kde vás najdeme, ale víc už nestihl. Umřel," vydechl jsem.
,,Cože?!" křiklo pár lidí.

,,Kde je Marinette?" oplatil jsem jim otázku a ti jen ukázali na dveře na konci chodby. Rozběhli jsme se k nim a vykopli je. Přišli jsme právě včas...

Na posteli seděl jejich šéf, tvář se mu skrývala pod maskou. A na jeho klíně seděla Mari v červeném kostýmu, z kterého bylo vidět její bříško s naším čtyřměsíčním miminkem (ano, počítal jsem to), s obojkem na krku a vodítkem, které držel ten muž. Měla svázané ruce za zády a plakala. Muž ji zatím dravě líbal.

Ani radši nechci vědět, co by sedělo, kdyby jsme přijeli o něco později...