Mafia 2 /CZ/

Únos

Marinette's POV

,,Co to máš?" zeptal se Adrien stojící hned vedle mě, až jsem leknutím nadskočila. ,,Promiň."
,,Nic, jen poštu," pokrčila jsem rameny.
,,Můžu?" zeptal se a natahoval ruku k dopisům. Rychle a nepozorovaně jsem z nich vytáhla ten pro něj a schovala si ho do kapsy. Zbytek jsem mu podala.
,,Díky," řekl a šel do obýváku i s letáky, časopisy a dopisy, co jsme měli ve schránce.
Hned jak zašel za roh jsem otevřela svůj dopis a začala si ho číst...

ACH, MARINET. PROČ SI NEPŘIŠLA? ČEKAL JSEM TĚ. SKLAMALAS MĚ. ADRIEN TĚ PŘECE UŽ NEMILUJE, JEN TO DÍTĚ, CO S NÍM ČEKÁŠ. NIC VÍC, NIC MÍŇ. ON PROSTĚ NEDOKÁŽE TAK DLOUHO MILOVAT. ALE JÁ TĚ OD NĚJ DOSTANU, NEBOJ. UŽ JSEM PRO TEBE POSLAL I LIDI A ZA CHVÍLI UŽ BUDEŠ JEN MÁ.

,,Cože?" zeptala jsem se tiše. Tenhle dopis mě vyděsil ještě víc, než ten minule. Nevěděla jsem, co mám dělat. Chvíli jsem se pokoušela hlavně popadnout dech a uklidnit se, no jaksi to nešlo.

Když už jsem se jakž takž uklidnila, najednou se za mnou otevřely vchodní dveře a dovnitř vstoupil úplně cizí člověk, kterého jsem v životě neviděla, s černou maskou na tváři. Přišel ke mně blíž a dřív, než jsem stihla něco říct nebo alespoň zakřičet na Adriena, zakryl mi ústa nějakým šátkem. Hned jsem ucítila uspávadlo a upadla jsem do spánku.

* * *

Unknown person's POV

Upadla do spánku a já ji potichu sebral do náruče a vynesl ven, kde na mě čekali už mí společníci. Společně jsme ji naložili do dodávky. Ještě jsem rychle, ale tiše zavřel vchodní dveře a vytáhl z nich klíč od šéfa, kterým jsem si před chvílí otevřel.

Nastartoval jsem motor auta a vyjeli jsme na silnici. Šli jsme spět k šéfovi i se zbožím, co po nás chtěl. Marinette.

Došli jsme až k jeho doupěti, kde jsme zazvonili na zvonek u dveří. Skoro hned je otevřel.
,,Tak máte to?!" řekl nervózně a my přikývli.
,,Ano, pane," řekl jsem, jakožto mluvčí a vůdce jeho poskoků. Zašklebil se, ale pak opět zvážněl.
,,A spí ještě?" zeptal se s kamenným výrazem ve tváři.
,,Ano, pane," přikývl jsem.

,,A co Adrien?" zeptal se podezřívavě.
,,Ještě nic netuší a podle toho, že držela oba dopisi, ještě ho nečetl."
,,A viděl vás při tom?"
,,Ne, pane."
,,Ani nikdo jiný?" zeptal se opět podezřívavě.
,,Ne, pane. Byli jsme nanejvýš opatrní," řekl jsem rozhodně. Opět se zašklebil a přikývl.
,,Výborně Louisi. Odnesete ji dovnitř a uložte do postele. Ať je jí aspoň trochu pohodlněji. Prozatím," slizce se zasmál. Kývl jsem svým společníkům a oni odnesli Marinette do pokoje, kde byla jen tvrdá postel. Zamkli jí a klíč dali šéfovi.

,,Výborně. Teď už jen čekat, až se probere," opět se zasmál a já jen přikývl.