Mafia 2 /CZ/

Nech mě být ty úchyle!

*o 2 měsíce později*

Marinette's POV

Opět jsem se probudila v neznámém pokoji. Za ten čas už jsme se přesunuli snad tisíckrát. Většinou to bylo tím, že nás málem Adrien našel. Ach, jak ten mi chybí...

Právě jsem začala čtvrtý měsíc těhotenství, miminko roste a on u toho nemůže být.

Tento pokoj byl menší než ten poslední. Postel byla tvrdší než kámen, stěny šedé a místy špinavé od krve, okno tu nebylo žádné a černé dveře byly určitě zamčené. Zřejmě jsem se mýlila, jelikož se rozletěly a dovnitř vešel Louis.

,,Tak jak se ti spalo?" unaveně se na mě usmál a přišel blíž k mé postely, alias kamenu. Nemohla jsem si nevšimnout té velké modřiny pod jeho okem, na krku a pár škrábanců na jeho předloktí.
,,Co ti udělali?"
,,Nic, můžeš být klidná, nic to není," usmál se, ale bylo na něm vidět, že jeho úsměv je falešný. Rozhodla jsem se to nekomentovat, protože už ho dobře znám. Beztak by mi nic víc neřekl. Povzdechla jsem si.

,,Chci ti pomoct. Už i my ostatní vidíme, že se z našeho velitele stává psychopat," řekl a nervózně se ohlédl. ,,Nevíš, čeho všeho je schopen."
,,Čeho?"
,,To nechtěj vědět," pokroutil hlavou. Nahlas jsem polkla.

,,Ukaž, rozvážu tě," řekl a já se k němu otočila zády. Odvázal mě a už mě táhl pryč z místnosti.

,,Kam to jdeme?"
,,Pšššt, teď musíš být zticha," řekl, rozhlédl se po chodbě a když zjistil, že tam nikdo není, táhl mě pryč. Prošli jsme po několika chodbách, až jsme zabočili do jedněch dveří.

Místnost byla tmavá, no větší. U stolu seděli dva chlápci.
,,Tady jste," usmál se černovlásek a zvedl se ze židle.
,,To ti to trvalo," řekl nervózně blonďák vedle něj.
,,Klídek hoši, už jsme tady," ujistil je Louis vedle mě.

,,Co tu děláme?" nechápala jsem.
,,Dostaneme tě domů," usmál se na mě Louis. Chvíli mi trvalo, než jsem zpracovala tuto informaci, no pak se na mé tváři objevil široký úsměv a skočila jsem mu kolem krku. Dokola jsem šeptala 'díky' než mě od sebe odstrčil.

,,Tak jo, jaký je plán?" zeptal se blonďák a vyložil si nohy na stôl.
Louis se zarazil.
,,Plán? Ten jste měli vymýšlet vy, já měl přivést Marinette," řekl nervózně a naštvaně zároveň.
,,Já ti to říkal," zasmál se černovlásek.
,,Ticho Jerry!" okřikl ho Louis a naštvaně je oba sledoval.
Černo- tedy Jerry, jak ho Louis nazval, sklopil hlavu a radši už byl zticha.

,,A co jste tu jako dělali?"
,,No... Vlastně nic," řekl stydlivě a přikrčil se na židli.
,,Dobře, Cody, co navrhuješ?"
Blonďák zvedl na něj pohled a začal tuze přemýšlet.

,,Kde je?!" ozval se křik z chodby.
,,Sakra," řekl vyděšeně Louis a tlačil mě k jedním dveřím, které byly na konci místnosti.

,,Ptám se, kde je?!" křikl opět ten hlas a dveře se z hlasitým bouchnutím otevřely. Louis mě rychle schoval za záda, no to nepomohlo. Muž ve dveřích už mě viděl.

,,Louisi, ty proradná kryso! Dej mi ji, nebo to s tebou a tvými kamoši nedopadne dobře," pohrozil mu muž s maskou přes obličej a šel blíž k nám.
,,Ne," zakroutil Luis hlavou a ještě víc mě schoval za sebe.
,,Jak chceš," zavrčel muž před ním, z kapsy u kalhot vytáhl zbraň a Jerry a Cody mrknutím oka leželi na zemi v louži krve.
Louis se tam vyděšeně podíval a pak zpátky na svého šéfa, z jehož očí sršel hněv.

,,Vidím, že ti nestačilo," zasmál se, vytáhl nůž a pořezal ho na břiše. Louis nevládně padl k zemi. ,,A ty půjdeš se mnou!" Chytil mě za ruku a vedl pryč z místnosti, kde se Louis svíjel bolestí.

,,Toho hada odveďte pryč, ať už ho nevidím!" poručil dvoum mužům na chodbě a my šli do nějaké místnosti na konci chodby. Hodil mě dovnitř a já skončila na zemi.

,,Ty suko, ty ses mi rozhodla utéct, jo?!" řval po mě. ,,Tak to ne! Ty mě teď budeš poslouchat na slovo a nechci slyšet žádné odlmouvání!"
Přikývla jsem ze strachu a nechala slzy téct po mých tvářích.

,,Vstaň!" Udělala jsem tak jak řekl a čekala, co bude dál. Stála jsem zády k němu. Přiblížil se ke mě, rukama mě objal kolem pasu a svými rty se přisál na můj krk. Začala jsem sebou házet, ale jeho stisk nepovolil. Svou ruku přemístil na oblast mého hrudníku a zavzdychal mi do ucha.

,,Nech mě být ty úchyle!" křikla jsem, za což jsem dostala facku.
,,Něco jsem snad ti řekl, nebo ne?!" křikl a hodil mě o zem. Na chvíli odešel z místnosti a když se vrátil, v rukou držel obojek, vodítko a nějaký červený oblek.

,,Trošku si pohrajeme koťátko."

. . .

Tak jo, máme tu další díl, plný zraněných lidí (chudák Louis).

Taky tu máme další časový posun, teď o dva měsíce. Jak ten čas letí, co? XD

Jo, abych nezapomněla, do konce zbývá ještě 5 kapitol. Snad se vám budou líbit...

- TARA ❤