Mafia 2 /CZ/

Je po všem...

Adrien's POV

,,No to si ze mě děláš srandu!" vykřikl jsem s pohledem na strop. Ano, právě jsem nadával Bohu, ale tomu je to asi jedno.

,,Hawk Moth? To jako fakt?!" křikl Nino s Jackem, který dostal šílený záchvat smíchu. Přiznávám, že teď jsme zralí na psychiatrii.

,,Nečekals mě, viď?" zasmál se otec - tedy jestli ho tak můžu ještě někdy nazvat - a popošel blíž k nám. To už se naštěstí přestal Jack smát a jen tupě zíral na dění před sebou.
,,To teda ne. Čekal jsem různé šílence, ale ty jsi snad jediný, kterého bych nečekal," zavrčel jsem na něj a on se opět zasmál.

Co má sakra pořád s tím smíchem. To mu přijdu až tak moc vtipný? Já si tak nepřijdu...

,,Ach, Adriene, ale tos měl," řekl pohrdavě a já opět zavrčel. V hlavě jsem si promítal snad tisíc způsobů, jak ho co nejlépe zabít a mít jistotu, že už na nikoho z mé rodiny nesáhne.

,,Co s námi uděláš?" zeptal se Alya. V tuhle chvíli jsem obdivoval, jak dokáže navenek působit tak klidně, ale já věděl, že uvnitř jde vybouchnout.
,,Zřejmě vás zabiju, aby jsme měli s Mari konečně klid," řekl a usmál se na Mari, která se radši přikrčila.
,,To radši umřu, než aby zůstala s tebou!" křikl jsem po něm. S úsměvem se otočil čelem ke mně.
,,Vždyť taky umřeš," řekl s úšklebem, luskl prsty a ti chlápci, co nad drželi, nás odvlekli pryč z místnosti.

,,Takže, kde jsme to skončili Marinette?" slyšel jsem ještě, než vyšli i ti, co drželi Mari a zavřeli dveře.

,,Ne! To nemůžete! Pusťte mě!" křičel jsem, ale jim to bylo jedno. Jen nás dál vlékli chodbou daleko od dveří, ve kterých byla Mari uvězněna s tím šílencem.

,,Neslyšel jsi?!" řekl někdo před námi. Před námi stáli všichni lidi, co se chtěli vzepřít Hawk Mothovi. Ušklíbl jsem se a rychle kopl Nicka za mnou do rozkroku. (Že mě to nenapadlo už dřív!!!)
Vzal jsem mu zbraň, kterou měl u opasku a namířil ji na něj, zatímco se zvedal ze země a dal ruce do obranného gesta.

,,Ale notak, Adriene. Byli jsme přece kamarádi," usmál se 'nevinně'. Uchechtl jsem se.
,,Jo, jasně ty grázle, to ti mám teď jako všechno odpustit?! Tak na to zapomeň! Celou tu dobu jsi mi lhal a to se mi vůbec nelíbí Nicku! Zasloužíš si trest!"
,,Trest?" zeptal se vyděšeně a nahlas polkl. Ušklíbl jsem se.
,,Ano Nicku, trest... v podobě smrti," řekl jsem a vystřelil po něm. Jeho mrtvé tělo se skácelo k zemi a nejevilo již žádné známky života.

Dále jsem uslyšel asi pět dalších ran, jež zasáhly další muže. Ohlédl jsem se a uviděl své tři kamarády, držící zbraně v rukou a ještě dva chlápky, také se zbraněmi v rukou.

,,Jdeme pro Mari a pak domů?" zeptal jsem se s úsměvem,který mi rádi opětovali a přikývli.
,,Díky, lidi," stihl jsem ještě poděkovat zbytku můžu v místnosti a pak jsme se mi tři vybrali zpátky k dveřím, kde je Mari.

,,Ne, ne! Nech mě!" křičela. Neváhal jsem a sáhl po klice. Zamčeno. Zavrčel jsem. Zbraní jsem odstřelil zámek a vykopl dveře. Mari ležela na posteli a nad ní byl ON.

,,Poslední přání, tati?" zeptal jsem se a oslovení tati řekl hnusně, jak to jen šlo, když jsem na něj namířil zbraní. Vyděšeně se na mě podíval. Zřejmě byl zaskočen.
,,Co tu ještě děláš?!" vykřikl značně znepokojen.
,,Chci tě zabít," pokrčil jsem rameny.
,,Přece bys nezabil vlastního otce," kroutil hlavou.
,,Ty už nejsi můj otec, nikdy jsi ním nebyl a ani už nikdy nebudeš!" zařval jsem a zmáčkl spoušť. Jeho tělo se jako ty před ním skácelo k zemi.

Mari se naplno rozplakala a já k ní rychle přiběhl, sevřel ji ve svém náručí a taky nechal pár slz vyplout na povrch.

,,Už je po všem, beruško," řekl jsem a jejím vlasům jsem věnoval malý polibek. ,,Už bude jen dobře."

. . .

Zítra budou ještě DVĚ kapitoly, z toho jedna bude POSLEDNÍ. Ano, je to tady 🙋Bude mi to chybět, ale přijde mi zbytečné dělat i třetí díl 😞 a myslím, že už by to nebylo ono, jelikož hlavní dva grázli jsou mrtví (Nath a Hawk Moth)😁

Každopádně se zítra uvidíme a snad se vám část líbila. Tak ahoj ✋

- TARA ❤