Drogy, nebo život?

2.

Ležela jsem v plné vaně a přemýšlela o minulé noci.
Byla jsem na sebe pyšná, ale zároveň mě to tak lákalo. Chtěla jsem zkusit jaké to je šlehnout si. Jenže jsem couvla, věděla jsem co drogy dokáží a nechtěla jsem dopadnout jako můj táta. Co asi cítil když si pomalu vjížděl jehlou do žíly? Bolest? Strach?
Další den, znovu do školy. Stejné utrpení jako první den.

Třída byla plná k prasknutí, cítila jsem se tam jako černá ovce. Všechny ty holky snažící se zalíbit, kluci pokoušející dostat se pod sukni každé holce. Nudilo mě to a odpuzovalo. Přišli mi tak nechutní.
Odešla jsem na záchod hned jak jsem mohla.
"Odporní slizouni" přecedila jsem přes zuby.
"Líp bych to neřekl."
Otočila jsem se abych viděla kdo to na mě mluví. Měl černé vlasy po ramena, piercing v nose a pronikavě modré oči. Jeho tělo zbodilo tetování.
"Kdyby mi to tady tatík neplatil, už bych byl dávno pryč." Mrknul na mě.
Bylo to jakoby se mnou flirtoval a to jsem si i do poslední chvilky myslela.
Jenže mé očekávání se rozplynuli ve chvíli kdy k nám přiběhla jeho dívka.
"Já jsem Nicholas a tohle je Alex. Slyšeli jsme že se taháš s Kellinem. Od toho kluka bych se radši držel dál, jinak dopadneš stejně jako on. Fetka a troska.

Cestou domů jsem jen přemýšlela. Co když opravdu skončím jako on? Jako můj otec, nebo jako Kellin. Nechtěla jsem tak dopadnout, ale nechtěla jsem se s ním přestat bavit.
Doma to bylo jako obvykle. Matka nalitá, sestra snažící se mě napodobit zavřená v pokoji a nevylézá.
Sedla jsem si na kraj postele a do dlaní si položila hlavu.
Měla bych se na to všechno vykašlat.
Usnula jsem a probudilo mě až hlasitý zvuk kamínků bušících na mé okno.
"Takové klišé." Zasmála jsem se a pomalu se došourala k oknu.
"Něco ti chci ukázat!" Zakřičel Kellin.
Vylezla jsem z okna a doskočila na trávník.
"Máš štěstí že bydlíme v prvním patře." Znovu jsme se zasmáli a já ho poplácala po zádech.

Šli jsme městem plného světla, život v ulicích utichl. Nikdy jsem nechodila v noci. Došli jsme až k obrovské věži. Při pohledu nahoru se mi zamotala hlava.
"Přeskočíme zábradlí a pak už jen půjdeme po žebříku." Zašeptal.
"Není to nezákoné?"
Kellin se ale jen zasmál a přeskočil plot. To mi připadalo jako jasná odpověď.
Když jsme se konečně dostali nahoru čekal nás neuvěřitelný pohled. Spoustu hvězd na obloze, každá svítila a mě připadalo jakoby jsem se jich mohla dotknout.
Chtěla jsem si tu chvíli opakovat pořád dokola.
Kellin mi podal joint a já neváhala. Tráva mi nikdy nepřišla jako droga.
Seděli jsme na římse věže a kouřili.
"Je tu tak krásně." Řekla jsem.
"Bude ti vadit když teď na chvíly zmizím? Potřebuju dávku a sebou už nic nemám."
"Půjdu s tebou." Usmála jsem se.
Ve skutečnosti jsem ale nikam nechtěla. Moje nohy mě nechtěly poslouchat. Nakonec jsem se ale odhodlala.

Stinná ulička na konci centra. Byla jsem vyděšená k smrti, ale Kellin vypadal šťastně, jako když dítě vidí po dlouhé době matku.
"Dáš si taky? Můžeš si jen šňupnout."
Váhala jsem, uvnitř mě se míchaly pocity jako strach, touha a zlost.
"Dám si." Možná toho budu později litovat ale v tuhle chvíly jsem to moc chtěla.

Na nádraží, mezi pulzujícím nočním životem jsme se odplížili na záchody.
Nevěděla jsem co dělat a proto když mi dal Kellin mojí dávku, cukala jsem se. Věděl že jsem to nikdy nedělala.
"Dáš si to na zrcátko, projedeš to kreditkou aby tam nebyly hrudky. Pak sroluješ bankovku, zacpeš druhou dírku a rychle šňupneš."
Samotné nasátí jemného prášku zabolelo, ale to co přišlo pak jsem nečekala.
Cítila jsem každou buňku svého těla, vnímala jsem všechno co jsem před tím nevnímala.
Slyšela jsem jak na zem dopadají zrníčka prachu. Nikdy mi nebylo líp.
Zavřela jsem oči a užívala jsem si ten pocit klidu.
Cítila jsem jak si ke mě sednul Kellin a opřel si svou hlavu o mé rameno.
"Vítej v mém světě Dio." Zasípal.

Na obrázku, pro přesnější představu, je Kellin. Doufám že se vám povídka zatím líbí❤️